Fabrika

Jeden by čekal, že nám Rusáci naservírují pořádnou akčňárnu z obsazené fabriky do které si jde oligarchova ochranka a SPECNAZ pro svého muže. Ale to je omyl. Ačkoliv o akční momenty není nouze, hodně se tam kecá na téma smyl života v Rusku. Je to dost depresívní a věřím, že i s reálnými základy. Rozpad Sojuzu v Rusku leckdo dodnes nerozdýchal a nastoupivší kapitalismus rychle zasmrádl po onucích a vodce. Úspěšný není ten con co nejvíce umí, co nejvíce dře, kdo nabízí kvalitu... Ale ten co má známé, kdo má moc a sílu. Film mi lehce připomenul záležitost jménem Vosí hnízdo. Prostředí staré továrny na armatury pro panely bylo fajn a i herci mi celkem sedli. Hráli dost evropsky a neafektovaně. Dávám tedy zy 3 ohnuté ocelové tyče. * * * (22.11.2020)

„Tohle neskončí dobře. Ale k čertu s tím,” pronese jeden z party dělníků, kteří se rozhodnou k zoufalému činu. Zhrzení pracanti po oznámení o uzavření továrny unesou jejího šéfa. Chtějí za něj výkupné. Dluží jim několik platů a nějaký peníz navíc jim zajistí lepší start jinde. Obzvlášť když slyší, jak okolní fabriky propouštějí nebo rovnou zavírají své závody. Je to velmi přímočaré i velmi prosté. Pochopitelně ale nepůjde o bezproblémovou akci, vše se hned od začátku komplikuje, postupně se dostáváme blíže k postavám a zejména k jejich (skutečným) motivacím. Coby kritika poměrů v Rusku, kdy prvořadý je zisk a někde vzadu prací sedření dělníci, to příliš neobstojí, sociální problematiku z hlediska nejnižší pracující třídy jen lehce naťukáváme. K celkové náladě solidně pasuje industriální prostředí a nakonec tahle hra na kočku a myš končí někde v lehce nadprůměrných číslech. (06.10.2019)

Je neuvěřitelný jak Jurij Bykov lehce udělal základní zápletku, aby mohl rozehrát hru, při které netušíš následující scénu. To co se chvílema jeví jako akční thriller se nebojí v okamžiku přebarvit na psychologickou dialogovku aby se přes sociálně politickou tému zase vrátilo k akci. Bykov mě měl jak na zlatým podnese a já neměl ani anung ke kterýmu stolu mě nakonec donese. (19.06.2019)

Kritika systému, nekritika systému, jakmile vidím lidi v kuklách s AKMSkami v ruce, jak postávaj v omšelých fabrikách a zdevastovaných planinách, padne na mě strašnej videoherní Stalker vibe. Jinak vlastně podobně jako předchozí Bykovovův Durak i tohle působí jako perfektní debut v tom, kolika způsoby chce vyloženě vyřvat do světa nějakou nespravedlnost, aniž by si odpouštěl různé žánrové zkratky, artefakty či třeba akční scény. Fabrika působí méně vyspěle než Durak, v něčem je psána nadšenou dětskou rukou, ale zároveň je zřejmé, že jejím majitelem je někdo, kdo sleduje současné filmy a dokáže tak otáčet některá nabízející se klišé. Z tohoto hlediska je to taková součinná radost sledovat. Jakkoli se film snaží být bezvýchodný a tíživý. (27.11.2019)

Jurij Bykov je zajímavá postavička ruské kinematografie. Už několikrát mě svými filmy přesvědčil, že na něj si mám dát pozor a stejně tak se mu to povedlo i u filmu Fabrika. Jednoduchá myšlenka jdoucí z pudů člověka zpracována do osobnosti ruského člověka. Precizně, nekompromisně, tak, jak se na Rusy sluší a patří. (23.11.2020)