BlacKkKlansman

Civilní feel good pohodička s blaxploitation pomrkáváním, ostře kritizující Trumpa. Řeší se tady rasizmus, černošské hnutí a KKK, což nebude bavit každého. Ale je to chytré, na Spikea typicky s lehkostí a precizně zrežírované a Johna Davida Washingtona to může dostat do rolí, které z něj udělají novou černošskou hvězdu s parametry Denzela Washingtona. P.S.: Paulu Walterovi Hauserovi (malý tlouštík “tajný agent” z Já, Tonya) ti ultra-burani neskutečně sedí. [Cannes] (17.05.2018)

Zrození národa je bolestivý proces.. Spike Lee už od počátku kariéry vysílá v pravidelných intervalech svůj „distress signal“ a protože tak činí inteligentně a s nadhledem, mám ho rád. Jako správný vypravěč sice nenechal pravdu, aby zkřížila cestu dobré historce, ale to vůbec není na škodu, když příběh Rona Stallwortha, černého rytíře bílé kamélie, je jen prostředkem k reflexi dnešní doby plné rukojmích strachu a názorových extrémů. V tomto ohledu mi přijde nejlepší scéna ještě někdy před půlkou, když seržant Trapp zmiňuje Archieho Bunkera ze seriálu All in the Family a „předpovídá“ budoucí vývoj směrem k obsazení Bílého domu. Polopatičnost Leeovi nevyčítám, naopak oceňuji, že se problém snaží nabídnout tak širokému publiku, že se nad ním zamyslí třeba i ti, co ctí „holy white Protestant values“ a přitom nejsou schopni kritického myšlení.. (09.11.2018)

Při každé scéně, kdy se dal dramatický děj s nádechem komedie velmi snadno překlopit do drsné kriminálky lomeno thrilleru po vzoru například Temného případu, ale nestalo se tak, jsem otráveně skřípal zuby a přál si, aby se v tom filmu už KONEČNĚ NĚCO STALO. Příběh o Ku Klux Klanu bez napětí pak na mě působí spíš jako pohádka, nikoli jako poutavé drama podle skutečných událostí. Srdceryvné poselství v závěru hodnocení taky rozhodně nepomáhá (ale aspoň jsem se z ČSFD plotu dozvěděl, že syn Denzela Washingtona už x let hraje v Ballers). (17.11.2018)

Svým způsobem velice děsivé svědectví z jednoho amerického vidlákova s jako vždy božím Adamem Driverem a hlavně režisérským fištrónem Spika Lee, který opět tne do živého (viz epilog). 130 minut je možná pro někoho moc, ovšem naštěstí se slovutnému režisérovi daří tempo udržet a úplně mě neztratit, takže jsem si tento krásně pojmenovaný film, na který jsem se od KFF těšil, poměrně dost užil. Redneckové zřejmě takovou radost neměli. (08.11.2018)

Bylo to udělaný cyhtře, nepopírám, že jsem se i bavil, Postavy skvělý. PWH začínám pomalu věřit, že je retard. Z černošských hereců mě nejvíc zaujala ta mladá aktivistka, neměla tak velkou roli i když její postava byla pro děj hodně podstatná, hrála to dobře. JDW zkusím ještě v nějakým filmu odchytit, abych si udělal jasný názor, ale hrozně rád jsem viděl Adama Drivera už ve Star Wars mě hrozně bavil a tady byl opět výrazný a naprosto přesný. Jinak všechny ty White power a Black power mě serou stejně jako Spika, ale tím koncem ujel, ne, že by Trump nebyl křupan, ale ten konec mě přišel jako kdyby si Spike myslel, že všichni diváci tohoto filmu jsou kreteni a že se prostě neudržel a zvolil formu zcela mimo scénář a příběh, jen aby jsem znal jeho politický názor. (28.09.2018)