Zelig

Woody posunul hranice humoru zase o kousek dál a já si musel vzít pleny, abych nepochcal smíchy křeslo. Jak tám mával za tím Hitlerem to byla šleha, hádka o tom, kdo je doktor taky hrozila mýmu močáku, fakt prdel. Chlápek, který zamotá hlavu Ku - Klux -Klanu hned třikrát musí bejt prostě jedlej po všech stránkách. (26.09.2007)

Rozhodně zajímavý počin, ve kterém Woody shromáždil "všechny své lásky" (tedy alespoň ty tehdy aktuální) a to téměř doslova. Forma zde ovšem poněkud vítězí nad obsahem... Jistě bylo nesmírně zábavné vymýšlet všechny ty fórky, ale výsledek vlastně vtipný moc není, smeknout klobou je nutné před všemi těmi geniálními mystifikacemi, před naprosto bezchybným napodobením dobového filmového materiálu, ale opět, sledovat více než hodinu šedivé a zrnící záběry je přes všechnu tu neuvěřitelnou práci občas, nekamenujte mě, i trochu nuda. Celý film je totiž takový chameleon, který vlastně není nijak moc zajímavý sám o sobě, ale pouze tím, jak dokonale napodobuje a kolik mystifikací se do něj podaří vložit. "Originální" Woodyho filmy mám rozhodně radši, mimo jiné proto, že si v nich může člověk plnými hrstmi užívat Woodyho kongeniální herectví, nádherně hračičkovou komiku, úžasné dialogy s plné nesmírně zábavných tvrzení a sem tam i překvapivě přesně vyslovovaných pravd, které by se občas měly i tesat... V tomhle filmu jsme je, přes všudypřítomný umělý šum a praskání, mohli spíše jen tušit... Celkový dojem: 75% Zajímavé komentáře: kinej, Matty, Rob Roy (07.06.2011)

Zamyšlení nad vlivem společnosti na jedince. Zelig byl od mládí bit svým otcem, otce byla matka, celou rodinu bili sousedé atd. Společnost se obrací zády ke svým vlastním plodům. To vedlo u Zeliga k permanentní přetvářce. Dokáže vyjít s každým, jelikož se změnil v jakéhosi chameleóna. Psychické strádání ho dovedlo až k fyzickým transformacím. Zelig je schopen změnit se v černocha, tlouštíka, Ira i rabína. Je schopen budit zdání, že rozumí tajům psychologie i medicíny. Jeho vlastní osobnost se ztrácí ve snaze zalíbit se, stát se přijímaným členem společnosti. To ho dovede až do nacistického Berlína, a to i přes to, že je ve skutečnosti demokratem. G.B.Shaw řekl: „Rozumný člověk se přizpůsobí světu; nerozumný se naopak tvrdošíjně snaží přizpůsobit svět sobě. Veškerý pokrok proto závisí na nerozumných lidech.“ Zelig je extrémním příkladem Shawova „rozumného člověka“. Je příkladem současného člověka, který přejímá informace pouze z komerční televize, nemá si vlastní názor, je částí davu. Není individualitou. Nevytváří nové hodnoty. Přizpůsobuje se. V Zeligovi Woody Allen varuje před celospolečenskou otupělostí (a to byla teprve 80.léta!!!), a je tedy asi jeho nejzávažnějším filmem. I přesto je tu humor, na který jsem od Woodyho zvyklí, dokonce bych řekl, že někteří lidé si ten závažnější tón ani neuvědomíNa filmu překvapí forma jakéhosi pseudokumentu, střídají se tu hrané pasáže, fotky i dobové týdeníky. Tedy trochu neallenovský Allen v nejlepší formě! (23.01.2006)

Zaujimavy fiktivny dokument o cloveku, ktory zo strachu neustale menil svoju osobnost ako chameleon. Ocenujem hlavne technicku stranku, ktora bola bezchybna, ale vadil mi neustaly skratkovity styl akym to bolo podane. Film neobsahuje ani poriadne epizodky, ale iba novinove utrzky o tom, co vsetko Zelig zazil. Mal som pocit ako keby som sledoval nekonecny trailer na nejaky zaujimavy film, takze na mna po emocionalnej stranke film vôbec nepôsobil a po chvíli mi bolo uplne jedno, co bude dalej nasledovat. 6/10. (22.06.2015)

Pro mě osobně nejnudnější Allen ever, měl jsem strašný problém to dokoukat. Co na tom, že se Allenovi dokonale podařilo napodobit dokumentární styl, o který usiloval, se všemi těmi mluvícími hlavami a přibližujícími se záběry na staré černobílé fotografie, protože přesně tohle je podle mě nejnudnější typ dokumentů pod sluncem, a doslova jsem u toho umíral. Navíc nesnáším mystifikaci jako takovou (mockumentary, chcete-li) a přišlo mi to i dokonale nevtipné, nezasmál jsem se u toho ani jednou. Působilo to na mě spíš jako opilost vlastním egem a topení se v nostalgii po dávno mrtvé éře, kterou jsem nezažil a osobně k ní nemám žádný vztah, takže víc jsem se s tím už minut nemohl. (14.10.2022)