Sloní muž

Není to šokující a není to nechutné. To je důležitá informace. Lynch tu jen vypráví (docela jednoduchý) příběh jednoho člověka, který bohužel nemůže být obyčejný... Ponurá a depresivní atmosféra tu rozhodně je, ale Lynch netlačí na pilu, jak jsem se bál. Ponurost není uměle vyvolávána (krom toho, že je film černobílý - tím to je samozřejmě jednodušší), ale přirozeně vyplývá z příběhu. Dokonalý Hopkins. Výborná podívaná. Poněkud nelynchovská... ale to přece nemusí vadit. (31.03.2010)

Rozvedení obžalovávajícího leitmotivu Browningových Freaks k téměř dokonalé formální i obsahové struktuře v černobílé rapsodii humanismu (uf!), které svou náturou dokazuje, že krása jde přeci jen ruku v ruce s ošklivostí. Temné, bizarní, stísňující, smutné, záměrně nepříjemné a přesto citlivé a láskyplné - zcela podle pravidel Lynchova osobitého universa. P.S. Nesouhlasím s tím, že by Sloní muž zastával v Lynchově filmografii výlučné postavení pro svou "čitelnost", když už, tak bych to napsal o hřejivém Příběhu Alvina Straighta. Oproti interpretačním labyrintům jakými jsou Modrý samet, Mullholland Drive či depres-expres Mazací hlava je určitě srozumitelnější a jde více na lopatu masové divácké obci, ale jiné rozdíly mi zřejmě unikají. Pravda - čím je Lynch starší, tím se stává prchavějším, abstraktnějším a libidóznějším. (09.01.2009)

Lynchova pozdější, silně umělecká orientace je sice u tohoto filmu také trochu patrná, nicméně zcela jistě neznemožňuje filmovému laikovi vychutnat si celkový příběh, jako u jeho mladších děl. Proto jsem byl přesvědčený, že když snímek shlédnu se svojí křehčí polovičkou, rozhodně se v něm neztratí a stopáž si oba užijeme. Zážitek to pak byl opravdu silný, protože režisér podává tento neobyčejný snímek tak dojemným způsobem, že soucit na sebe nenechal dlouho čekat. Tím spíše, že hlavní hrdina o něj celkově ani nestál. Ale o tom vlastně ani Sloní muž není. Mimo krásného příběhu o jednom spokojeně smutném nemocném muži jsem byl svědkem odstrašujícího příkladu lidí, kteří se bez zábran a hlubšího uvažování (zvláště po posilnění alkoholem a masou) propadají myšlením k "inteligenci" neandrtálců. Člověk má tuhle zvířecí dravost - impulzy - v sobě, a tento snímek je nejen o tom, že nezáleží na strašlivém znetvoření (na vzhledu), ale zda-li se jako netvor nechováme. (27.07.2009)

Ne že by mi to extra hrálo na city a přišel si teď unešen, ale bylo to tak temný, atmosferický, s velkou spoustou všiváků, lidský špatnosti a se zvláštní uměleckou noblesou, že mi ta nekonečně odkládaná projekce určitě utkví v mysli a ano, vyplatí se vidět. Za palec stojí jak vyjevený Hopkins, tak výkon Hurta v hlavní roli pod ohavnou (v dobrém smyslu) voorheesoidní maskou. Černobílý filtr byl zvolen dokonale a podtrhl starosvětsky avantgardní tón i ten viktoriánsko-industriální Londýn. Nejedná se o typický lynchovský mozkolam, ale překvapivě jednoznačnou a svým způsobem jednoduchou story, vyjma tedy úvodní a závěrečné sekvence. Je hnusnější taková ohyzdná fyzická anomálie, anebo pokleslá společnost a bezcitné chování běžných lidí kolem? Film logicky evokuje staré dobré FREAKS. (14.09.2017)

Po zkušenosti s filmem Mulholland Drive jsem se připravil rovnou na všechno. ;-) Ale dočkal jsem se celkem "normálního" filmu a Lynch si svoje režisérské "metody" (prostředky či úchylky? :-)) odbyl hned ze začátku (scény se slony). Je to hodně lidský příběh, který mě i vcelku dojal, ale trochu mě vadilo Merrickovo chování (scéna s vyplašeným zvířátkem Merrickem/střih/scéna s kultivovaným a intelignentním mladým mužem Merrickem). Jinak ale nemám, co bych vytkl (snad jen ten konec nemusel Lynch natahovat). Kromě silného příběhu musím rozhodně vyzdvihnout herecké výkony Hurta a Hopkinse. Hodnotím lepšími 4*; film má jasnou výpovědní hodnotu. (11.03.2009)