Přepadení v L.A.

Bar, terasa, postel. Čtyři a půl minuty, tři hudební motivy. Mann je opravdu geniální v tom, jak moc dokáže jednotlivé scény pozvednout skrze rytmiku a elipsy. Tu nahradí větu upřeným pohledem, tady zase trochu zpomalí a nakonec dialog podtrhne zvýrazněním barev hlasů. Jeho filmy bývají častokráte (a oprávněně) velebeny za dokumentární preciznost a využití hudby, ona je to ve výsledku ale spíše práce s postavami a uvěřitelná civilnost jednotlivých scén, jež jej bez výhrad činí zmíněným „architektem mezi zedníky“. (16.06.2021)

Televizní je to sice opravdu hodně, ale svůj styl Mann nezapřel naštěstí ani zde a jen díky tomu a skvělému nápadu to funguje docela dobře. Zachraňuje totiž výrazně nedostatky, které k televiznímu formátu prostě patří a které to jinak má a patří mezi ně určitě i hudba, která se mi tam moc nehodila. Jen by ten námět stál za pořádně propracování, které mi zde chybělo, ale myslím si, že svůj účel pro mě tenhle film splnil obstojně - na Heat mě to snad ani víc nalákat nemohlo. Jsem asi jediný tady, kdo upřednostnil televizní originál před tou mladší, dvakrát tak delší a mnohonásobně slavnější verzí a nebylo to jen kvůli stopáži, ale i kvůli tomu, že jsem si nebyl jistý, jestli by tenhle námět na tři hodiny vůbec mohl vystačit, ale teď můžu říct, že určitě ano a budu doufat, že mě Heat naprosto nadchne. Úplně jsem si to při sledování originálu představoval, jak v tom bude mít Mann vypiplanou atmosféru a každý záběr a jak mě to pohltí podobně jako Collateral nebo Zloděj, ale zase si to nechci moc idealizovat dopředu, aby moje představy nebyly lepší než skutečný výsledek. Tak jako tak se ale těším, až to budu moct porovnat, i když si na to budu muset najít ideální čas... Silné 3* (10.04.2023)

V dobách kdy jméno Michaela Manna znalo jen pár odborníků a diváků seriálu "Miami Vice" natočil TV kriminálku, kterou o 6 let později dovedl k dokonalosti ve svém nejlepším filmu "Nelítostný souboj", kde proti sobě postavil Roberta De Nira a Al Pacina. Nemá cenu se zde rozepisovat o příběhu, jelikož počítám s tím, že "Nelítostný souboj" viděl každý (kdo ne, rychle dohnat) a zde není nic nového. Mann se zde víceméně jen rozehříval a zkoušel co dovede ale výsledek překvapivě nevypadá amatérsky a mezi ostatními TV filmy hodně vyčnívá. Oproti mladšímu bratříčkovi je jen méně velkolepý, což zajišťuje i o hodinu kratší stopáž a o něco hůře zahraný. Herecký ansábl je složený z neznámých herců (někdo možná pozná Rookera a jednoho z Baldwinů), kteří sice nehrají špatně ale srovnávat s De Nirem a Pacinem to opravdu nejde. Celkově se film tváří jako typický akčňák ze začátku 90. let, kdy si herci hráli na policajty a lupiče v rytmu podivné hudby. Jinak si jsou oba snímky dost podobné ať už stejnými dialogy, jmény i akčními sekvencemi. I tak jsem si ale říkal jak jsem rád za podobu jakou později Mann dal svému kriminálnímu eposu. (03.08.2009)

Je na tom hodně znát, že je to pouze narychlo spíchnutý televizní film s nedokonalou vizuální stránkou a druhořadými herci (zejména naprosto nevýrazní hlavní představitelé to stahují dolů) a že ambice Michaela Manna s tímto námětem byly někde úplně jinde. O to větší má tento snímek přínos právě tím, že si na něm Mann mohl pocvičit, co ve scénáři bude a nebude fungovat, aby naplno svou vizi rozvinul a vybrousil o šest let později v remaku Nelítostný souboj. Přepadení v L.A. mu k tomu aspoň postavilo pevné základy. (16.03.2019)

Přidávám se k těm, co se jim víc líbí tenhle originál než slavnější remake z roku 1995. Samozřejmě je na tom znát nízkej rozpočet a holt tady nehrajou hvězdy typu De Nira nebo Pacina, ale ono to vlastně vůbec ničemu nevadí. Příběh je dobrej, film svižně ubíhá, herci sice nejsou tak slavný, ale nemůžu říct, že by snad hráli špatně. A snad i díky tomu obsazení méně známejch xichtů je film takovej syrovější a uvěřitelnější. Poctivý 4 hvězdy. (24.07.2023)