Moulin Rouge

Typicky hollywoodsky nabubřelá postmoderní ,,slátanina" s geniálními místy, její synkretismus ale narušuje integritu filmového tvaru. Nevadí mi ani tak spojení dekadentní stylizace přelomu 19. a 20. století s hudebními trendy konce století dvacátého, šantán s Nirvanou, Madonnou či Davidem Bowiem, ale spíš povyšování kýče na umění a hledání úhlů pohledu, který by v kýčovitosti našel umělecké kvality. Navíc čistě americký přístup povrchního přístupu k mimoamerickým reáliím a překroucení historického kontextu, který se z celé dekadentní Paříže zaměří jen na pár všeobecně zažitých ikon. Jistě - je tu celá paleta skvělých pěveckých a choreografických výkonů, scény vypočítané na efekt doslova přetékají z plátna či obrazovky, zaujme velice módní bravurní střihová ,,klipovost", práce s kamerou je takřka na samé hranici maxima profesionality, film je nádherně vizuální, ale jaký má tenhle spektákl vlastně smysl? (01.02.2007)

Neskutecne vostrej muzikal, snad nejlepsi co jsem kdy videl. Prvnich zhruba 70 minut je totalni jizda, Luhrmann srsi napady, dej je skoro az zbesilej a neda se od filmu odtrhnout oci. Jenze pak sviznost trochu polevi, zacnou se resit otazky lasky atd. a Luhrmannovi napady dochazej, i kdyz semtam tu nejaka ta vychytavka je. Hudba je bombasticka, nektery pisnicky mi prisly dost povedomy a kamera je uchvatna. Ewan McGregor a John Leguizamo jsou fakt hodne dobry, ale jednoznacne nejvic me dostavala Nicole Kidman, kterou nepovazuju za nejakou velkou krasku, ale tady byla fakt nadherna, asi nejhezci ze vsech filmu, ve kterejch kdy byla a krom toho hrala naprosto uzasne. A jeste stoji za zminku Jim Broadbent, ten taky nemel chybu. Prislo mi, ze Luhrmann natocil takovou variaci na Romea a Julii, ale proc ne, koneckoncu uz s tim ma zkusenosti. Navic do filmu pridal nekolik vtipnejch scenek. Jasnejch 5*. (30.07.2006)

I po (zhruba) desátém zhlédnutí považuji Moulin Rouge za geniální postmoderní muzikál, originálně pracující s popkulturními odkazy a citacemi a zároveň brilantně vyvažující scény zběsile přehnané těmi intimně emocionálními. Luhrmann zkrátka zcizuje ostošest, aby vás zároveň drtivě dojal. U mě se mu to daří vždycky stoprocentně. P.S. Blu-ray teď bude určitě jeden z mých nejprotáčenějších vůbec. Je famózní. (28.11.2010)

Muzikály já obecně moc nemusim, protože mi přijde, že zpěv je upřednostňovanej před dějem a v záplavě všech těch písní nakonec nevim o co v tom filmu šlo. To je tak trošku případ Moulin Rouge, ale tady je naštěstí ten děj tak jednoduchej, že tady nebyl žádnej větší problém se v tom zorientovat. Na druhou stranu jsou ale v muzikálech většinou fakt krásný písně, který do děje pěkně pasujou. tady je to ale taková dost vykrádačka všech možných písní, škoda, že nebyly napsaný nějaký přímo do tohohle filmu, ale i tak se to pěkně poslouchá a koukat na zpívajícího McGregora je fakt zážitek, docea by mě zajímalo, jestli to fakt zpíval on. Stejnětak je zážitek koukat na Nicol Kidman. Baz Luhrmann se toho zhostil fakt pěkně, ale někdy mi přišlo, že z toho dělal až trošku moc velkej vizuální cirkus (27.12.2006)

Po prvním podívání jsem si říkal, kde všichni berou tak vysoká hodnocení. Asi jsem neměl náladu nebo jiné starosti a tak jsem nechápal tento netradiční muzikál. Na podruhé to bylo jiné. Od prvního záběru, kdy se roztáhla opona, hudba začala hrát a kamera vjela do jiného světa než který znám. Pomalý depresivní úvod byl jen začátkem, poté mě začala mlít obrovská kola Moulin rouge, která drtila mojí čelist, mé oči a uši. Svět pařížské smetánky plný hudby, barev, krásných žen a tance. Sledujete perfektního Ewana McGregora, který dychtí po lásce. Až svou lásku, ztělesněnou Nicole Kidman, potká jako by se zastavil čas. Hudba proudí a vy jen s otevřenýma očima začínáte více a více milovat tento svět ... Zbylých 120 minut je natolik úchvatných a hudebně dokonalých, že s radostí a pokorou prohlašuji Moulin rouge za nejlepší muzikál minimálně posledních 10(20 ... 50 :))) let. Hudebně je tento film opravdu z jiné galaxie. Nespočetně písniček nejen z 90-tých let, ale také něco z 80 a 70 let. To potěší každého fanouška a milovníka hudby. Spojení událostí a hudby je ukázkou neskutečně pevné a citlivé ruky Baze Luhrman. Škoda, že takhle nenatočil i Romea a Julii. Herci jsou vybráni s přesností a jsou úchvatní do jednoho (ať žije Jim Broadbent!). Jsou díla, která ve vás možná nevyrostou po prvním shlédnutí, ale ty které to zvládnou ve druhém jsou možná i mnohem lepší... Koho nezamrazí při Show must go on není podle mě člověk. (30.12.2006)