Posedlost

Zničujúce a spaľujúce. Herecký koncert Juliette Binoche a Jeremyho Ironsa (v podporných rolách potom zaujmú Miranda Richardson a Peter Stormare) pod pôsobivou taktovkou európskeho režiséra Louisa Mallea. Znepokojivý príbeh verzus jedny z najprirodzenejších sexuálnych scén kinematografie. Hlavne kvôli ním dávam 70%. (30.10.2004)

Pravdepodobne naj-autentickejšie zachytenie posadnutia láskou aké som v kinematografii videl Poznáte ten pocit, keď ste bezradne zamilovaný.... Myslíte iba na ňu (naňho) vaše rozhodnutia sú absolútne nelogické, sebecké a keď to všetko prejde, tak si vstúpite do svedomia a uvedomíte si: Aké kraviny ste to stvárali a za mnohé situácie sa hanbíte až dodnes. No, tak snímka Damage presne zachycuje tieto životné situácie v tej najrýdzejšej podobe. Jeremy Irons, tohto herca moc nemusím ale na konci 80´s až do prvej polovice 90´s nakrúcal skutočne skvostné aj umelecky hodnotné filmy, tu hrá člena vládneho kabinetu ktorý sa chystá do vlády, na nešťastie sa spozná so snúbenicou svojho vlastného syna, taká femme fatale ale mne osobne sa nepáčila, preskočí medzi nimi iskra, ktorá sa zakončí autenticky nakrúteným krátkym surovým sexom, ktorý dokázal tvorca zachytiť aj bez zobrazenia nahoty. Tento trojuholníkový vzťah sa tiahne celým filmom. Ženskej to vyhovuje a postarší muž, celou snímkou, vnútorne nesmierne trpí, žiarli, nenávidí a potom zase miluje . Toto celé zachytenie tých bez-slovných pocitov, je tak nesmierne dokonalé, že sa v tom pravdepodobne nájde každý chlap. Na čo diváka však snímka nepripraví je strhujúci koniec a moment kedy sa to celé prevalí. Manželka Jeremyho Ironsa podala tak nesmierne silný výkon psychického zrútenia, že by som jej za to okamžite vpálil Oscara (Nominovaná bola ale nezískala ho). V celku podarený kúsok... Miestami mi nesedel soundtrack ale to je iba také moje zarýpnutie. (19.05.2015)

Zvláštní kus. Oba hlavní představitele jako herce uznávám, ale jejich postavy byly napsány tak divně (hlavně Anna), a to i ty vedlejší, že jsem k nikomu z nich nedokázal cítit žádné větší sympatie. A taky tento film postrádal emoce; objevil jsem je až ve scéně s podvedenou manželkou (v zakázaném vztahu byl cítit snad jen sexuální chtíč; btw, přítomnost vášně, o které se zde někteří zmiňují, mi příjde dost diskutabilní). Erotické scény docela ušly, konec byl nevyhnutelný (ovšem to co mu předcházelo nebylo zrovna moc realisticky podané). Podivné, chladné drama, které si nezaslouží víc než slabší 3*. "Poničení lidé jsou nebezpeční. Oni vědí, že přežijí." (21.08.2011)

Existuje předsudek - i mezi velmi rozumnými lidmi - , že člověk je rozumné stvoření. Střízlivá pravda moudrých ví, že situace je ve skutečnosti daleko obtížnější a pravda odporně střízlivá. Rozumu používáme všichni zpravidla tehdy, když už nevíme kudy kam. Je to pravidlo, které má naštěstí své výjimky, díky nimž člověk i se svým lidstvím přetrvává. Většinu našeho života naopak vyplňují vášně, které často nepostrádají sílu všeničicí smrště. Vášeň se může stát i smyslem života. Ta pohlavní zejména. Mallův film tuto podstatnou skutečnost našich životů podává způsobem, který bere dech. Protiklad rodinné spořádanosti a dokonalé konvenční kulisy zralosti a serióznosti bere za své v erotickém tornádu. Ironsův herecký výkon je samozřejmě strhující, nedoceňována je však Binochové svůdnost i řídící, navenek pasívní oddanost. Slov netřeba, řeč těl je více než sdílná. Hledá-li někdo argumenty proti nudné seximanufaktuře sériových vzdechů a pohybů erotických filmových pornografií, v tomto skvělém díle nalézá více než pádnou odpověď a podporu. Proč vnucovat lidem ředěné dryáky páchnoucí zpustlou nestoudností a nemravem, když skutečná řeč těl je tak podmanivě krásná! Proč brak vydávat za kvalitu! Všude jinde by to byl skandál. Skandálem ovšem nemůže nekončit ani tento zdravě šokující film. Kéž bychom jich měli víc! (02.03.2008)

Stejně jako „odevzdaná“ Juliette Binoche vybízí Jeremyho Ironse k nevěře, vybízí předposlední film Louise Malla k psychoanalytickému čtení. Napohled banální milostný trojúhelník. Jedna žena, dva muži. Ovšem žena hledající náhradu za svého bratra a muži, z nichž jeden je druhému otcem. Převrácený oidipovský mýtus z pohledu manžela (ego), jemuž milenka (id) pomáhá znovu odhalit oficiálně stvrzeným svazkem (superego) potlačené touhy. Když se, plně ovládán pudy, své nové známosti ptá „Kdo vlastně jsi?“, snaží se někam zařadit vyvstanuvší temnou sílu, jež ho pohlcuje. Po letech společensky regulované existence nanovo objevuje sebe samého, je fascinován, nechápe a ztrácí kontrolu. Stroze vybavené, do jedné barvy laděné místo jejich setkání působí jako snový prostor. Mimo svazující instituce, mimo tížící realitu. Jemná práce se symboly (krev – rozlité víno) neodvádí pozornost od nejednoznačně vykreslených postav, muže, který kontrolu ztrácí a femme fatale, která kontrolu získává (z objektu se mění v osobnost, čím zároveň přestává být pro svého milence žádoucí). Oběti i vinicí současně. Oba zahraní znamenitě. Trochu uspěchaný úvod plně vynahrazuje ve své jednoduchosti vše-říkající doslov: realita ho dostihla, zbývají jenom zidealizované vzpomínky. 90% Zajímavé komentáře: Faidra, sportovec, JohnMiller (14.02.2020)