Zločiny Velké Prahy

Seriálovou tvorbu České televize sleduji docela podrobně a už od oznámení tohoto projektu jsem se vážně těšila - na příjemné retro mezi okoukanými kriminálkami ze současnosti, na oblíbené herce. Může se stát, že pilotní díl je pouze takzvaně rozjezdový, ale tady se bohužel můj dojem nevylepšil a dokoukávala jsem spíš ze setrvačnosti. Vůbec na mě nedýchla prvorepubliková atmosféra, detektivní zápletky vůbec nezaujaly, milostná linka mezi inspektorovou dcerou a jeho podřízeným iritovala. Plesl navíc nehrál příliš sympatickou postavu. Vše zachraňoval klasik Langmajer a několik epizodních rolí. (18.04.2021)

"Podívejte se i pod koberec. Vypadá nějak podezřele čistý." Tak tady jsem byl svědkem takové exploze geniality vyšetřujících inspektorů, že jsem přitom skoro až vrněl blahem. Přesně takhle bych to napsal, kdybych v každé epizodě několikrát neusnul nudou. Jenže jsem si pravidelně pochrupkal, takže musím konstatovat, že jsem viděl špatně skrývanou propagaci kouření, dostal jsem pár lekcí maďarštiny, odhalil jsem podstatu vytěžování prostitutek a zaznamenal jsem nejednu reklamu na síťku na knír. Takže toho sice nebylo málo, ale přesto jsem se dokázal ponudit do sytosti. Servus! (05.04.2021)

Těšil jsem se na další povedenou detektivku z mého oblíbeného období první republiky, která by se teoreticky konečně mohla kvalitativně přiblížit legendárním Četnickým humoreskám. Očekávání bylo tedy obrovské. Už první díl dal ale jasně najevo, že veškeré mé očekávání bylo až zbytečně moc velké. Nemohu tvrdit, že by se tvůrcům nepovedlo dobové prostředí nebo atmosféra, to nikoliv. Největší problém jsem měl s všudypřítomnou nudou a hlavně totálně odfláknutým příběhem. Každá epizoda sice měla jiný zločin a vyšetřování, dohromady ale všech 10 epizod nepřineslo nic zajímavého, co by stálo za poohlédnutí, nedej bože k opakovanému shlédnutí. I slibné herecké obsazení mě svým způsobem zklamalo, Jaroslav Plesl ani Jiří Langmajer na mě nijak nezapůsobili a jejich pověstné charisma jako by se zcela vytratilo. Příště to třeba soudruzi z ČT vymyslí mnohem smysluplněji a hlavně zajímavěji, aby se nejednalo jen o pouhou tuctovou, podprůměrnou, ale především jednorázovou záležitost. 3/10. (24.04.2021)

Jako u každého nového seriálu České televize, tak i zde jsem měl velká očekávání. Mohlo se jednat o dobově nesmírně zajímavou detektivku, navíc s dobrými herci. Jenže celý ten námět ztroskotal na samotných jednotlivých námětech. Když jsem se o tomto seriálu bavil s tátou, který má české dobové detektivky hodně rád, tak mi říkal, že ze začátku nic moc, ale že postupem času se to začalo lepšit, což je vlastně pravda. Jenže poslední díl to dost zazdil. Přišlo mi, jak kdyby to vůbec nemyslel vážně a ze všeho si jenom utahoval. Dobrou detektivku nedělá dobrý jeden, nebo dva díly. Dobrou detektivku navíc dělá i dobrý vyšetřovatel a tam jsem měl taky trošku problém. Jardu Plesla mám hrozně rád, ale jeho postava inspektora Budíka byla hrozně nepřístupná a tím pádem i dost taková nevýrazná a nezajímavá. Jeho pobočník Jirka Langmajer byl pak klasicky dobrej, ale fungoval tu jenom jako takovej rádce figurka navíc. Třetí do party – nováček – pak dostával nejenom sodu od inspektora, ale scénáristi se na něm pomstili i v rámci bočního milostného příběhu, který byl vlastně úplně o ničem a k ničemu. A tato trojka pak řeší sérii vražd, která se odehrává v atmosfericky hezkém pražském venkově, kde jsem párkrát zaslechl i narážky na můj rodný Brandejs a okolí, což mě potěšilo. Nicméně v kontextu s celým seriálem to nic nezměnilo na tom, že tento seriál je spíš zklamání. (08.04.2021)

10/10 Vhledem k tomu, že se dříve to naše slavné období první československé republiky (1918-1938) stereotypně zobrazovalo jen z pohledu konce, nikdy nechyběla hrozba nacizmu a atmosféra předčasného konce byla klíčem, jak ty prvorepublikové příběhy vyprávět, jsou Zločiny Velké Prahy dílem pokrokovým. Společně s První republikou (která sice předčasně skončila už v roce 1931) a Četníky z Luhačovic (kteří začali hezky pozvolna v roce 1919) jsou Zločiny Velké Prahy (vsazené do roku 1922) příspěvkem k moderní dramaturgii, která se najednou 20. let nebojí a neignoruje je. A to samo o sobě je jednoduše skvělé. Pořád ještě se vyrovnáváme s pohledem na masarykovskou republiku z hlediska státní kinematografie a televize, která cíleně zobrazovala jen negativní stránky ve snaze utužit názor, že dneska se máme přece mnohem líp. Takže za zásadní změnu tleskám, k samotnému seriálu mám jen smířlivý komentář o tom, že příště to snad bude lepší, když se v ČT teprve učí nové řemeslo. Potenciál ohromný, jednotlivé případy slabé, nějaká zásadní rámcová linka chybí, takže to hlavní, co můžeme sledovat je maďarská domácnost bývalé šlechty, mladá láska na zapřenou a jedno sociální drama jak vystřižené z Kmínkova Zlatého ptáčete. (10.04.2021)