Neznámý voják

Já jsem vážně přemýšlela, jak bych měla vyjádřit své pocity jakožto žena, která ke zbrani ani nečuchla, na vojně nebyla a válku znám jen z filmů. Ne, nebyl to první film s touhle tématikou, ale co na mě opravdu zapůsobilo, byl fakt, že takhle nějak bych si to ve skutečnosti představovala. Jejich chuť zdrhnout, momentky, kdy se dívali jen tak na brouka s těmi, kde jim šlo o holý život a bylo jim ouvej. Chvíli klídek a pak zápřah a ne jen hrrrr do akce jak to ve válečných filmech bývá a já mám pocit, že snad ani nespí. Tady se dokázali i parádně zhulákat, když byla možnost a kdo by jim to měl za zlé, já tedy vůbec ne. Proto mě ani ta zdánlivá pomalost vůbec nevadila, ono to totiž přesně zapadalo do té atmosféry. Můj topkový Aku nevynechal nic z těch hrůz. Válčilo se všude a za všech možných podmínek, jak to bylo i v reálu. Vlastně nemám nic, co bych vytkla, takže budu silně přemýšlet o plné palbě. (29.05.2018)

(Verze: 179 minut) „Jaký to je, střílet na jinýho člověka?“ - „To nevím, já střílím jen na nepřátele.“ - „A to nejsou lidi?“ - „Ne, vůbec ne. Co já vím, chytřejší lidi, než jsem já, mi říkali, že nepřátelé nejsou lidi. Já o těhlech věcech nepřemejšlím. Antti Rokka jenom střílí a drží hlídky. Tobě doporučuju dělat to samý.“ Nejdřív jsem měl problém napojit se na postavy, když člověk nedostal prostor je víc poznat (ne nadarmo bývá ve válečných filmech nějaký ten výcvik před, aby si je divák mohl oblíbit). Naštěstí, tady na to jsou luxusní 3 hodiny a na sympatizování došlo. Tím spíš, že krom Rokky to byli opravdu normální chlápci, kteří museli krom nepřítele válčit i se svým strachem, odvahou, bojovou morálkou a zodpovědností (důstojníci). A počáteční vrtkavé, nejisté nadšení postupně u všech nahrazuje rozčarování, zklamání a touha vrátit se domů. S tím se dostavuje i sílící autentičnost, neb i postavám, kterým jako by se kulky nejdřív vyhýbaly, přijde smrt čím dál víc hmatatelnější. Škoda jen toho závěrečného „návratu“ (úplně mimo). Celkově dám silné 4*. (05.09.2021)

Videl som trojhodinovú verziu a opäť sa potvrdilo, že divák sa v kresle mrví pozerajúc na hodinky iba pri zlom filme. Vôbec neľutujem. Páčil sa mi pohľad na konflikt očami vojakov guľometnej roty. Úžasné kulisy vytváral nedotknutý les a realistické bojové scény. Zásluhu má na tom aj zvuk, ktorý vytváral atmosféru, s akou sa málokedy stretneme. Aj keď boli charaktery a osudy jednotlivcov zväčša iba naznačené, úloha Antera Rokku umožnila zapamätať si spurného, skúseného a výkonného vojaka. K celkovému dojmu prispelo aj to, že je prirodzené fandiť malému a nepoddajnému Fínsku, ktoré to nevzdalo tak, ako väčšina európskych štátov, ktoré majú o sebe veľmi dobrú mienku. (12.11.2019)

Neznámy vojak má jeden veľký problém, prakticky vôbec v ničom nevyniká. Vojnový film môže vynikať napríklad zaujímavým scenárom, kvalitnou a rozmanitou akciou, surovosťou, hlavne pri pohľade dopadu vojny na civilné obyvateľstvo, sympatickými charaktermi, s ktorými sa dá stotožniť alebo emocionálnymi scénami, ale ani jedno z toho nie je prípad Neznámeho vojaka. Ale aj tak tu nehrozí priemerné alebo dokonca horšie hodnotenie, lebo ako celok to funguje až prekvapivo dobre. Videl som tú dlhšiu verziu, takže trojhodinový vojnový epos zaberajúci niekoľkoročný časový úsek a teda na moje veľké prekvapenie som sa ani na okamih nenudil, keďže tu sa vlastne stále niečo deje, celú prvú hodinu sa takmer neustále bojuje s úspechmi na fínskej strane, v druhej sa to trochu zvoľní, ale film si svoju úroveň udrží a v tej poslednej sa tiež zase neustále bojuje, ale tu už Fíni očakávane vlastne len ustupujú. Toto sa vlastne ani nedá nazvať plnohodnotným príbehom, film zobrazuje život vojenskej jednotky v priebehu dlhého obdobia, takmer iba v oblasti bojiska, mimo front sa dej presunie len málokedy a aj to iba na chvíľu a tak ako žánrovému fanúšikovi sa mi na to predsa len pozeralo dobre. Ale chcelo by to výraznejšie charaktery, medzi vojakmi sa nájdu vlastne len tri, štyri výraznejšie postavy a k tomu ešte pár dôstojníkov, ktorí sa pravidelne na chvíľu objavia a tým to končí, pričom aj tak som si k nim nedokázal vytvoriť silnejší vzťah. Ale ten najvýraznejší z nich ma predsa len bavil, v akcii síce pôsobí až moc neohrozene, ale inak bol nedisciplinovaný a tak som bol vždy zvedavý, ako sa k jeho správaniu postavia dôstojníci. Akcia pôsobí trochu rozporuplne, na jej nedostatok sa určite nedá sťažovať, je jej tu plno, hlavne v tej prvej a poslednej hodine, ale je dosť stereotypná. Neustále tie isté prestrelky v tých istých lesoch, ktoré občas ozvláštni aspoň nejaký ten tank alebo prechod cez rieku, inak sú úplne zameniteľné, ale aspoň sú veľmi dobre natočené, dokážu diváka vtiahnuť a páčilo sa mi aj to ich realistické pojatie, teda žiadne veľkolepé útoky, ale postupné ničenie pozícií nepriateľa, používanie granátov vždy, keď je to treba, streľba krátkymi dávkami a podobne, takéto detaily si ma vždy získajú. Ale mohla byť surovejšia, nejakých drsnejších momentov je tu úplne zanedbateľné množstvo. Režijne je film veľmi dobre zvládnutý, kvalitný vizuál, relatívne realistické pojatie, film pôsobí výpravnejšie, než v skutočnosti je a občas sa nájde aj nejaký moment, ktorý mi pripomenul moju obľúbenú Tenkú červenú líniu, vidno, že režisér je jej fanúšik a často sa ju snažil napodobovať, aj keď sa jej samozrejme nikdy nevyrovnal. A pripomenula mi ju aj hudba, ktorá sa vydarila. Takže celkovo som trochu sklamaný, žiadny kult sa rozhodne nekoná, ale ako fanúšik žánru som si tie tri hodiny aj tak celkom užil. 76% (29.05.2018)

Tří hodinový finský epos, který je nadupaný akcí a reálnými až nereálnými bojovými sekvencemi, kdy Rokka je oproti Rambovi akorát ukecanější. Výborná práce s lokacemi, ale chybělo mi tam více práce s postavami, oželil bych i některé bojové scény, pokud by byly více rozvinuty alespoň hlavní postavy. Ty totiž v průběhu umírají, ale vztah se k nim pořádně nedal vytvořit. To v mých očích ubírá trochu na kráse, protože jinak je to opravdu povedený film. Rozhodně lepší a propracovanější, než třeba Sevastopol a nebo Tichá jitra z východu. (30.09.2020)