Případ Dr. Kováře

Kdyby soudruh režisér nechal na pokoji politickou stránku a hnětl jako kuchař jen jedno těsto, bylo by to možná i za osmdesát procent. Ale hňácat dvě těsta dohromady, tím to definitivně zasklil. Nu, asi musel. Samostatný příběh lékaře by byl zajímavý, takto jen zapadá do soukolí. Přesto zde byli vynikající herci a na film se dívat dalo. Tu agitku musí divák prostě přijmout. (13.04.2019)

Třídní rozdíly pronikly i do zdravotnictví. Zatímco primář prestižního sanatoria zavírá oči před zlořády kolem sebe, jeho v mladém kolegovi se naopak probudí soucit s chudými - pomáhá dělníkům i jejich podvyživeným dětem. Do toho zasáhne výbuch v blízké továrně a sympatický hrdina se ujme léčení těžce popáleného člověka. Naivní děj doplňuje jak jinak než zlotřilý továrník. (14.01.2006)

Černbílý film nikoliv barevností, ale svým pojetím. Soudruzi jsou čestní, kapitalisté a nesoudruzi jsou darebáci. To je zakladní linka této agitky. Je zajímavé pozorovat, jak se každý režisér vypořádal se zadáním, protože agitkám se nevyhnuli ani jiní režiséři. Nemyslím si, že by Miloš Makovec byl špatný režisér, má na svém kontě řadu zdařilých snímků. Spíš si myslím, že rezignoval a prostě natočil, co soudruzi chtěli. Někdy není prostor na hrdinství, rodina musí jíst. Tak nějak to vnímám já. Proto nemá smysl rozebírat, co bylo špatně a pracně dolovat nějaká pozitiva. (29.07.2018)

30. léta – fabriky bouchají, dělníci jsou v ohrožení. Schůze dělníků je zakončena sborovým zpěvem internacionály. Řepa jako poslanec hraje s továrníkem rádoby vysokou politiku. Divák se ale nedozví, jak to dopadlo s potratem. Zda vražda na nejbezbrannějším byla vykonána, či ne. Neopatrný dělník (Mareš) by tak rád vraždil. Jeho dívka naštěstí ne. Zraněný dělník (Lohninský), jen co uteče hrobníkovi z lopaty, nadále však obě ruce v sádře, začne neomaleně soudružsky nadávat primáři nemocnice. Moučka se ve své první filmové roli taky projeví jako hrubián. Lékař dělníků (Krejča) fušuje do věštění a lakonicky prohlásí: „Jednou se vrátíme a to neberte jako výhružku, pane primáři, je to nezměnitelný fakt.“ Další hláška: „Jen jestli doktor vydrží. To jsou takový blafouni, dokavaď nečuchnou k penězům.“ Plachý: zednářský stisk ruky jak z učebnice. Toto byl snad první film, kde mi po většinu času Otomar moc nevadil. (04.04.2021)

Úplně agitka to není. Výhodou je, že se to odehrává ve třicátých letech, což neumožnilo natočit typicky rozjuchanou poúnorovou taškařici. Nicméně faktem je, že několik více či méně zdařilých zápletek se ve finále slije v nechutně optimistický závěr s jasně odlišeným, kdo je špatný a kdo je zlý. A krom toho, nemám nic proti kouření, ale tyhle nikotinový ataky v českých filmech padesátých let tady bezmála končí zapálenou cigaretkou na operačním sále. Vidět víckrát doktora Kováře nemusím, ale nijak jsem u toho netrpěl. (30.11.2011)