Lacombe Lucien

Lacombe Lucien má aj napriek absencii vojnových a masových scén celkom solídne tempo, čo pripisujem pravidelnému striedaniu sekvencií typu Lucien u France, Lucien u kolaborantov, streľba u kolaborantov, párty, Lucienova mama u France a tak ďalej. Všetky sú zaujímavé a tým pádom je zaujímavý aj film a má svoj rytmus. Ku koncu už predsa len je jeho dĺžka trochu diskutabilná a takmer idylická záverečná pasáž môže u mnohých vyvolať vzhľadom na slovný dovetok kontroverzné reakcie. Ja som ju prijal ako Malleho zámer zobraziť posledné chvíle kontroverzného šťastia nešťastného chlapca, ktorý sa stal ako ešte tvárne dieťa obeťou mašinérie, ktorá takýmto spôsobom zničila životy miliónov na oboch stranách. Možno mal už v sebe vrodené niečo nehumánne, lenže v merítku vecí, ktoré ho zomleli, je to asi nepodstatné a podobne by dopadli aj ľudia, ktorí žiadneho vtáka nikdy nezabili. Lucien toho vo filme príliš nenarozpráva, stačí nám ale mnohokrát iba jeho výraz a Malleho pevné režisérske vedenie. (10.07.2013)

Nadutý sociopat Lucien měl dostat pořádně nafackováno, aby ho přešly blbé nápady. Ale nebyl sám, protože v celém tomhle filmu nebyla jedna jediná kladná postava. Marně však vzpomínám, zda jsem se v nějakém jiném snímku setkala s tolika a tak zdařile propracovanými vedlejšími postavami. Malle bohužel nebyl Melville a tak mu dlouhá stopáž příliš nesvědčila, film byl místy zbytečně táhlý, až nudný. (24.06.2012)

Louis Malle nie je Melville ze jo, Malle sa len hra na niekoho kym nie je. Nudu som pretacal, o WWII som uz videl 100 -ky ak nie 1000ce filmov. Ovsem, len z tej spravnej - spojeneckej strany, len to ma zaujima, co pisu vitazi. WWII bola dobra vojna, vojna na znicenie /nacistickeho/zla. To co picou porazeni nackove a konspiratori, na to nasrat : 55 % (22.08.2020)

Malle je v tom nejlepším co uměl dávno za novou vlnou, ale narozdíl od Truffauta nebyl po šedesátkách už jen lehkonohý anebo průměrný. Tahle studie zla při setkání s dobrem víckrát křísne do dřeně. Na to, že to je jen retro, a že je tu občas něco fousatého (mariánský průvod), je znát, že pán měl étos, a to ten, který nesetrvává u musíme si pomáhat. Přijde mi, že Manželství Marie Braunové by bez Lacombeho nebylo – zvláštní inspirace. Geniální moment cca 35. minuta: „pán je bohatý a lakomý Žid“ – a bez varování zazní odvedle klavírní fanfára (je to taky Beethoven?). Skvělí herci, uf. Lehounce bezradný závěr - kam s tím vším taky... (30.07.2023)

Louis Malle je režisér, který mě zajímá už delší dobu a proto jsem byl bezvýhradně nadšen, když jsem uviděl v televizním programu premiérové uvedení údajně jednoho z jeho nejlepších filmů. A že se bylo na co dívat. Už jenom úvodní scéna, vygradovaná hudbou Djanga Reinhardta je fantastická. Poté Malle rozehrává spojitou sít zdánlivě nesouvisejících scének a desítek nenápadných detailů, aby postupně vytvořil dokonalou psychologickou drobnokresbu o tužbě po moci, kolaboraci a lásce. Nevypráví pomocí dialogů, ale hlavně obrazem. Nejvíce mě na tomto filmu fascinovalo, s jakou neskutečnou pečlivostí se drží zvolených postupů, které se celou dobu pravidelně opakují, navazují a rozvíjejí. Všimne si jich ale jenom velmi pozorný divák. Tomu se říká dokonalá režisérská a scénáristická práce. A taky castingová, protože Pierre Blaise - do té doby neherec - je typově naprosto perfektně vybraný a zahrál svou postavu tak, jako by jí sám byl. To stejné vlastně platí i o vedlejších rolích. Mám pocit, že Malle je hodně nedoceněný režisér a zasloužil by si větší pozornost. (29.01.2012)