Nebeské dny

Z jednoduchého a mnohokrát viděného milostného trojúhelníku se Terrenci Malickovi povedlo dokonalou kamerou, hudbou i scénářem udělat nádhernou filmovou báseň, na kterou je radost se dívat. Tento film funguje tak, jak má, není jen převedením scénáře na plátno (taková díla by si kolikrát člověk spíš raději přečetl, než by se na ně koukal), obraz nemá jen popisnou funkci, ale sám vytváří děj. Nebeské dny jsou tak především jedinečným audiovizuálním zážitkem. Vkrádá se otázka - jak vidno, hezké romantické filmy existují, tak proč naše televize krmí diváky stále jen slátaninami podle Rosamunde Pilcher či Danielle Steel? (05.12.2011)

Buranska vizualni poezie. Problem je v tom, ze krome tech krasnych zaberu na farmarskou prirodu toho ten film skutecne moc nenabizi. Mozna prijemnou a misty pusobivou Morriconeho hudbu. Zdaleka nejlepsi sekvence filmu byl kobylkovy terror. Kazdopadne prehodnocenost rezisera Terrence Malicka nabyla nebyvalych rozmeru. Vsechny jeho filmy maji prevazne spolecny 1 faktor - vrazednou nudu, coz pekna kinematografie nezachrani. 4/10 (16.10.2010)

Druhý film Terrence Malicka je v mnoha ohledech podobný tomu prvnímu: Opět nám představuje dva mladé lidi na poněkud nemorální cestě životem a opět jejich romantizaci lemují záběry poklidné přírody (respektive polních lánů). I tady se vznáší hlava v oblacích a poetické obrázky osamocené farmy jí velkoryse pomáhají; i tady dojde na střet ideálů s realitou. Oč méně nabubřele se Malickova podívaná jeví, o to více je navzdory své zpoetizované formě uvěřitelná. Velkým citům se ve všech polohách vyhýbá, vše podstatné umocňuje raději obrazově (těžká práce na poli - úlevná radost po sklizni a svatbě - nálet kobylek a požár) a cit nalezneme především v celkovém vyznění. Pocity Malick předává s grácií génia, zachytává duši momentu, otiskuje vše potřebné do diváka a na konci, kde by jiní dramatizovali a zaplavovali morálním ponaučením, nechává věci až lhostejně plynout dál a neprosí se slzavých údolí. Stejně jako život. Říká: "Já si to nevymyslel, já tam s nimi byl. Vím, jak to vnímali. Nesoudím, pouze sdílím." Nemůžu si pomoct - na mě to prostě funguje dokonale. (19.11.2012)

No už dlouho jsem se u žádného filmu necítil tak jako u Nebeských dnů. Skrze oči a uši mi režisér Malick ( opět ) dopřál naprosto nevšední zážitek, který se mě velice citlivě dotkl. Zasloužený Oscar za kameru a zcela zasloužených pět. Příběh a osudy lidí tu nejsou tím hlavním, jsou zasazeny do světa, který jsem jako divák intenzivně prožíval a až pak sledoval, jak ho prožívají hlavní postavy filmu. Můžu už jen odkázat na komentář uživatele Pohrobek. [9/10 listopad 2009] (18.11.2009)

Jak tak pořád ze všech stran slýchám, jaký je ten Terrence Malick režijní génius, samovolně jsem tomu uvěřil, přestože jsem od něj zatím viděl jenom Badlands, což se mi sice líbilo, ale určitě nenadchlo. Ovlivněn skvělým trailerem na chystaný The Tree of Life (což je vlastně jediný Malickův film, který by mě sám od sebe tematicky opravdu zajímal) jsem se rozhodl jeho filmografii doplnit a na vlastní oči se přesvědčit, jakýpak to génius se v Terrencovi nachází. Bezprostředně po zhlédnutí Nebeských dnů mám pocit, že pokud se v něm opravdu nachází, tak v sedmdesátých letech musel pouze hluboce dřímat. Days of Heaven je prázdný nabubřelý blábol. Strhující akci jsem nečekal, ale strhující herecké výkony a především nějakou strhující myšlenku ano. A ono kde nic, tu nic. Jenom hodně obilí a otravnej dětskej voiceover. Natočené je to pěkně, ale zůstal jsem tím filmem absolutně nezaujat. 5/10 (20.12.2010)