Mandolína kapitána Corelliho

Doufal jsem v další romantický film, kterej by mě vzal za srdce a trošku mi ho zase jednou rozhýbal, když už to nejde v reálu, jenže se tak bohužel nestalo. Film měl na mnohem víc. Jenže mezi dvojicí to nejiskří. Prakticky jednoho dne si začnou vzájemně vyznávat nehynoucí lásku a já prostě nevím proč. Dramatické scény jsou předvídatelné, herci neměli pořádně co hrát. I ta jedna postava venkovského doktora v podání Johna Hurta nestojí za moc, protože kdykoliv promluví, pronáší pouze nějaká velevážená moudra. Tenhle film je po romantické stránce horší, než mnohá díla Danielle Steele (a tím její některá díla vůbec nechci hanit). Prostředí je hezké, ale nijak moc ho nevyužili. Režisér se prostě až moc soustředí na naprosto zbytečný a nezajímavý milenecký pár a žádná z postaviček okolo, které by při bližším pohledu mohly být zajímavé, tak nemá šanci vyniknout. (23.06.2008)

Velmi kvalitní film, kde se opět "ukázal" kvalitní režisér JOHN MADDEN. Ještě nikdo se tolik nezabýval vojáky italské armády, kteří bojovali po boku německého Wehrmachtu v 2.svět.válce. Stalo se při obsazení Řecka v r.1943, kdy slunce, moře, pláže a ženy daly vojákům stejné letory zapomenout, že přišli bojovat. Možná, že si mnozí uvědomili, že stojí na špatné straně války, ale zapletli se s řeckými partyzány a to jim Wehrmacht neodpustila. Film upozornil na skutečnou událost, na popravu italských vojáků za zradu na OSE a též na oběti poválečného zeměstřesení v r.1947 v Řecku. Nejednalo se tedy o líbivý romantický film, ale o novelu na podkladě skutečných událostí. (11.05.2011)

Zo začiatku by až človek mohol mať pocit, že kapitán Corelli a jeho talianski spolubojovníci idú obsadzovať grécku Kefalloniu hlasným spievaním a bombardovať ju budú husľovými kľúčami. Do konca sa nič nemení a divák dostáva skôr nasladnutú vojnovú romantiku, ako nejakú poctivú akciu. Som mierne sklamaný, lebo som si Mandolínu púšťal v domnení, že pôjde o vojnový film... (21.09.2009)

Mě se to líbilo (a to jsem jinak cynik). Knihu (asi naštěstí pro film) jsem nečetl, takže čistě podle toho, co jsem viděl, chválím Cagea, kterého jinak příliš v oblibě nemám, ale tady mu role sedne a já mu toho klaďase věřil, Penelope Cruz (obdobný případ) a zejména Johna Hurta. Rozhodně tohle dílo na poli válečných romancí řadím mnohem výše, než oskarového Anglického pacienta (u kterého jsem usnul) nebo Cold Mountain (u kterého jsem se ve vypjatých okamžicích smál). Myslím, že jde o poctivé 4*. (31.10.2005)

„Starosta vám odkazuje, že ak neviete, čo znamená ´choďte do riti´, máte ísť dnu a my vám to vysvetlíme.“ Magický realizmus je fascinujúci literárny žáner, ale nedá sa povedať, že by som z neho bol totálne paf. No Mandolína kapitána Corelliho je jedným z najsilnejších románov, aké som kedy čítal. Nech už Weinsteinovci dali dokopy akokoľvek ambiciózny tím (režisér fenomenálneho Zamilovaného Shakespearea, v tej dobe megapopulárny Nicolas Cage, renomovaná literárna predloha...), nemali šancu a de Bernièresov úžasný, rozmerný a magickými detailmi prestúpený (veľko)román sa sfilmovať NEDÁ. V lepšom prípade sa o to môžete pokúsiť, ale to je všetko. Po vizuálnej stránke sa nákladná koprodukčná snímka hrdí báječnou výpravou rozkvitnutého gréckeho ostrovčeka, ktorého akoby sa netýkalo vojnové peklo. S hercami je to horšie, Cage je príšerný (nedokáže ani dôveryhodne preniesť trápne vety typu „Slečna, v čase vojny musíme byť vďačný aj za kúsky pokoja.“), Bale o ničom a na Penelope Cruz sa už ani len dobre nepozerá, nieto aby bola talentovaná. Našťastie, menej známe tváre (Hurt, Papas, Maggio) nám umožňujú sústrediť sa na to, čo je dôležitejšie: tragický príbeh veľkých rozmerov. Láska, odvaha, hrdosť, česť, zbabelci, vojnové zverstvá. Aby sa však celé toto ambiciózne monštrum zaplatilo, pôsobí dojmom, že producenti režiséra počas nakrúcania výrazne ovplyvňovali a radili mu, ako má čo nakrúcať, prípadne čo vyškrtnúť zo scenára (napr. knižné finále) a napísať to inak. Podľa toho výsledok bohužiaľ vyzerá. Akosi čudne ba až matne, nemastne, niektoré scény hravo naznačia, do akých parádnych oblastí tvorcovia chceli ísť (kapitulácia úradu), ale hneď nasledujúca, neobyčajne prízemne školácka scénka to okamžite pokazí. Kino Považan NMnV 2002 (12.12.2004)