Joker

Že je to v Hollywoodu s originalitou scénářů tristní, to víme už dlouho. Ale dosud se to projevovalo hlavně v oblasti popcornové zábavy, kde je už 10 let přemarvelováno a o inteligentní sci-fi skoro nezavadíte. Tento film je ale jiný. Snaží se být něčím víc než comicsovou blbostí, snaží se být seriózním psychologickým dramatem či snad dokonce uměním, ale zůstalo jen u té snahy. Je to comicsová blbost bez akce. Není to popcornová zábava, není to umění, je to... nemám to slovo rád... midcult. Má to sice hezky temnou atmosféru, ale taky stejně ploché a předvídatelné postavy jako normální comicsové filmy. Je to vlastně jako Nolanův Batman, ale bez Batmana a bez akce. Jestli je tohle začátek nějakého nového trendu, kdy stačí odstranit z tuctové comicsové blbosti akční scény a jako mávnutím kouzelného proutku vznikne film, který bude sbírat filmové ceny a vyhrávat festivaly (v porotě MFF v Benátkách asi seděli taky klauni, Zlatý lev pro Jokera je pro mě naprosté WTF), tak asi nad Hollywoodem úplně zlomím hůl. Že comicsy zničily kvalitní popcornovou zábavu, na to už jsem si zvykl, ale jestli zničí i seriózní mainstream, bude to katastrofa. Jakýkoli Oscar pro tento film bude klaunství. Ale při pohledu na 92% koukám, že cílovce stačí fakt málo. Co přijde příště? Sociální drama o Supermanovi pracujícím jako dělník na stavbě a snažícím se vyjít s výplatou? Tomu určitě děti z CSFD dají aspoň 95%. (03.10.2019)

„ARTHURE, ALE JÁ MYSLELA, ŽE KLAUN MÁ VYVOLÁVAT SMÍCH...“ /// Předpokládám, že nikdo neočekává Marvelovku (jak ta slečna přede mnou..). Jde o ponurej svět a Joker není žádnej superhrdina. Je to psychouš a tomu odpovídá scénář, kterej představuje z devadesáti procent psychologickej profil budoucího devianta. Sice mu nepřejete nic špatnýho, ale víte, že chování okolního světa vůči svý odlišnosti neustojí. Chcete Oscara? Hrajte Jokera! On totiž ten Phoenix nesleze z plátna. Je to uchylák. V dobrým i špatným slova smyslu. Arthur vzbuzuje emoce. Sice byste ho jako kolegu nebo souseda chtít nechtěli, ale už jen tím, jak se snaží bejt "normální"… když vidíte, kolik ta snaha stojí námahy a okolní svět na ni nereflektuje… Prožíval jsem jeho trapasy stejně, jako klamavě podlíhal jeho schizofrenním představám. A pak, když zjistí, že jeho život nemusí bejt tragédie a začne ho měnit v komedii.... neměl bych, ale fandím mu. Postava Jokera už tolik emocí nevzbuzuje. Nepatřím k lidem oslavujícím zlo. I tohle může mít na hodnocení vliv. Není to veselá - barevná komiksová zábava. Je to "R"kový psychodrama, kterýmu je možná celkem jedno, na jakýho psychopata je našroubovaný... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Komiks z roku 1988 „Batman: The Killing Joke“, napsanej Alanem Moorem a ilustrovanej Brianem Bollandem neznám. 2.) Zjistím, co se stane, když vysadím prášky. 3.) Soused mívá nekontrolovaný záchvaty smíchu (navíc je to klaun!). /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (13.10.2019)

