Režie:
Oldřich LipskýKamera:
Vladimír NovotnýHudba:
Vlastimil HálaHrají:
Vladimír Menšík, Jaroslava Obermaierová, Josef Abrhám, Bohuš Záhorský, Stella Zázvorková, Jiří Steimar, Martin Růžek, Bedřich Prokoš, Josef Hlinomaz (více)Obsahy(1)
Lidé zde chodí pozpátku, koně skáčou přes překážky pozpátku, smrt se stává zrozením a naopak, při jídle vycházejí potraviny lidem z úst na talíř… Jen tak se může stát, že po dopadu se ostří gilotiny zvedne, odsouzencova hlava opět sedí na krku a odsouzenec – řezník Bedřich Frydrych obživne, neboli podle jeho vlastního komentáře „se za poněkud zvláštních okolností narodí“. Pozoruhodná na Happy endu ovšem zůstává hlavně základní myšlenka pracující s tím, že zpětným chodem se divák dopracuje ke zcela protikladnému vnímání původního významu: rozřezávaná manželka je „složena“, smrt se jeví jako zrození, pohřeb tchána jako „doručení“ v rakvi… Především se však tragický – a banální – příběh podváděného manžela-vraha mění v nevšední komedii s dobrým koncem. (KVIFF.TV)
(více)Videa (2)
Recenze (443)
"Věděl jsem, že jakou si jí složím, takovou jí budu mít!" Pro mě tam nechybělo nic. Rozlepování sáčku, odevzdávání menáže, aby měli všichni spravedlivě, nebožka Božka, poskládání snoubenky z jednotlivých dílů a prsten od pana ředitele!! Dokonalý start do života!! ()
Zvláštní film .. nemohu říct, že by se mi na něm všechno zamlouvalo, některý scény jsou dost podivný a ne vždy mi dávaly smysl, což je ale zároveň to, co mě na Happy endu asi nejvíc bavilo -- ta zmatečnost a absurdita v tom, jak lze vyložit Menšíkův voiceover v souvislosti s tim, co se děje v tý který scéně (: .. Nicméně závěrečná desetiminutovka ten guláš slušně uzavřela a taky doceňuju velmi suchý fóry typu dojení kojence, nebo topení avanta za aplaudu přihlížejících. Necelý čtyři puntiky. ()
Kdyby byl Happy end natočen dnes, stal by se filmovou senzací a objel pár festivalů, aby nakonec zasáhl do oskarového klání. Mluvilo by se o něm v superlativech a ohlasy ze zahraničí by předčily domácí chválu. V době premiéry ho ale publikum v kinech odměnilo zdvořilým nezájmem a bralo ho spíš jako kuriozitu, bez výraznějších reakcí ho nechala vyšumět kupodivu i filmová kritika. V následujících dekádách ho nevyužívala ani televize, takže zůstal po dlouhou dobu širší veřejnosti utajený. Jde o chytrý hravý experiment, kde je příběh vyprávěný pozpátku. Má skvěle vybroušené a sladěné dialogy, které v konfrontaci s děním na plátně získávají obvykle sekundární ironický význam. Vlastně největší záhadou spojenou s Happy endem pro mě je, proč se mi téhle zábavné hříčce o krutě potrestané nevěře nechce dát nejvyšší hodnocení. Celkový dojem: 85 %. ()
Formálně absolutně top. V prvních minutách jsem měl úžasnou radost z každé minuty a každého záběru. Happy End je plný hravosti a téměř ve všech aspektech je dotaženej a vypoentovanej. Jenže morálně to bolí. Ženské postavy degradovány na objekty, postava tchyně je ve filmu pouze pro naplnění stereotypu a zároveň sešíváme mrtvé krávy. Skrz prochází geniální scény pokládání postav pod vlak a vyskakování z vody nohama napřed. Strašně mě to bavilo, ale je tam silnej pocit mrzení. ()
Jsem příliš velkým negramotou v oblasti filmového umění na to, abych ve svých komentářích užíval termíny jako originální či nadčasový, ale v tomto případě to risknu. Tento snímek totiž má koule. Začíná poněkud netradičně nápisem KONEC, po kterém logicky přicházejí závěrečné titulky a pak už nastává jen neskutečná zábava. Já jsem ronil slzy smíchu, když se Bedřich narodil na gilotině, když rozlepoval pytlíky v lyceu, když si skládal ženu i když uklízel v bytě společně se záletným hejskem. Zkrátka považuji za dokonalý svět, ve kterém se narození dá považovat za úmrtí, záchrana tonoucího za utopení a seznámení za rozchod. S tímhle snímkem si scénárista neuvěřitelně vyhrál a já mohu zodpovědně napsat, že něco tak zábavně ujetého jsem nikdy předtím neviděl. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (7)
- Celý film má sépiovú farbu obrazu pripomínajúcu staré fotografie na začiatku 20. storočia. (Raccoon.city)
- Scéna, kde plavci vďaka spätnému chodu premietačky vyskakovali z vody, bola použitá už v krátkom filme Žofínska plaváreň (1898). (Raccoon.city)
- Dôkladnú prípravu si žiadalo mimoriadne náročné nakrúcanie filmu, ktoré sťažovali predovšetkým dialógy postáv. V prípade ojedinelých slov herci hovorili pred kamerou pospiatky. U rozsiahlych dialógov nezostávalo než tieto spôsobom odohrať aj celú fyzickú akciu. (Raccoon.city)
Reklama