Tajemství hradu v Karpatech

Nevím, čím to, ale mě Tajemství hradu v Karpatech neoslovilo a dávám tak lepší 2*. Možná, že kdybych tento snímek viděl v dětství (podobně jako Adéla ještě nevečeřela či většinu ostatních českých komedií), působil by na mě jinak. Romány Julese Vernea zbožňuji a vím, že žádný z nich není nudný, což se o tomto počinu Lipského nedá říct. Bohužel jsem se ani nijak zvlášť nebavil hláškami a po celou dobu jsem měl chuť jít do své knihovničky, vytáhnout knížku se zlato-hnědou vazbou - Tajemný hrad v Karpatech - a zlepšit si nahořklou chuť...Brzy mi začal vadit (možná rádoby vtipný) karpatsko-vesnický dialekt či Dočolomanského uřvané operní výjevy. Pravděpodobně jsem světlá výjimka, když tu tento film takto kritizuji, ale vskutku to nedělám z důvodu, abych se svým hodnocením vymykal. Zkusím tedy chvilku i chválit. Miloš Kopecký je tu démonický až hororový a zkrátka geniální. Rudolf Hrušínský je tu též výborný, ale moc mi neseděl na roli Orfanika. Výtvarné zpracování je takřka dechberoucí - opravdu povedené. Pro mě nejsilnější na celém snímku byla hudební složka, která mi zůstala v paměti i den po zhlédnutí. Závěr: Věrní fanoušci této komedie mi snad prominou. (20.11.2010)

Nejlepší parodie všech dob a nejlepší zpracování Julese Verna. Nesmrtelná podívaná, která zaručeně pobaví kdykoliv. Musím ještě dodat, že dobrou polovinu filmu dělá kouzelná práce Jana Švankmajera, který vytvořil všemožné bizarní rekvizity, jenž se ve filmu ve velkém množství vyskytují a dokonale přibližují tajuplný a fantastický svět Julese Verna. (03.04.2018)

Láska z raného dětství, u které teprve teď začínám oceňovat ladné tvary gagů a křepké křivky nadsázky. Herecký úlet pánů Hrušínského a Kopeckého. Nádherné brdečkovské štěky, které svou stylizací jasně odkazují k limonádovému přízraku české kinematografie. Fantastické jsou parodie operního patosu, bodrých lidových archetypů (ach ti chrabří horalé!) i klišé filmových dobrodružství. Výtečné je i to, že Tajemství hradu v Karpatech má v sobě kousek verneovské atmosféry (jakoby filtrované dětinským nadšením, jaké známe třeba ze Zemanových filmů). Příklad filmu, který věkěm nestárne, ale získává. Takže vzhůru na čórtův hrád, gde sa ďáli strášní skutkové! (03.10.2006)

Další kolo duelu Dočolomanský vs. Kopecký. Tentokrát oběma sekundují překvapivě nevýrazný Brodský a nepřekvapivě výrazný Kubáň. A celé je to neskutečně uhozené. Filmaři museli být nonstop v lihu. Nicméně film má pro mě několik velmi výrazných ALE - úvodní část ve vesnici je super a film tady prodává rozdílnost povah Telekeho a lehce primitivních vesničanů. A pak pro mě film v podstatě končí. Vtip velmi slabý, případně ohraný (jazyková vybavenost adjunkta Vilji), případně opravdu tajfunsky ujetý (celý výstup Rudy Hrušínského). V čem ale film podle mě selhává, je utahanost a neustálé opakování - ty operní vložky začaly být otravné už po deseti vteřinách, ta melodie mi začala lézt nesnesitelně na nervy a na konci už mě bolela hlava z toho kvílení (pardon, opery). Minimálně půlka filmu je skutečně trochu nuda, což se mi u Adély nestalo. (26.08.2008)

"Čórtův hrád! Tam strašá! JOJ, tam s-t-r-a-š-á!" Geniální komedie, která pokaždé dokonale ukojí mojí zálibu v obskurnosti. Přiznám se, že Tóma Hluchoněmec je pro mě srdcová postava, nejlepší padoušský sidekick všech dob! To jeho sofistikované špehovací zařízení a naprosto neodolatelný způsob přesunu po lese ve mě vzbudí záchvaty smíchu, jen co si na něj vzpomenu - ani ho nemusím vidět. Když připočtu ještě nadměrnou porci nesmrtelných vejšplechtů a závěrečné dramatické vyvrcholení, vychází mi jeden z nejzábavnějších filmů, jaké jsem kdy viděl. Lipský byl neskutečnej frajer! (27.07.2009)