Slídil

Po celou dobu sledování tohoto mistrovského kousku jsem byl jako přikovaný ke křeslu. Je fantastické sledovat tak skvělé herecké výkony rozehrané v jednom domě a jak se i z mála dá udělat napínavý, vtipný a chytrý film zároveň. Hra kočky s myší se mění, když se z myši stává kočka a z kočky myš. Olivier měl dostat Oscara místo Branda, o tom žádná... Hodnocení: 10,5/10. 105%. atd. atd. (02.01.2008)

„Bezradná policie nikdy nic nevyřeší. To jenom ten váš slídil amatér vždycky ví, o čem je řeč.“  Ach, ten Slídil... tento film mě kdysi hodně rozčaroval a zvládl jsem ho poprvé dokoukat jen jako "seriál" na několikátý pokus. Pak jsem ho při vzpomínce na něj vždycky proklínal a nenáviděl natolik, až jsem si ho nakonec chtě nechtě zamiloval a když jsem se teď po čase na něj podíval již potřetí, konečně musím svoje původní hodnocení aktualizovat. Je pravda, že ten nápad natočit dvou a půlhodinový film z jednoho domu jenom s (převažně :)) dvěma herci na scéně zavání až nezvyklým, potenciálně hůře ztrávitelným experimentem a že samotný děj předvede postupně tolik zvratů, tolikrát zakolísá na pomezi trpké skutečnosti a zábavné hry, osciluje mezi humornou komedií a depresivním dramatem, až může skutečně diváka vyvést z míry a připadat ve výsledku hodně překombinovaný (a já stále cítím místy z posledních 40ti minut tu pachuť nastavované kaše, nemohu si pomoct). Na druhé straně i díky bohatého repertoáru poloh Shafferovy hry od důmyslné parodie na detektivky a brakovou literaturu s množstvím odkazů, až po psychologické drama o ponižování se jedná o velmi osobitý zážitek, přičemž Laurence Olivier a Michael Caine tady herecky naplno ve všech těch polohách a proměnách naplno excelují a předvádějí po celou dobu doslova lahůdkový herecký koncert... ačkoliv, jak by řekl jeden můj zdejší kolega, nejlepším hercem v této inscenaci je jednoznačně Alec Cawthorne v postavě inspektora Dupplera (bezesporu!). ;-)) Taky jsem rád, že jsem nakonec po čase objevil, spatřil a zároveň si hlavně dovedl i užít to, co na Slídilovi většina tolik vychvaluje, pronikl lépe do jeho hlubší roviny a hravě ocenil i tu všestranou tvůrčí genialitu v oblasti žánru ve jménu hry kočky s myší a série mystifikací, plynoucích směrem k divákovi už od úvodních titulků. Takže buď je ten Slídil opravdu tak geniálním počinem, jak na mě skoro v každé scéně či dialogu začíná působit, nebo někdo z tvůrců se mnou taky manipuluje, že propadám „pseudointelektuálnímu filmu“ (jak jsem Slídila kdysi nazval v původním komentáři). Tak či tak se pro mě nezapomenutelný kus, kterému nakonec tu překombinovanost částečně mohu odpustit, protože i ta často bývá součástí zapeklitých detektivek, které si Slídil tolika různými způsoby postupně bere na mušku. [85%] (10.12.2021)

Zaujímavý film, v ktorom dvaja vynikajúci herci, priestory starého anglického zámku, výborne napísané dialógy a dej s niekoľkými zvratmi udržia pozornosť diváka celých 138 minút, aj keď sa to spočiatku zdá byť takmer nemožné. Výnimočne som si všimol aj kvalitného dabingu, predovšetkým zásluhou Vladimíra Brabce. Milovníkom klasických detektívok a anglického humoru ubiehal čas ešte rýchlejšie ako mne. Napriek tomu, že som filmom nebol sklamaný, nedokážem mu dať štyri hviezdičky, ako väčšina mojich obľúbených užívateľov. Najmä preto, že podľa mňa patrí do divadla. (13.09.2012)

Mrazivá sofistikovaná konverzačka s výrazným minimalistickým pojatím, ktorá začína ako nevinná slovná hra a skončí čoby nebezpečne vyhrotený a šialený thriler. Spočiatku som sa tejto snímky obávala a myslela som si, že nedokážem udržať vyše dvojhodinovú pozornosť pri intelektuálnych dialógoch, navyše má tento film jasný divadelný podtón, pretože sa v ňom objavujú len dvaja herci. Olivier a Caine vystriedajú toľko zaujímavých humorných i vážnych póz, že nedokážu ani sekundu nudiť a vynikajúco sa vzájomne dopĺňajú. Milujem filmy odohrávajúce sa na odľahlých zámkoch (Vražda na večeri), pretože pôsobia sugestívnym morbídnym dojmom, vytvárajú napätie len súhrou hereckého nadania, skvelého scenára a stiesňujúcej atmosféry. Po tejto snímke som bola úplne prikovaná do kresla a bola nadšená po obsahovej, formálnej a rovnako i hereckej stránke. (03.01.2011)

Dva (si) hrají a třetí se baví. Ale klidně může hrát s nimi, počet hráčů není omezen. Podivuhodně přímý úvod budí dojem, že před nás byly vyloženy všechny karty a že s námi bude jednáno na férovku, což je nejen lákavé, ale také blbost. První zvrat vše mění. A když byl stejný fígl použit podruhé a potřetí, znovu jsem naletěl. Oba dva pánové zvládají své party bravurně. S anglickým humorem a elegancí vlastní téže krajině. Nesmíme opomenout ještě jednoho aktivního hráče: Joseph L. Mankiewicz svou režií důmyslně mate. Prostříhává na objekty, které pod jeho vlivem začnete považovat za důležité, ačkoli třeba vůbec nejsou. Nepodstatné detaily a nejistota, jestli se předpokládá znalost toho, co některá z postav neví, vedly v mém případě – vždy až do odhalení stěžejního faktu – k vytváření různých hypotéz, kterážto aktivita nemusí nutně skončit s filmem (jaký má třeba význam červený plášť do deště a k němu náležející klobouk?). Všechno je jenom hra. Možná. Všechno je jenom film. Nepochybně. Pomalu dovírám ústa otevřená dokořán z úžasu nad více než dvěmi hodinami naprosto strhujících výměn vypilovaných vět mezi dvěma herci a doufám, že Slídila někdy spatřím tam, odkud přišel a kde je dojem hry ve hře bezesporu ještě o pár jednotek působivosti vyšší – v divadle. 90% Zajímavé komentáře: Psema, Lookass (17.01.2010)