Fantom opery

Fantom opery z roku 1943 se v mnohém liší od svého staršího bratříčka z r.1925 s Lonem Chaneym.Zatímco starší verze byla laděna opravdu spíše jako horor znetvořený erik byl monstrum v pravém slova smyslu,tady je vše spíš lehce komediální se smutným koncem,působivými operními vložkami a Erik Claudin mi přišel vykreslený jako ubožák,který dokud nebyl znetvořen, pomáhal mladé zpěvačce nezištně a nikomu neubližoval,ale potom se pomátl a začal zabíjet,oproti verzi s Chaneym mi ho bylo i líto.Barva mi tady nepřišla jako dobré řešení,všechny barevné filmy tehdejší doby mi připadají jako vymalované pastelkami.A taky barva hodně ubrala filmu na atmosféře,jako černobílý by získal hodně na působivosti.Možná by si i zasloužil místy prostříhat,aby se zrychlilo místy moc rozvláčné tempo.Celkový výsledek ale o něco převyšuje věčná pokračování universalovských hororů s Frankensteinem a Draculou,proto dám 4*. (29.08.2006)

Příjemná podívaná, s možná příliš velkou pozorností kladenou opeře samotné, ale člověk se prostě neubrání srovnání s dokonalou verzí z roku 1925... čili zklamání tak jako tak. Fantom v podání Claude Rainse není zdaleka tak tajemný jako Chaneyho, ale není to jeho chyba. Myslím, že lepší bylo postavu Fantoma nijak moc nebudovat a mít ho tam už od počátku pobíhajícího po sklepení. Horor..... (19.02.2007)

Rozhodne nemožno Lubinovmu filmu vyčítať, že nemá spád a že postavy nie sú zaujímavé a nemajú tie správne motivácie. Avšak ide o to, čo od značky s názvom Fantóm opery očakávate. Pokiaľ farebnú technicolorovú melodrámu s komediálnymi prvkami, tak si ho dokonale užijete. Temnejší nádych získa film až v záverečnej štvrťhodinke a osobne pri Fantómovi opery preferujem, keď sa v katakombách prechádzame viac ako iba zopár záverečných minút. Logiku význam riešiť nemá, viď "geniálny" policajný plán, vďaka ktorému o niekoľko minút príde o život jeden policajt, pričom nikto sa nad tým príliš nepozastavuje. 70% (08.10.2023)

Sedmý disk z kolekce Universalu klasických černobílých hororů poněkud narušuje tradiční stereotyp, protože jako jediný oplývá barvou z dílny Technicolor. Příběh vymyslel a sepsal na přelomu 19. a 20. století jeden ze zakladatelů francouzské detektivky Gaston Leroux. V pařížské Opeře se snaží uchytit jako sólová operní zpěvačka mladá dívka, za níž brousí místní důstojník. A také další sborista.   V pozadí však je ještě tajný ctitel, obdivovatel a podpůrce dívky, o němž nikdo netuší – stárnoucí houslista, který však nečekaně dostane výpověď, protože u něj nabývá vrch artróza. Poté, co ho tragicky popálí kyselina v obličeji, stáhne se do podzemí Opery a odtud dále dohlíží na úspěchy své svěřenkyně – a to i přes mrtvoly. I přes své relativní stáří však film působí i dnes svou kamerou, hereckými výkony, i výpravou.   Film najdeme na disku ve formátu obrazu 1,33:1 (4:3) a opět se zvukem v Dolby Digital 2.0 – a lze zvolit české titulky. K filmu si také jde pustit komentář filmového historika Scotta MacQueena. který se soustředí spíše na nezáživné detaily týkající se herců, jejich života a dalších filmů, dozvíme se, jak probíhal výběr herců, a nebo také oper, protože největší problém se týkal sehnání práv k jejich filmovému uvedení.   Následuje již samozřejmý dokument o vzniku filmu Duch Opery – Fantom odmaskován. Trvá 50 minut a filmový historik, který pronášel komentář k filmu, se ujal i role hostitele. I tentokrát jde dokument detailně po historických faktech – dozvíme se informace o autorovi románu, dalších adaptacích předcházejících i následujících tento snímek. Z původního němého filmu dokonce uvidíme návrhy kreseb a unikátní záběry různých verzí a různých konců tohoto němého snímku.   A na závěr již opět jen plakáty, fotosky, fotografie ze zkoušek, a zcela na konec trailer, který je také barevný, jako film samotný. (06.06.2022)

Show musí pokračovat. Osmnáct let po slavné němé adaptaci Fantoma opery to Universal zkusil znovu. Tentokrát již se zvukem a rovnou i v plné barevné škále. Lerouxovi předlohy se Lubin drží hodně zvolna. Nechybí tomu takové to naivní kouzlo starého Hollywoodu. Tím hlavním důvodem proč to funguje je obsazení. Ono taky, když máte v roli fantoma Rainse, kterému temné postavy s tragickým rozměrem jdou tak říkajíc k duhu, tak není zase tak moc řešit. Zdánlivě. Neznámo proč se někdo rozhodl celou postavu Claudina po jeho znetvoření odsunout někam na čtvrtou kolej veškerého dění. Rains tak nemá sebemenší šanci svůj geniálně rozehraný part dotáhnout k dokonalosti. Pro kulisy pařížské opery byly zrecyklovány ty z adaptace z roku 1925. A vypadají stále monumentálně. Docela zajímavý je segment z Claudinova podkrovního apartmánu, pro jehož účely byly pravděpodobně také využity kulisy z jiného filmu, protože jsou v tom nejlepším odkazu německého expresionismu. Akorát se zbytkem filmu tak zcela neladí. Ovšem i tak je na ně radost pohledět. Což ostatně platí o celém filmu. (24.03.2008)