Tanec v srdci

Velký plus dávám za písničku "Time after time" - od určité doby je na mém žebříčku oblíbených, takže když jsem ji slyšela, měla veliký úsměv na tváři :-)) Jinak k filmu - naprosto průměrný snímek o lásce a vášni v tanci. A paso doble je vskutku tancem plným vášně. Na chvíli, kdy se nechce přemýšlet, prostě tak nějak přežít s filmem, velmi vhodné. (19.12.2010)

2,5 Môj postoj je rovnaký ako v prípade ďalších filmov Baza Luhrmanna, ktoré som videl. Znovu sa jedná o nablýskaný, prefarbičkovaný a patetický gýč, plný krikľavých farieb a bizarných, groteskných postáv. V podstate ma z celého filmu bavilo len to španielske intermezzo (paso doble). Ďakujem, to už si radšej pozriem Hriešny tanec. (17.08.2021)

Kdepak, tady se Baz teprve zastřeloval. Vše co ho proslavilo později, je tady teprve v náznacích. Práce s kýčem ještě zdaleka ne tolik vychytaná. Zběsilé dialogy a nestíhatelný střih dávkovány zatím pomálu (ono to tam je, ale než se z toho člověk stihne zaradovat, tak už je to zase fuč) a tak zbývá snad jenom skvostná práce s obrazem a hudbou, dokonalý flashback s taťkou a tanec za závěsem, který mě jako jediný opravdu hodně dostal. Zbytek je pak spíš takový Hříšný tanec na hodně divnym tripu, říznutý pohádkou o ošklivém kačátku, co ke štěstí skrze tanec přišlo. Na 60% to stačí, ale podruhý už to ani možná vidět nemusim. (07.04.2008)

Luhmann na počátku devadesátek předvedl, že i za malé peníze je možno předvésti slušné divadélko. Občas si zkusí nějakou vyprávěcí fintu (prolínaní časových rovin), sem tam přihodí formální kamerový tríček a nakonec zabalí vše do výrazných filtrů. Na rozjezd slušná práce, ale všichni víme kdy přišel jeho vrchol... 70 % (25.01.2009)

Moulin Rouge! patří mezi moje nejoblíbenější filmy i Romeo + Juliet jsem přišel na chuť, proto jsem sice od prvního dílu trilogie "Červená opona" rozhodně nečekal nesmyslný sladký románek, ale o sympatické romantice jsem nepochyboval. Tím ale není! Bizarní karikaturní charaktery ve stísněném až tísnivém světě, kde se vše točí kolem tance tak bezpodmínečně, až ten tanec ztrácí punc krásy a vznešenosti a mnohdy působí spíš jako něco nepříjemného. A Strictly Ballroom hledá spolu s hrdiny způsob, jak do tance tu příjemnost vrátit. Možná nejvíc postmoderní dílo Baze Luhrmanna. Škoda že neměl vyšší rozpočet a nezvládnul ráznější gradaci, to by se Moulin Rouge! muselo bát. (27.02.2012)