Život je krásný

Kdybych se býval nechal odradit nudným začátkem, který mě ani svým vtipem nebavil a neoslovoval, přišel bych o velice příjemný a silný zážitek z tohoto filmu. Od chvíle, kdy se Guido, Giosué a Dora ocitnou v koncentračním táboře, nabere snímek zcela jiný ráz a je napínavý, dramatický a zároveň vtipný, naivní a poutavý. Závěr podtrhuje výsledný dojem na krásné 4*. (13.07.2012)

Tak, tak, člověk si musí udělat život krásným a držet si co nejvíc na distanc ty, co se mu jej pokoušejí zkazit a to i když jsou podmínky pro výše uvedené prakticky nemyslitelné.. Některé vzdechy o naprosté nereálnosti spojuji s nedostatkem elementární fantazie, neboť příběh vyprávěný z pohledu malého Giosuého ji evidentně vyžadoval. Stejně jako vzpomínka v podobě nádoby plné lásky i zla, která se roztříštila v paměti na tisíc kousku, aby byla následně lepidlem dětské naivity, nezkaženosti a pohádkových příběhů znovu slepena dohromady. Benigni jako režisér nezištně srdcervoucí, lidský a místy i ohromně vtipný a i když si jako herec nálepku "Mlčenlivej Bob" asi nikdy nevyslouží, tady mi jeho pavlačová kadence mluvy zapadla do rámce vyprávění. Scéna "překladu" táborových pravidel nezapomenutelná - jako z Černé zmije.. (23.11.2011)

ŽIVOT NENÍ KRÁSNÝ, ZATO TENHLE FILM JE. Jak najít hranici mezi sentimentalitou a kýčem? Přece takhle! Nesmyslnost, absurdita a krutost lidského konání se musí vysvětlovat s dětským nazíraním na svět a s všeobjímající láskou...scéna, u které mi VŽDY hrozí oněmění z hrůzy je šedá hromada v bílé mlze... TAK. UŽ MÁM TĚCH VIZIGÓTŮ PLNÝ ZUBY... (08.08.2002)

Italská zručně natočená oscariáda, kterou ale nikdy nedocením. Na začátku jsem totiž dostal romantickou komedii a protože jsem film viděl bez znalosti premisy, nemohl jsem být připraven na tak razantní zásah do nastolené atmosféry. Přijal bych naprostou změnu stylu vyprávění a proměnu do válečného dramatu, ale pokus o zlehčení pozdějších mrazivých chvil mě ve většině případů spíš znervózňoval. To pak i nejslavnější scéna celého snímku ztrácí na síle. Benigni objektivně vzato umí, námět a vůbec celý vymyšlená dějová kostra stojí za to, ale já se jako jeho publikum necítím. (04.02.2006)

Tak a teď musím přemýšlet, zda jsem někdy viděla krásnější film, dlouho mě něco takhle nedostalo. Nikdy by mě nenapadlo, že může fungovat spojení komedie a drama z koncentračního tábora. U první části jsem se opravdu hodně smála, humor mi velmi sedl, u té druhé části už jsem musela každou chvíli utírat slzy, zároveň mi však nezmizel úsměv ve tváři. Ve svém jádru je ten film neskutečně upřímný a opravdový, prostě krásný. Ta závěrečná scéna mi nedá spát, skutečně jsem nevěděla, jestli se mám teď hodně silně rozplakat, nebo se jen upřímně pousmát. Takové filmy se točí jednou za pár let. (17.11.2013)