Nebeské dny

Saint-Saënsova skladba 'Akvárium' působí na americké stepi asi jako hudba Lawrence z Arábie v podmořském dokumentu. Na hlubší smysl toho výběru jsem nepřišel a dokonale mi to ruinuje zážitek z celého filmu. Pokud bych měl jmenovat dobré filmy se špatnou hudbou, Malickovy "Nebeské dny" by byly mezi prvními. (26.03.2011)

Tohle jsou lidé, tohle jsou jejich životy a tohle je příroda, jejíž krása bere dech. Terrence Malick si všímá hlavně té přírody a celých devadesát minut nás nechává spočinout zrakem na unikátně „čistém“ filmu. Čtyři sympatičtí herci (ano, tentokrát i Gere!), čtyři postavy, jejichž osudy nejsou nezajímavé, ale vnucuje se otázka – mohou mít v širším kontextu nějaký vliv na běh světa? Ta smířenost jdoucí ruku v ruce s neochotou regiznovat mě fascinovala. Život a smrt, prohry a vítězství, radost a zklamání – takhle to je, takhle to už jednou na světě chodí. Proč tedy máme neustále potřebu řešit všelijaké složitosti? Nebeské dny jsou překrásným filmem, jedním z nejkrásnějších. Sledoval jsem je s tichou, posvátnou úctou, abych snad nenarušil onu dokonalou harmonii. Nyní mi nezbývá než snít o zalehnutí do trávy nezaneřáděné odpadky, o vychutnání si několika minut pokojného souznění, nerušeného… vůbec ničím… nanejvýš pokojnými tóny z Morriconeho božského soundtracku. 90% Zajímavé komentáře: wipeout, krypton22, PaRi (27.03.2008)

Uznávám, že ve filmu jsou krásný záběry a celkově se na to hezky kouká, ale je to trochu o ničem. Téma milostnýho trojúhelníku bylo zfilmováno X-krát a navíc mě tyhle romantický dramata zase až tak úplně neberou. Škoda, že film nezůstal jenom u tý sklizně obilí. Jinak Brooke Adams byla zajímavá, Sam Shepard naopak totálně nezajímavej a nevýraznej a Richard Gere tradičně nesympatickej až na půdu. (02.09.2019)

Áno, film je plný úchvatných obrázkov prírody, no Malick sa zrejme nechal trošku uniesť a pozabudol, že natáča hraný film a nie dokument alebo prírodopisný film. Na to, aby hraný film zaujal diváka nestačia len podmanivé zábery exteriérov, film musí mať aj nejaký dej a kvalitná filmová dráma by mala mať taký dej, ktorý dokáže diváka strhnúť a zanechať v ňom nejaký emocionálny zážitok. Tu však s výnimkou asi posledných 20 minút sa absolútne nič nedeje a počas celého filmu som ani nemal kedy si k postavám vybudovať akýkoľvek vzťah. Malick ako keby celé dianie sledoval len z úzadia a nechal všetkému voľný priebeh a tak je film poskladaný z množstva úplne zbytočných scén, ktoré by pri iných filmoch skončili v koši strihača a keď vás celým filmom sprevádza detinský komentár malej Lindy, tak sa vôbec nečudujem tomu, že tento film vôbec neuspel u divákov. A filmovým umením by som to tiež určite nenazval. (05.01.2009)

Druhý film Terrence Malicka je v mnoha ohledech podobný tomu prvnímu: Opět nám představuje dva mladé lidi na poněkud nemorální cestě životem a opět jejich romantizaci lemují záběry poklidné přírody (respektive polních lánů). I tady se vznáší hlava v oblacích a poetické obrázky osamocené farmy jí velkoryse pomáhají; i tady dojde na střet ideálů s realitou. Oč méně nabubřele se Malickova podívaná jeví, o to více je navzdory své zpoetizované formě uvěřitelná. Velkým citům se ve všech polohách vyhýbá, vše podstatné umocňuje raději obrazově (těžká práce na poli - úlevná radost po sklizni a svatbě - nálet kobylek a požár) a cit nalezneme především v celkovém vyznění. Pocity Malick předává s grácií génia, zachytává duši momentu, otiskuje vše potřebné do diváka a na konci, kde by jiní dramatizovali a zaplavovali morálním ponaučením, nechává věci až lhostejně plynout dál a neprosí se slzavých údolí. Stejně jako život. Říká: "Já si to nevymyslel, já tam s nimi byl. Vím, jak to vnímali. Nesoudím, pouze sdílím." Nemůžu si pomoct - na mě to prostě funguje dokonale. (19.11.2012)