Obsahy(1)
Poté, co ženu opustí milý, její ztýranou myslí letí sen všech zlomených srdcí... Psychedelickým muzikálem nás provází zádumčivé tóny Angela Badalamentiho, subtilní texty Davida Lynche a magicky něžný hlas Julee Cruise. (Morien)
Recenze (29)
David Lynch spolu s Angelem Badalamentim předvádějí něco, co se skutečně dá nazvat jedině jako zážitkové představení. Je to dlouhý hudební klih, který je doplnění o hrané/performance sekvence. Hudebně krásné a pojmenování "Industrial Symphony" tomu dokonale sedí. Místy skutečně symfonie, jindy téměř až kakofonie. Julee Cruise má nádherný hlas a tady naštěstí dostala opravdu hodně prostoru. Krásný zážitek. Naživo musel vyznít ještě lépe. ()
Badalamentiho hudba sa mi doslova dostala pod kožu. To čo tu vytvoril jednoducho nemá obdobu. Je to pomalé, snové, stiesnené a to všetko pod taktovkou velikána Lyncha, ktorý si zložil texty k piesňam sám. A v podaní Julee Cruise, ktorá pôsobí ako zhmotnený sen, majú všetky tieto zložky doslova potrebu pohrávať sa z amtosférou a divákom. Scéna z pílou a jeleňom, nehovoriac o batoľatách vysiacich na drátoch, patria k tomu najdokonalejšiemu z Lynchovej tvorby. Lynch ako ho zbožňujem a milujem. plný počet. bezchybné dielko ()
Tohle jsem si přál vidět už dlouho: záznam muzikálové performance, kterou napsal a narežíroval David Lynch ve spolupráci s Angelem Badalamentim. Julee Cruise je skutečně anděl a i když i ze záznamu na vás dýchne kouzlo výjimečného představení (které bylo předvedeno pouze dvakrát v Brooklyn Academy of Music v roce 1989), člověk by si přál být při tom. ()
Ze začátku to vypadá, jakoby to byl nějaký spinoff Zběsilosti v srdci. Na jednu stranu celkem jednotvárné (pořád ten stejnej jemnej dívčí zpěv, pořád ta stejná ponurá hudba), ale na druhou stranu vysoce nadčasové. Badalamenti ukázal svou genialitu. Lynch mě zas dostal svým jedinečně zpracovaným divadelním představením (tohle bych fakt chtěl viděl na živo). Dokonce se tam i trocha nahoty najde. A celé je to prostě tak poeticky industriálně smutné. ()
Když posloucháte muziku, dostanete se v ideálním případě do stavu absolutní volnosti, oproštěnosti od těla a vybavují se vám různé obrazy a (vý)jevy. Badalamentiho hudba k tomu přímo vybízí. Tentokrát představy "vyrobil" David Lynch za vás; nastolil atmosféru starých amerických klubů 50. let, kde se po podlaze klouže kouř a opodál stojí rozbité auto. Hlavní zpěvačka s božským hlasem Julee Cruise se převážně vznáší vzduchem a zpívá. Není nutné ji sledovat, stačí se naladit na správnou vlnu a nechat se unášet. Vizualizace skladeb se ovšem moc nemění, a tak oceníte drobné nápady jako krátkou detektivku a řezání dřeva (narážka na Twin Peaks), tancující dívky a nakonec snad, že to má jen těch 50 minut. ()
Galerie (1)
Photo © Propaganda Films
Zajímavosti (2)
- Když hledal Angelo Badalamenti zpěvačku pro soundtrack Modrého sametu, pomáhala mu s výběrem Julee Cruise. Nejprve chtěl někoho rockového, potom soulového. Obě mu Julee Cruise sehnala, ale pořád to nebylo ono. Potom jí volal a říkal: "Julee, potřebuju soprán. Musí znít jako andělský chór, v dlouhých frázích, úplně bez příkras." Byl večer a mělo se natáčet už druhý den dopoledne: "Dobře, ale já už o nikom nevím. Udělám to prostě já." Tak začala jejich spolupráce, která vyústila až k Industrial Symphony No. 1. (Zdroj: Temné stránky duše) (trojúhelník)
-
"Zahrajte prostě velké kusy umělé hmoty," popisoval Lynch svou vizi saxofonistovi ve skladbě "Rockin' Back Inside My Heart". Badalamenti uvedl: "Neuvěřitelné na tom bylo to, že ten saxofonista okamžitě věděl, co tím David myslí!"
(Zdroj: Temné stránky duše) (trojúhelník)
Reklama