Vzorný kinematograf Haška Jaroslava

Film režiséra Miroslava Hubáčka „Haškovy povídky ze starého mocnářství", natočený v r. 1952, volně spojoval čtyři Haškovy humoresky. Aby využil co nejvíce Haškova textu, aby konfrontoval jednání hrdinů v povídkách s jejich jednáním ve skutečnosti vymyslil režisér filmu „Vzorný kinematograf Haška Jaroslava" Oldřich Lipský se spoluautorem scénáře J. A. Novotným pro další haškovský film hraný rámec: v jarmareční boudě promítá Jaroslav Hašek hlavním osobám svých příběhů čtyři filmy, které náležitým způsobem komentuje Právě do tohoto komentáře je zahrnuto to vše z Haškova osobitého humoru, co se nedá vyjádřit ani obrazem, ani v dialogu jednajících postav. Hraný rámec - promítání filmů v jarmareční boudě - vtáhne diváka plně do ovzduší doby na počátku našeho století a navíc umožnilo autorům použít řady působivých formálních záběrů: zrychleného chodu kamery, trhaného pohybu, triků atd. Po fotografické stránce je film zajímavý tím, že jeho Vladimír Novotný použil pro podtržení dobového koloritu jednotlivých Haškových povídek, pro odlišení rámcového příběhu, jakož i pro zdůraznění změny filmového času různobarevného tónování (viráže) obrazu. — Film „Vzorný kinematograf Haška Jaroslava " je druhou samostatnou režijní prací Oldřicha Lipského. Před úspěšnou veselohrou „Cirkus bude" pracoval Lipský jako asistent režie na filmu „Racek má zpoždění", s J. Strejčkem spolupracoval na filmu „Slepice a kostelník" a s režisérem Miroslavem Hubáčkem na filmu „Haškovy povídky". Filmový přehled 20/1956 (03.02.2010)

Spoilery! Jarda Hašek byl skutečný mistr při hře se slovy a Honza Werich byl zase dokonalý vypravěč. Když si dáte tyhle dva pány vedle sebe, tak je kvalita zaručena. Kvůli některým hláškám jsem dokonce vracel snímek zpět, abych si je poslechl znovu, což běžně vůbec nikdy nedělám. První dva příběhy neměly nejmenší chybu a málem mi ze smíchu praskla bránice. První příběh o studentovi, který se ze strachu z písemky utekl během hodiny zamknout na hajzl a druhá o zatoulaném křečkovi v gauči a následných pokusech o jeho vypuzení, které postupně přivedly do gauče celou zoologickou zahradu, to bylo něco úžasného a nevěřím, že Jarda Hašek při vymýšlení takových příběhů popíjel pouze pivíčko. Celý film je obsazený českou hereckou smetánkou, takže ani po této stránce nemohou existovat výtky. Bohužel zbylé dva a půl příběhu bylo poměrně o ničem. Nebyly mi blízké tématem ani humorem, nudil jsem se a trpěl. V celkovém součtu tedy nedám více než lepší tři kousky. (29.04.2019)

Vzorný kinematograf Haška Jaroslava je pro mě tím typem komedie, kde chápu, co na ní je vtipné, dokonce mi většina z toho i vtipná přijde, ale nezasměji se u toho ani jednou. Dokonce ani koutky úst se mi skoro nehnuly, párkrát ano (hlavně u prvních dvou povídek), ale pořád je to dost málo. Nejvíc se mi asi líbila první povídka (které bych samotné i tak dal asi jenom 3*), pak ta druhá, která nebyla špatná, ale poměrně utahaná a u třetí a čtvrté jsem se nebavil skoro vůbec, jen strašně nudil a u té čtvrté už doufal, že to celé konečně skončí... Já nevím, mě to vůbec nesedlo a v rámci Lipského kinematografie budu tenhle film do budoucna ignorovat stejně, jako Zabil jsem Einsteina, pánové. U obou těch filmů totiž nedokážu uvěřit tomu, že za nimi stojí tak geniální režisér... 2* (27.01.2021)

Lehce úsměvný haškovský kvartet, jehož původní spotřební žurnalistickou hodnotu zachraňuje plejáda hereckých legend v čele s výborným Marvanem, Fialou, Sovákem, Kopeckým, Kemrem, Filipovským a dalšími. Z ryze historického hlediska si lze povšimnout rovněž teenagerských rolí dvanáctiletého Václava Postráneckého a třináctiletého Vladimíra Pucholta. Únikový film s únikovým humorem, dnes vítaným a namnoze vděčným. (29.11.2008)

„Ano i pana školníka lze použíti coby páčidla, ano…“ Pobavila již inzerce („zajímavé kukátko“) předcházející povídkám. K nim na přeskáčku. Otec chudých byla veskrze průměrná a více mě krom Effy zaujala jen rozuzlením. Víc jsem se bavil u Vzorného rodinného štěstí, to se sice s tou vší faunou a způsoby „vymítání“ maličko opakovalo, ale pohled na marné puzení a hlavně na jejich sousedy seshora vyloženě neomrzel. Opravdu nadprůměrná byla až Vzorná škola mocnářství stavící na výborném Pucholtovi a Filipovském, měla už více podařených hlodů a pointa se vskutku vydařila. Za nejpovedenější pak považuji Vzornou lásku lepších lidí, u které jsem se smál prakticky od začátku do konce a dočkal se spousty kvalitních frků (včetně povedeného snu). Vše pak zastřešoval Werichův komentář plný průpovídek, které pomohly prodat nejeden fór. Celkově to vidím na solidní 4*. „Zhrzená ošemetnice přiletěla do ležení a zřítila se na vepřovou kýtu pana Vilíma. Pan Vilím jevil větší zájem o kýtu vepřovou než o Aniččinu…tedy mdlobu!“ (18.11.2017)