Naposledy jsem se u Žolíka takhle otravoval, když jsem ho musel hrávat se svou devadesátiletou senilní babkou. No jen si to představte. Nepohodlná tvrdá židle v zatuchlé kuchyni s mdle blikající žárovkou v hnusně kýčovitém květinkovaném stínítku a každá hra, k níž zásadně servírovala kefír, trvala minimálně dvě úmorné hodiny. Vždycky, když lízla kartu, dvacet minut na ní upřeně čuměla, přičemž jí ještě tak pětkrát spadla, a jakmile jí docvaklo, že jí přišla karta do postupky, vytáhla zuby a začala se sáhodlouze hystericky chichotat. Ale tu senilitu předstírala tak dokonale, že jsem jí to žral i s navijákem a ani si nevšiml, že fixluje a mění si pod stolem ty spadlé karty ... Je to, jako by někdo uplácal původ Ironmana tak, že by ho 120 minut natáčel, jak se zaníceně přikousnutým jazykem v garáži letuje turbomotor. Chápu, že žánr přiblblých omalovánek pro dyslektiky je již kompletně vylízaný a točí se jen furtdokolové přiblblosti s jednou a tou samou mluvící bubuhlavou z vesmíru. Ovšem obrátit to, ve snaze být jiný, o 180 stupňů zády k nezletilým retardům a přirozením směrem k artovým hnědopichům nebo psychiatrickým nedoukům a snažit se udělat z pokleslého homixu sice přesnou a sofistikovanou, nicméně dokonale hemoroidohostilní a až prudivou dizertačku z progresu psychopatologického chování, přičemž skoro nepustit pacienta z laboratoře dělat bordel mezi lidi, to jeden může klidně skončit s pérem v hrtanu nějakého olupeného rozumbrady poté, co ho během ňoumovitě neohrabané felace kopne nějaký náctiletý potrat dělnických rodičů vztekle do prdele, a znuděný verbal qůli alespoň troše rozptýlení ještě přirazí celou tu povedenou trojku xobě. Když si zkomatizovaný divák po tom martýriu trochu rozhýbe strnulé půlky a kreativně se zamyslí, kolik psychopatických vyfikundací mohl Žolík během své cesty k totálnímu jebnutí v kuli navyvádět a jak to mohl být, namísto nudného vědeckého čumění do akvárka na vyšinutou laboratorní krysu, sofistikovaně zábavný film, nezbývá mu, než zoufale praštit hlavou do zdi a začít se afektovaně chechtat nad těmi dnešními prudce heterofobními a deviantně nudofilními dvaadevadesáti procenty. Jediným opravdovým zážitkem z této prudy je výkon Popelečního ptáka. To, co se mu odehrávalo v xichtě během přechodů mezi při- a nepříčetností z něj jednoznačně dělá jednoho z nejlepších herců současnosti a byl jednoduše mistrovský. Ale mistrovský byl i ve filmu Mistr a sebelépe zahrané psychotické etudy v nekrotizující úmornosti pro přechytřelé či stádově přibečující milovníky kakaa prostě komplexní bič z hoven neupletou. (03.10.2019)

Na jeden z největších hitů roku, jak by mohlo nadšení z Benátek předznamenat, to nakonec asi stačit nebude. I přesto je ale na Jokerovi řada věcí k pořádnému chválení. Co nikoho nepřekvapí, je samozřejmě fantastický Joaquin Phoenix v další ze svých chameleonských kreací. Stačí, aby se zlověstně díval do kamery a nic víc k navození děsivé atmosféry nepotřebujete. To naštěstí Todd Phillips pochopil, takže mu tuhle one-man show nekazí a pouze podbarvuje audiovizuálními hody, jak si hollywoodský spektákl žádá. Samotný příběh samozřejmě zrovna realistický není a psychologické vykreslení je sice jakž takž funkční, ale vcelku banální – chce se říct, že by se Evropa tématu chopila o poznání důsledněji. Výsledek je však vyvážený, řemeslo jde ruku v ruce s atmosférou i lehce sociálním poselstvím, přestože po promakanějších předchůdcích (hlavně Taxikářovi) pokukuje Joker trochu zespoda. Za mě však spokojenost a jedna z nejzajímavějších komiksovek (hehe) za dlouhou dobu. (01.10.2019)

Joker origin story zasazený do temný depresivní reality jak jen to nejvíc šlo a musím říct, že mi tohle atmosférický psycho v podání geniálního a šílenýho Phoenixe (ten musel sypat antidepresiva ke snídani, obědu i večeři) fakt sedlo. Je mi celkem buřt, že to není tolik komiksový, ty vidím poslední roky furt ve stejný formě, naopak jsem rád, že je tu pokus zase o něco novýho a těším se, že to postoupí dál a uvidíme v tomhle depresivním hábitu další vzestup Jokera. (29.12.2019)