Modrý samet

Blue Velvet má u mě trochu nevýhodu v tom, že jsem ho v posloupnosti viděl jako jednu z posledních modernějších Lynchovek a působil na mě, dá-li se to tak vůbec říci, trochu doslovným a zbytečně opakovaným natahovyným dojmem - vzhledem k tomu, že ve svých dalších filmech (Zběsilost v Srdci, Twin Peaks, Lost Highway) dokázal podle mě Lynch sdělit a navodit to samé daleko výstižněji, jasněji a sugestivněji. (01.07.2007)

"It's a strange world..." Taky mám ten dojem, byť to ani omylem není nejvíc strange film pana Lynche. Ale zato to je čarokrásná pohádka, kterou svým dětem určitě pouštět nebudu, o předměstském rytíři zachraňujícím dámu v nesnázích a při té příležitosti zjišťujícím, že jeho zdánlivě zářivé brnění není zdaleka prosté trhlin. Možná právě tady a tehdy si budoucí agent Cooper uvědomil, že idyličnost malých městeček není nic jiného než beránčí roucho skrývající vlčí tesáky, a rozhodl se strávit svůj příští život bojem proti všem Frankům tohoto i jiných světů, ale já jsem se docela určitě tehdy, kdy se poprvé před mýma pubertálníma očima zavlnil modrý samet, přestala svých nočních můr obávat a místo toho jsem jimi začala pohrdat, protože ani náhodou nebyly tak podmanivé jako ty naservírované šéfkuchařem Lynchem. P.S. Ten umělý ptáček byl tak úděsný, že mi to chtě nechtě přijde jako úmyslný kýbl ledové vody chrstnutý do tváře všem happyendům, které kdy byly napsány. (22.07.2011)

Už od úvodních záběrů na modré sametové závěsy, k tomu hraje naléhavá hudba, a na mě dopadá plná tíže filmu. To je v zápětí vyrušeno několika málo okamžiky záběrů vlídného maloměsta. Dokud.. Oh ano, míra napětí a úlevy se v Modrém sametu fantasticky střídá, a ďábelsky si s námi pohrává. Úžasným hereckým výkonům (opravdu dokonalá, křehká a nádherná Isabella Rossellini, vynikající a naprosto odporný Dennis Hopper, a neméně dobří a tehdy mladí Kyle MacLachlan s Laurou Dern) nemůžu skoro nic vytknout, nádherně pasují do celé mozaiky tohoto úžasného díla. Stejně jako hudba, která je opět naprosto dechberoucí, a nádherně dokresluje už tak temnou a tíživou všeobjímající atmosféru městečka Lumberton. Nebyl by to ale Lynch, aby pár dílů oné mozaiky nenechal chybět. Zamotaný příběh se kousek po kousku rozmotává, a taky nechává veliké mezery... Jak jinak. Naštěstí (i když možná bohužel, těžko říct) tentokráte ještě nezašel za hranice pochopitelnosti (jako pozdějsí Mulholland Drive, který hrozně miluju...), ale i tak... Lincoln street? Drozdi? Hořící svíčka? "She wore blue velvet..."? Tanečnice na střeše auta? Je to ale divnej svět, co? (14.08.2007)

Mé druhé setkání s Lynchem a to setkání opět pětihvězdičkové (po Lost Highway). Perfektní detektivka, která nezaujme až tak kvůli příběhu, ale kvůli atmosféře a nezapomenutelným hereckým výkonům. Dennis Hopper používající místo spojek a předložek slovíčko fuck v jakékoli jeho známé podobě, Kyle MacLachlan ve své životní roli předvádějící kuřecí chůzi, půvabná Laura Dern k nakousnutí a spousta dalších. Isabella Rossellini se mi zas tak nelíbila, vše ovšem vynahradila píseň Blue Velvet. Dvě hodiny jsem se nenudil a nechával se unášet Lynchovou nevysychající studnicí nápadů, perfektní kamerou a v neposlední řadě nevlezlou muzikou. V tomto případě stálo "doplnění vzdělání" za to. (11.01.2007)

Poprvé byla Lynchovi dopřána tvůrčí svoboda a dostatečné prostředky. Výsledkem je jeden z nejlepších filmů 80. let. Už od prvního záběru není pochyb, že se jedná o velké umělecké dílo. Scény kdy za sladkobolné melodie Wintonovy písně kamera zabírá poklidný život malého městečka, které však zároveň napovídají, že při bližším pohledu vše není tak v pořádku, jak se tomu může zdát jsou skutečným režisérským mistrovstvím. Lynch dokáže natočit i jen prostou procházku noční alejí, tak aby působila bizarně a poutavě. Film obsahuje spoustu kultovních a nezapomenutelných scén. Voyeúrská scéna když Frank znásilňuje Dorothy, pasáž v Benovo bordelu, či děsivé vyvrcholení se mi nesmazatelně vtiskly do paměti. K tomu je film skvěle ozvučen a také doprovázen kongeniální hudbou Angela Badalamentiho. (15.11.2004)