Sloní muž

Tak jsem si po dlouhých letech zopakovala dojemný příběh o odlišnosti, osamělosti, zrůdnosti (více té vnitřní, povahové), krutosti i lásce. Lynch si odpustil psychedelické úlety, zvolil konvenční způsob vyprávění, takže poselství snímku pochopí i ten nejprimitivnější, asociální primát, co tráví volný čas vypichováním očiček pavoučkům a trháním nožiček kolouškům. Při těžkém rozhodování, jestli dát pět hvězdiček nebo jen čtyři, rozhodl nakonec směrem dolů fakt, že nejsem příznivcem černobílosti a chyběly mi modré oči sejra Anthony Hopkinse. Ale stejně je to krásný film! 89% (16.01.2012)

Sugestivní a tísnivá atmosféra nepřátelského města jako kontrast proti duši vnitřně krásného člověka. Lynch občas v lidské zrůdnosti jde až za hranici divácké nepříjemnosti a očividně bezbranného jedince nechává trpět až příliš často, ale přesto mě nakonec dostává. Hlavně protože finální Adagio for strings patří mezi nejtesknější scény, co jsem kdy viděl. (07.01.2006)

Úvodní záběry vykazující známky dalšího Lynchova mystéria se naštěstí dokázaly rychle změnit ve školní rozbor na téma humanismus. Přesně jako je obraz filmu černobílý, tak i charakterové rozložení odpovídá tomuto dvoubarevnému schématu – hodní a zlí. I přesto, že je film podle skutečných událostí, nemůžu se ubránit dojmu, že je to všechno až příliš dokonale nalinkované. Lynchovo spoléhání se na emoční projevy herců je až příliš okaté. Zvláště v první polovině není povězeno zhola nic, ta druhá alespoň začne rozvíjet nějakou gradaci děje a budovat vzájemné vazby, což však nic nemění na výsledném dojmu, že snaha nebýt jenom laciným dojákem vychází vniveč hlavně díky tomu, že hlubší myšlenka o lidskosti není díky suchému scénáři ve filmu uskutečnitelná. (28.10.2005)

Z môjho pohľadu určite zatiaľ najnormálnejšia lynchovka a jediná so silným sklonom aj k piatej hviezdičke, takže konečne som si potykal aspoň s jedným z jeho ultrazmagorených filmov. Celistvý a komplexný sú jediné prívlastky, ktoré som netušil, že pri nejakej z nich niekedy použijem. Lynch sa konečne pokúsil predložiť divákovi dej, ktorý má svoj začiatok a koniec pevne daný, bez akýchkoľvek prekrúcačiek, či nezmyselných zvratových výjavov a abnormálnych dejových hlavolamov, ktoré často nepochopí ani on sám. Samozrejme, že jeho prítomnosť za kamerou je cítiť, komplikovaná a nehodiaca sa snová časť v strede filmu, pár zvrátených scén, ktoré hraničia s chápaním, si Lynch nemohol odpustiť. So zvyškom filmu však pôsobia ako celok a to je podstatné. Senzitívnosť a humánna stránka príbehu a jeho spracovania sa vymyká spod rámca môjho chápania. Čiernobiela kamera je zafarbená nekonečným prúdom citlivej práce s príbehom, ktorý nedokáže neosloviť a nedojať. To by ste museli mať naozaj sloniu, ehm, hrošiu kožu. 85%. (16.04.2009)

Vedle Duny druhý film, který se mi od Lynche opravdu líbil. Ten sice od Mazací hlavy ještě neopustil černobílou kameru (což rozhodně udělal dobře), ale naštěstí se vybodnul na všechny ty svoje nesmyslné zamotávačky, které dělají jeho filmy nepropustné pro většinu publika a konečně natočil normální a dokonce výborný film. Pár typických Lynchovin sice ještě najdete (sen se slonama), ale ty nijak nebrání výtečnému příběhu, syrové atmosféře a taky neskutečně citlivému hereckému projevu Johna Hurta. Kdyby Lynch přestal natáčet kraviny a radši se věnoval příběhům jako je tenhle, možná bych ho dokonce začal mít i rád. (03.07.2007)