Julius Caesar

Opět Shakespeare, dosledováno snad na čtvrtý pokus. No tentokrát je to celkem snesitelné, protože to navenek vypadá jako film. Slušná (nikoliv skvělá) výprava, občas nějaká ta menší davová scéna a dokonce i pokus o nějakou závěrečnou bitvu. Bohužel ta je utnuta dříve než začne. Do toho opravdu skvělí herci té doby včetně Branda. Navíc je tu známý příběh o smrti Julia Caesara. Jenže... pod tím vším je to divadlo a nic víc. Divadlo plné divadelních deklamací, proslovů, dlouhých monologů a prostě to mě k smrti nudí a navíc tento způsob hraní nemám rád. Mě to prostě přijde jako přehrávání, mám rád civilní herectví a to se bohužel se Shakespearem vylučuje. (06.08.2018)

Julius Caesar ač natočen dříve než Kleopatra nebo Spartakus, je tak trochu ve stínu těchto dvou historických velkofilmů, ovšem tak trochu neoprávněně. Marlon Brando zářil a odrazilo se to také na celkovém výsledku, který je více než dobrý. Jen je téma na rozdíl od těch dvou zmíněných filmů méně akční a proto i možná méně známé. (31.10.2012)

Ukecaný Šejkspír plný patosu a těžkého herectví na kterém stojí za shlédnutí bohužel převážně hlavně scény s Marlonem, který v té době stoupal nezadržitelně nahoru. Bohužel v tomto filmu nedostal ještě tolik prostoru, ale díky tomu který dostal si uloupil film sám pro sebe všem třem hlavním představitelům tedy Caesarovi, Brutovi i Casiovi... Naštěstí v dalších filmech už to pochopili tvůrci lépe a dávali mu role rozsahem odpovídající jeho herectví. (23.12.2019)

"Et tu, Brute?" Slavná věta jedné z nejznámějších osobností světových dějin, antických zejména. Snímek Julius Caesar má poměrně pomalý rozjezd, kde je dobře vylíčeno, jak se postupně začíná stahovat pomyslná smyčka kolem imperátorova života. Tahle pasáž pak vyvrcholí jednou z nejslavnějších vražd v historii. Zbytek filmu je pak ve znamení herecké dominance Marlona Branda coby Marca Antonia, jehož projev nad mrtvým Caesarovým tělem byl opravdu výtečně zahraný a také poměrně působivý. (22.03.2015)

Shakespeare. Tedy především skvělý dramatický zážitek včetně několika vypjatých monologů - takových, které se v "normálních" filmech příliš nenosí. Ústředním tématem je konflikt republika vůči císařství. Vláda jednoho muže vůči zachování moci Senátu. Rozpory Cassiovy (výborný John Gielgud) jsou motivovány spíše závistí, zato Brutova (neméně přesvědčivý James Mason) účast na Caesarově vraždě snad opravdu pramení z lásky k Římu. Brandův Marcus Antonius není patrně tou "nejhlavnější" postavou, nastupuje až v polovině filmu desetiminutovým sólem na Capitolu - tady ovšem předvádí dokonalý výkon, když se zcela přirozeně pohybuje od pláče k zuřivosti. Film založený na květnaté Shakespearově mluvě - ta středověká němčina, v které jsem film zhlédl, byla i na mě občas trochu moc. (08.07.2005)