47 metrů: Mimo klec

Bez mučení přiznám, že narozdíl od jedničky, kde jsem hledal důvod k třetí hvězdě, tady jsem se většinu času fakt bavil a v mých očích tomu čtvrtá hvězda (v rámci subžánru) utekla jen o pár stop.. Pro mě osobně je jeskynní potápění jedna z nenepochopitelnějších věcí co člověk kdy vymyslel, takže na mě ty klaustrofobní, zatopené, temné tunely vytapetované ornamenty zaniklých civilizací fungovaly jedna báseň.. Slepí, zjizvení, albínští žraloci budí respekt a daří se jim pocitově vytahovat film ze škatulky survival-thriller do horroru.. Je to sice od základu pakárna plná logických lapsusů (ponor do jeskyně bez vodícího lana, neřešení nízké teploty vody, žraloci jsou sice slepí, ale v reálu by díky bublinám ze skafandru velmi dobře věděli kde kdo je, atd..) ale skoro celou dobu se to drží v přijatelných (na horror standardních) mantinelech.. O to více zamrzí poslední cca čtvrtina, kdy jsem se ve zdlouhavé proudící patálii začal regulérně nudit a kde v naprostém finiši filmaři naskočili na absurdní debilitu level Shallows, což je něco pro co absolutně nemám toleranci.. Tady jde hezky vidět jaký je rozdíl mezi upuštěním od některých reálií pro efekt a lepší dynamiku filmu (záležitosti prvních 3/4filmu) a děláním si z diváka piču (finále). .....Podtrženo, sečteno.. Musím říct, že mě to překvapilo, ale zároveň jsem i docela zklamaný, protože kdyby film měl inteligentnější (a sympatičtější) postavy, malinko utáhnul šroub naturalističnosti a vysral se na debilní finish, mohl z toho být naprosto s přehledem potápěčský Descent(!!) (29.10.2019)

Zředěnější odvar velmi povedené jedničky. Ta bodovala především tím, jak operovala s klaustrofobickou atmosférou uzavřeného prostoru, blízkosti nebezpečného predátora a docházejícího vzduchu, a v podstatě po celou dobu z této přímočaré cesty neuhla. Ve dvojce se srovnatelně hutné pasáže v podmořském městě, ve kterých se vkusně sází na tmu, neklid a tušenou blízkost žraloka, peklužel překlopí do za vlasy přitažené a béčkově vyznívající survivalové honičky, kterou ani režie, ani herecké výkony protagonistek nemají šanci utáhnout. Celkový dojem pořád spíše dobrý, ale rčení "méně je někdy více" zde platí zcela bez výjimky. (20.11.2019)

Bez ochranného železného kondomu do mexických vod nelez aneb (pohlavní) styk s bílými slepými žraloky povolen. Volné pokračování si užijí ti diváci, co nejsou kandidáti přírodních věd, rádi sledují zprávy pro sluchově postižené a nikdy nebyli s Jakubem na rybách. Čtyři mladé holčiny, co se odhodlaly potápět v zakázané oblasti jeskynního komplexu, kde se také rozkládá zničené podvodní město, jsou ideální potravou pro žraloky z čeledi nebystrozrakých. Zapamatujte si jejich jména, protože jakmile nasadí potápěčskou výstroj, už je od sebe stěží rozeznáte. A finální únik před žraloky s výletní lodí na dohled má silně parodický nádech. Prostřední část je solidně vypjatá a zároveň i napínavá. Technická stránka mě nepobouřila, nebyla totiž vyloženě zaostalá, žralokům to slušelo. Ovšem iritující byl hudební doprovod, který dokonce navozoval dojem, že blížící se predátor vyluzuje i nějaký zvuk. Přístupnost zamezila krvavým jatkám, první dva smrťáky byly ubohé. Mandy Moore se odporoučela už v jedničce, o hvězdný status se nyní postaral John Corbett, tvůrčí parta ovšem zůstala pohromadě. Režisér Johannes Roberts, jenž se zaměřuje na hororovou tvorbu různorodé kategorie a kvality, se opětně nad scénářem sešel s Ernesto Rierou, dovedný kameraman Mark Silk se znovu postaral o barvitě nasnímaný podvodní svět se všemi jeho životu nebezpečnými nástrahami. Mladé maso v podobě Sophie Nélisse (od dob Zlodějky knih nám vyspěla), Brianne Tju, Sistine Stallone (Rambo se činil) a Corinne Foxx bylo náležitě vymácháno a jako návnada fungovalo na jedničku, navrch z břehu eroticky divákům kynula Brec Bassinger v roli šikanující tyranky. Výsledek má nechtěně směšné a značně předvídatelné momenty, ale nepostrádá i seriozní napětí a neotřelé nápady. Oproti jedničce jsem byl zabaven i absurdně pobaven. 8/10 (31.10.2019)

Až překvapivě pěkné podvodní záběry starobylého města a žraloků. Dokonce i všechny scénky jsou natočeny poměrně realisticky a napínavé, duo tomandandy tam nastřelilo dobrou hudbu. Co mi kazilo dojem, byly uječené ženské, kdy to místy nešlo fakt vydržet (asi dabingem). Závěrečná scéna s výletní lodi pak byla třešnička na dortu (13.05.2023)

Možná proto, že jsem neviděl 47 metrů z roku 2017 a nemohu srovnávat, tak jsem z tohoto hororu nadšený. A kdybych po celou dobu neměl pocit, že jsem vždy nějakou část filmu viděl už i někde jinde (Sanctum, Útok z hlubin apod.), tak bych neváhal i udělit plné hodnocení. Velkým pozitivem byl pro mě závěr, kdy jsem očekával, že jak jsem zvyklí z jiných filmů, tak konec bude ve chvíli, kdy se vynoří z jeskyně, ale tvůrci pokračovali dál a diváka nechali ještě aspoň dalších pár minut bavit. Jak jsem již v jednom komentáři zmiňoval, jsem velkým fandou eko hororů se žraloky a už se těším, až se podívám ne verzi z roku 2017. (10.11.2019)