Na kolejích čeká vrah

Černobílý kabátek spolu se sugestivní kamerou dodávají příběhu zvláštní dobové kouzlo i ležérní styl - a ruku v ruce s nadstandardní zápletkou vyvolávají odpovídající atmosféru. Nicméně ... jen tak na okraj: Jiří Sovák je O.K., o tom žádná, ovšem zárovn musím konstatovat, že Rudolfu Hrušínskému postava majora Kalaše sluší o poznání víc ("Strach" - 1963, "Vrah skrývá tvář" - 1966, "Po stopách krve" - 1969 a "Diagnóza smrti" - 1979). (30.11.2018)

Série CL Eduarda Fikera je pro mě i ve zjednodušeném filmovém zpracování špičkou české detektivky, kterou drží především námět a Brzobohatého plasticky prožívající postava. Citlivá role Fišerovy expresivní hudby a zvuků, Šmídův dramatický vklad, živost Hanzlíkova a Kalašova kameramanská škola: -"Nechte toho umění, já chci vidět !" - "Nebylo vždycky světlo, pane majore." (01.02.2014)

Vcelku banální zápletka je tady překvapivě slušně rozvedena a "zašmodrchána". Sovák sice není možná tak dobrý Kalaš jako Hrušínský, ale s případem se potýká dobře, i díky Hanzlíkovi (ten mi trochu připadal jako Radar z MASH, taky všechno udělal ještě dříve, než mu Kalaš řekl :) ). Vyústění příběhu sice asi překvapí jen opravdové naivky, ale zase tak průhledné to od počátku není. Snímek staví (kromě hereckých výkonů) na postupném budování atmosféry a pomalém odhalování pravdy kousek po kousku, ale místy se objevuje i náznak humoru (viz Tosimem uvedená citace). (05.08.2003)

„Pane majore“(nikoli soudruhu) oslovuje Kalaše v r. 1970 jeho podřízený. To sympaticky symbolizuje kvalitativní převahu této kriminálky nad produkcí žánru následujících 20 let. Film působivý hlavně svým začátkem, vyšetřovatelskou konverzací a zvláštní napjatou atmosférou kolem poručíka Lenka (Brzobohatý). Konec je slabší. V některých drobnostech hloupé, poměry v zločinecké bandě politováníhodné, stejně jako její taktika. Finální odhalení hlavního bandity efektní, ale poněkud laciné. No a samozřejmě se také nemohu nevyjádřit k hlavní otázce – proměna majora Kalaše z Hrušínského na Sováka. Nuže: ačkoli Hrušínského si cením a oblibuji nesrovnatelně více, Sovákův suše vtipný Kalaš obstál na výbornou. Při konspirační schůzce v restauraci si Fialová s Bláhou předávají časopis Life, na němž je titulek „Russia – 30 years after“ (nebo 50, špatně vidět). To mi vrtá hlavou, že exponovali zrovna tohle. Bezprostředně poté bere Bláha do rukou „Lidovou demokracii“. (18.08.2011)

Major Kalaš v podání Jirky Sováka se mi líbil. Jeho osobité pojetí s vtipnějším nadhledem oproti původnímu noir Rudolfovi Hrušínskému předkládá divákovi alternativní variantu detektiva. Má výtka míří ke zbrklejší poslední třetině příběhu. Tam je to trošku neučesané. Také tomu celkově chybí hutnější psychologický podtón. 69%. (16.07.2010)