Mandolína kapitána Corelliho

Nestává se mi to příliš často, ani když jsem unavený, ale u filmu "Mandolína kapitána Corelliho" jsem poslední půlhodinu prostě usínal. Jako kdyby se tam už nic nemělo stát, ale vy musíte počkat na to finální setkání, které je prostě nezbytné. Zdlouhavá romantika, která jen málo ukázala hrůzy války, i když v jedné scéně se to povedlo skvěle. (23.01.2018)

„Starosta vám odkazuje, že ak neviete, čo znamená ´choďte do riti´, máte ísť dnu a my vám to vysvetlíme.“ Magický realizmus je fascinujúci literárny žáner, ale nedá sa povedať, že by som z neho bol totálne paf. No Mandolína kapitána Corelliho je jedným z najsilnejších románov, aké som kedy čítal. Nech už Weinsteinovci dali dokopy akokoľvek ambiciózny tím (režisér fenomenálneho Zamilovaného Shakespearea, v tej dobe megapopulárny Nicolas Cage, renomovaná literárna predloha...), nemali šancu a de Bernièresov úžasný, rozmerný a magickými detailmi prestúpený (veľko)román sa sfilmovať NEDÁ. V lepšom prípade sa o to môžete pokúsiť, ale to je všetko. Po vizuálnej stránke sa nákladná koprodukčná snímka hrdí báječnou výpravou rozkvitnutého gréckeho ostrovčeka, ktorého akoby sa netýkalo vojnové peklo. S hercami je to horšie, Cage je príšerný (nedokáže ani dôveryhodne preniesť trápne vety typu „Slečna, v čase vojny musíme byť vďačný aj za kúsky pokoja.“), Bale o ničom a na Penelope Cruz sa už ani len dobre nepozerá, nieto aby bola talentovaná. Našťastie, menej známe tváre (Hurt, Papas, Maggio) nám umožňujú sústrediť sa na to, čo je dôležitejšie: tragický príbeh veľkých rozmerov. Láska, odvaha, hrdosť, česť, zbabelci, vojnové zverstvá. Aby sa však celé toto ambiciózne monštrum zaplatilo, pôsobí dojmom, že producenti režiséra počas nakrúcania výrazne ovplyvňovali a radili mu, ako má čo nakrúcať, prípadne čo vyškrtnúť zo scenára (napr. knižné finále) a napísať to inak. Podľa toho výsledok bohužiaľ vyzerá. Akosi čudne ba až matne, nemastne, niektoré scény hravo naznačia, do akých parádnych oblastí tvorcovia chceli ísť (kapitulácia úradu), ale hneď nasledujúca, neobyčajne prízemne školácka scénka to okamžite pokazí. Kino Považan NMnV 2002 (12.12.2004)

Musím říct, že jsem od tohoto filmu očekávala více. Podle mého měli klást větší důraz na válku, nebo na ústřední trojúhelník. Prostě si vybrat. Ale oni to dost smíchali a pak film ztrácí šmrnc, protože to není A a ani B. Nicolas Cage má u mě v poslední době docela pošramocenou pověst (díky stupiditám, které loni točil), ale tady si u mě profil trochu vylepšil. On dokáže hrát, když chce. Penelopé je také fajn, i ona umí hrát. Líbilo se mi ale, že film se soustředil i na jinou oblast druhé světové války, než na jakou jsme zvyklí z ostatních válečných filmů. Žádní Amíci, Rusové, ale opomíjené Řecko. Tím film získává body. Ale na druhou stranu byl nemastný neslaný a docela mě nudil... (16.06.2013)

Byla jsem na tento film pozvána svým kamarádem novinářem, když se oficiálně a slavnostně otvíral Cinestar u nás ve městě. Větší "snobárnu" jsem snad ještě nezažila a asi už dlouho nezažiju. Tento film se tenkrát hrál ve všech sálech a musím přiznat, že ve mně zanechal velice hluboký dojem a silný zážitek. Při titulcích jsem ještě seděla zabořená v křesle a snažila jsem se vzpamatovat. Ať si myslí kdo chce co chce, dávám jednoznačně pět hvězdiček :-) (03.08.2012)

Zo začiatku by až človek mohol mať pocit, že kapitán Corelli a jeho talianski spolubojovníci idú obsadzovať grécku Kefalloniu hlasným spievaním a bombardovať ju budú husľovými kľúčami. Do konca sa nič nemení a divák dostáva skôr nasladnutú vojnovú romantiku, ako nejakú poctivú akciu. Som mierne sklamaný, lebo som si Mandolínu púšťal v domnení, že pôjde o vojnový film... (21.09.2009)