Baby Driver

Premárnený ultimatívny teenage koncept o mladíkovi, ktorý zbožňuje hudbu, všetko okolo neho je cool, vrátane neho samotného, jeho krásnej ženskej a drsného jobu, ktorý má. Bohužiaľ vidieť že Wright má už po štyridsiatke. Ak by sa toho ujal niekto mladší, kto by trochu rozpracoval hlavnú postavu a nevyužíval ju len ako benzín do auta, bol by to punk dekády. (04.11.2017)

Navoněná popová eskapáda s docela fungujícím rytmem střídání dynamických a konverzačních scén, jejíž největší devízou je promyšlená střihová skladba a pohyb kamery i postav po mizanscéně, díky čemuž i ty zdánlivě pomalejší scény nevybočují z nastoleného tempa. Ale aby se tu našla jediná pasáž, kterou bych si chtěl v budoucnu zopakovat, nebo jediný zvrat, který by mi přišel zajímavější než jízda osobákem po našich dálnicích, to ani náhodou. Nejlepší postavou jednoznačně hláškující Spacey (nuceně cool Fox se nechytal), nejvtipnější scénou zřejmě ta nejstatičtější - obhlídka místa činu s osmiletým klučinou. Wright to má možná řemeslně v malíku a jednotlivosti promyšlené, ale tentokrát prostě nebaví příběhem ani postavami. 65% (05.01.2018)

Momenty, kdy se ten hnusáček vlní v rytmu pamuziky (nebo vynikajících The Damned!) asociují nesnesitelnou lehkost bytí. Významově, od Kunděry jen vykradeno. Pokud tedy překlenete nutkavou potřebu přišlápnout Elgortovi ohryzek, je k vidění solidní, akcí nabitý film dle ověřeného mustru, jehož některé výseče však působí až uhrančivě, když se barvy, pohyb i muzika snoubí do dokonalých celků. (22.10.2017)

DRIVER, DRIVE a BABY DRIVER. Co potřebujete na takovou autohoničkovou kriminálku? Jednoduchou story, za jejímž volantem sedí tajemně až autisticky málomluvný, ale o to schopnější profi řidič, a pak nějaká ta auta, která samozřejmě nenecháte celou dobu stát v garáži. A pak už jen musíte předvést trochu stylu, jak by řekl Chev Chelios. Wrightův příspěvek se mezi těmi dvěma výše uvedenými rozhodně neztratí. Netváří se tak atmosféricky a fatálně, ale po vzoru DRIVE tůruje hudební složku, která mu zásadním způsobem dodává rytmus. Příběh, ač dietní, nenudí, postavy i obsazení jsou sympatické a honičky nápadité. Wright má za sebou onačejší pecky, ale kdo by mu vyčítal takhle pohodovou letní jízdu. (06.08.2017)

Muzikál může být i dnes stále živý žánr, a to navíc ne pouze v předvídatelné resuscitaci klasických postupů a la "La La Land" a spol., ale díky uchopení formálním mistrem s ambicí. Primárně sice "Baby Driver" mísí gangsterku a romanci, ale mnohem zásadnější je Wrightův koncept veškerý styl filmu vystavět kolem hudby. Sice ve výsledku postavy zpívají a tančí pouze občas, ale o to víc tu na hudbu tančí auta při honičkách, v rytmu soundtracku se střílí a vykrádají banky, ba dokonce i ty zamilované pohledy mají svůj sound. Úvodní titulkový záběr s cestou pro kafe co do choreografie pohybu aktérů, kamery i mizanscény a sladění všech těchto složek s hudbou představuje jeden z naprostých vrcholů muzikálu. Na obecnější rovině je neméně fascinující, že za nejmlaději působícím hollywoodským filmem posledních let stojí čtyřicátník, což se nevztahuje pouze na formální svěžest a feeling filmu, ale také nevyhnutelný pocit generačního lakmusového papírku. Už trailer mohl u třicátníků vyvolávat pocity nepatřičnosti, který film ještě upevňuje svým zastřešujícím principem coby zpřítomnění niterného pocitu mladých vyrůstajících v popkultuře, kde se každý vidí jako hvězda vlastního videoklipu. Věk Wrighta pak prozrazuje pouze hudební vkus a konkrétní volba skladeb, byť podobně jako Tarantino má šanci z oprášených kdysi-hitů a zapadlých vychytávek udělat generační retro soundtrack. Současně ale také ukazuje, jak zásadní vklad do předchozích společných filmů vnášel Simon Pegg, protože "Baby Driver" na rozdíl od nich postrádá nadhled a schopnost se nebrat vážně. (05.07.2017)