Joker

Je fajn vidět, že i ve světě superhrdinů lze natočit film prakticky bez superhrdinů, nadpřirozenosti a rychlé akce. Joker těží z divácké znalosti prostředí Gothamu a Batmanova dětství, kdy na těchto základech dokáže vystavět působivé, depresivní drama o zrodu zoufalého šílence. Nevím, jestli si Joaquin Phoenix jde přímo pro Oscara, ale Heath Ledger se rozhodně v hrobě neobrací. 8/10 (24.11.2019)

Možná by Todd Phillips, jinak též tvůrce samých komedií, natočil horší film, kdyby nečerpal ze všech těch snímků, jak to sám přiznává. Ale to není zas až tak důležité, copak nevíte, že filmoví tvůrci si berou inspiraci od kolegů celkem běžně? Mnoho a mnoho současných filmů, natočených v Hollywoodu i leckde jinde, nepřináší prudce originální příběhy, jaké tady ještě nebyly (nelze sčítat jablka a hrušky, třeba poměřovat Phillipse například s Ki Duk Kimem), ale to také není a priori špatně. Nejpodstatnější je, že tvůrci natočili netradiční snímek, ve kterém nám zobrazili jednoho z nejikoničtějších záporáků komiksového světa tak, jak jsme snad ještě žádnou komiksovou postavu neviděli. Spojení "psychologie a komiks" si naposledy vybavím u Hulka Anga Leeho a to už je nějaký ten pátek. Joker je natočen s téměř neviditelnou elegancí, obyčejně a přitom působivě. Retro vás přinutí ještě více přemýšlet, jak jsme na tom asi s tou předpojatostí jedněch vůči druhým v současnosti. Chválit Joaquina Phoenixe by bylo nošením dříví do lesa, já osobně vyzdvihnu excelentně depresivní hudbu Hildur Guðnadóttir. Jak se většinou nad pokračováním určitých komiksovek ošívám, zde bych si u druhého dílu vrněl blahem a spojit nakonec Jokera a Batmana by byl ten nejlepší filmově-komiksový nápad dekády. Takže si prosím, někteří i mí oblíbení uživatelé, co jste jindy věcní, nechte ty ironické glosy filmům, které si to zaslouží. 90%. (10.10.2019)

"It's just so fucking hard to stay happy all the time." V tomhle Gothamu by Nolanův netopýří mužíček nepřežil ani pět minut. Je magické, jak Phillips pracuje se scénami chaosu a zmaru. Výjimečná depka a asi něco bude na tom, jak Jokerovy role ničí herecké ideály o "pouhém pracovním nasazení", tohle jde totiž mnohem dál za hranice ztvárnění ryzího šílenství. (04.10.2019)

„Chtěl jsem se zeptat, jestli byste nemohla požádat doktora, aby mi přidal prášky.“ - „Arthure, berete sedm druhů léků. Musí vám nějak pomáhat!“ Tak tady se někdo krapet sekl…Nejdřív jsem se trochu obával, abych podvědomě neskončil u srovnání Phoenixova ztvárnění s jeho předchůdci (Ledger, Nicholson), ale k tomu nedošlo, tenhle film není klasická komiksová adaptace, navíc se zabývá hlavně tím, co vedlo k Arthurově „přeměně“. Jak jsem čekal, jedná se o nepřetržitou (a excelentní) Phoenixovu hereckou exhibici (myšleno v tom nejlepším slova smyslu). Studie jednoho osobnostního rozkladu člověka, v jehož případě se „tak dlouho chodilo se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo“, baví a strhává. Atmosféra Gothamu (v němž se vše obrací vzhůru nohama) měla také hodně do sebe (a sociální podtón sem perfektně sedne), takže za mě slabších 5*. „O mámu se s láskou starám.“ - „Musí tě mít moc ráda za to, co pro ni děláš.“ - „Je to tak. Vždycky mi říká, abych se usmíval a tvářil se vesele. Říká, že mým posláním je rozdávat radost a smích.“ (10.05.2020)

Kdyby mi bylo 15, byl jsem uprostřed nějaké edge fáze a neviděl jediný film Scorseseho nebo Lumeta z 70s a 80s, tak by mi tahle polopatická a doslovná imitace dobrého filmu přišla jako něco hrozně cool. Ale bohužel. Kdybych si vzal jednotlivé segmenty, řeknu, že jsou ok - ale to, jak nezaslouženě se tu exponuje to největší lidské zlo na tak zhuštěném prostoru, mi začalo připadat podobně vyprázdněné a upachtěné jak v Nabarveném ptáčeti. Vzhledem k nulové kontinuitě, gradaci a tematické domyšlenosti (jednotlivé motivy jsou náhodně naházeny vedle sebe, nekomunikují spolu a nic z nich nevyplývá než implicitně vyblitý narativ o ublíženém muži, který chce uznání, i když si ho nemá na základě čeho nárokovat) to pro mě nemělo větší hodnotu než hodně dlouhé dobře odvedené kamerové cvičení na téma "12 Rules for Life by Jordan Peterson v kontextu komiksu". Považuju za naprosto absurdní si ten film jakkoliv idealizovat a zase nechápu, co tady blbneme, když všude jinde je to přijímáno především jako "slušný film", zatímco v Česku se orgasmicky řve něco o nějaké revolučnosti - u filmu, který dokonale jede na vlně trendů a nedělá to ani moc dobře. Jasně, mohl bych povinně pochválit Phoenixe, ale mě dobrý herecký výkon v mizerném filmu fakt nezajímá. PS: Tak se zdá, že Todd Phillips se rozhodl jít v demonstraci spasitelského komplexu "full Marhoul" a dává rozhovory o tom, jak přináší pravdu do nepřátelského prostředí a odváží se na rozdíl od ostatních točit "pravé filmy". Není divu, že jsem měl během celého Jokera nabarvené flashbacky. Jen teda Marhoul má pro svoje grandiózní bludy větší opodstatnění, protože opravdu musel překonat nějaké překážky a nešel v cestě vyšlapané předchozími hity. Joker je jen hloupoučký film člověka, který je zhrzený z toho, že mu producenti přestali chtít dávat peníze na všechno, na co je chtěl (protože svět prostě nepotřeboval čtvrtou Pařbu ve Vegas, ač si to pan režisér nechce přiznat), tak z jedné módní vlny přesedlal na druhou a dojí jinou masu. (27.09.2019)