Smečka
The Pack
Režie:
Tomáš PolenskýKamera:
Andrejs RudzātsHrají:
Tomáš Dalecký, Tomáš Mrvík, Václav Vašák, Patrik Děrgel, Jiří Vyorálek, Anastasia Chocholatá, Denisa Biskupová, Vlastina Svátková, Pavel Handl (více)Obsahy(1)
Davidovi je šestnáct, má krásnou přítelkyni, rodiče ho podporují ve všem, do čeho se pustí, a vytvářejí mu patřičné finanční zázemí. Právě se přestěhoval, má nastoupit do nového hokejového týmu Vlků a zabojovat o místo brankářské jedničky. Jenže nováček v pevně semknutém kolektivu, to bohužel nevěstí nic dobrého. Co dělat, když tě spoluhráči nevezmou mezi sebe, a opustí tě holka? Spirála šikany, odvety a vzájemných bojů se roztáčí. Pro většinu hráčů je to zpočátku asi jenom zábava, ale kapitán Jerry tlak neustále stupňuje. Někteří s tím možná nesouhlasí, ale nikdo nic neudělá. A šikana se z kabiny následně přesune i na internet. Podaří se Davidovi vybojovat své místo v týmu, ve škole, v životě, a Vlky porazit? (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (109)
Sportovních filmů u nás moc nevzniká a těch hokejových je ještě méně, než šafránu, takže za to má Polenský plus. Palec nahoru si zaslouží i za celkové uchopení. Co se šikany a řevnivosti uvnitř týmu týče, tak o tom toho bylo na západ od nás natočeno dost a dost, ale u nás je to tuším premiéra a i když se tu najde řada much, režisér se s tím popasoval dobře. Dojde i na kritiku rodičovských zásahů do chodu týmu, která bývá většinou kontraproduktivní a je tu i jistý sociální rozměr. Zápasy byly nasnímány celkem slušně a ani herecky mě to nijak nezklamalo, přičemž mě celkem překvapil Martin Hosták. Ten chlap má talent. :D Skončilo to tak nějak podle předpokladů a to bylo nakonec dobře, protože postupem času jsem neměl problém těm klukům fandit. Pokud jste někdy prošli šatnou nebo kabinou nějakého týmu, je to při sledování plus, protože tu najdete spoustu věcí, které vás možná potkaly. Slušný debut. 75% ()
Nekřečovité teen/sportovní drama o (kyber)šikaně v dorosteneckém hokejovém týmu. Přesvědčiví mladí herci (byť záporáci jsou ve výhodě díky šťavnatějším rolím), uvěřitelné prostředí, působivá expozice (mj. díky využití POV záběrů), dynamicky rozehrané konflikty a zohlednění kontextu (nepotismus, úplatky) jen v takovém rozsahu, aby film nepřestal být záživný pro mladší diváky, na něž cílí přednostně. Dokud se vyprávění drží v mantinelech zimního stadionu, nechybí mu dravost a daří se mu sugestivně navozovat atmosféru strachu. Strachu z toho, jak brankářský nováček doplatí na to, že se vzepřel pravidlům smečky, i strachu ostatních promluvit, zastat se kamaráda.___Míň uvěřitelné jsou scény, z nichž nečpí testosteron a pach pubescentního potu: redundantní „postelové dialogy“ s otcem, polovičatá snaha zohlednit třídní původ postav a zároveň některými paralelami ukázat, že šikanátor i jeho šikanovaný jsou oběťmi tlaku svých ambiciózních rodičů. Podzápletky vedou k tomu, že vyprávění soustavně negraduje a má spíše epizodický charakter. Ještě hůř než dospělí, pro jejichž hledisko film nemá velké pochopení, dopadly všechny ženské postavy.___Nevlastní (?) matka protagonisty sice jedná ze všech postav nejrozumněji, ale synovi jen komplikuje život, takže její počínání vyznívá jako něco nežádoucího. Jedna dívka hlavního hrdinu opustí zřejmě jen proto, že jej trenér nepostavil do branky (aby ze dne na den začala randit s jeho sokem, čímž dává za pravdu sexistické poznámce trenéra „Ženský láká úspěch“), další k němu přimkne na základě toho, že pochválil její insta fotky leknínů a zamlženého lesa (fakt, že nefotí selfíčka, ale přírodu, má společně s jejími zrzavými vlasy vysvětlovat, proč dívka nezapadá do kolektivu a v tanečních při pánské volence zůstává na ocet). Závěr, kladoucí důraz pouze na jednu z vícero rozpracovaných motivických linií, navíc vyvolává otázku, jaká vlastně byla její funkce ve vyprávění.___Konec je vůbec nemile zplošťující. Od filmu, který mj. vnímavě zohledňuje roli kolektivní slepoty nebo fakt, že šikanovaný někdy může svou frustraci obrátit i proti lidem, jež mu chtějí pomoct, bych čekal, že šikanu ve finále neuchopí jako něco, co odezní po odstranění určitých externích překážek. Její následky si v sobě ve skutečnosti nesete po zbytek života.___Uvedené nedostatky každopádně nekazí celkový dojem z filmu. Jde o velmi podobný případ, jakým byl loňský Abstinent - autentické, nebanální, divácky široce srozumitelné drama o závažném problému mládeže, které žel, obávám se, nevzbudí mediální zájem, jaký by si zasloužilo. 60% ()
Filmy o šikane majú vždy obrovský potenciál, keďže sú bohužiaľ častou reflexiou reality, ktorá ponúka priestoru na realizáciu až-až. Smečka nás privádza do prostredia hokejového klubu Vlkov, v ktorom sa samozrejme nachádza viacero frajerov, čo si o sebe príliš myslia a rešpekt si získavajú výlučne šikanou. Dejová línia sa sústreďuje najmä do hokejovej kabíny, ale okrem toho tu máme aj viacero ďalších vetiev (David a rodičia, David a dievčatá, a v neposlednom rade tréner a Davidov otec). Tomáš Polenský priniesol na obrazovky výborný film, ktorý mal však príliš veľký záber, a tak zostávajú viaceré veci napokon opomenuté (najmä tá línia s dievčatami). Ale inak skvelo vystihnuté, hoci dosť drsné, ale bohužiaľ, aj taká je realita (niekedy zrejme aj horšia). 4* ()
Predevsim jsem rad, ze vznikl film o mladezi a o zajmovem krouzku zvlast. Tyto filmy z nasi kinematografie zmizely jako mavnutim kouzelneho proutku. Sikana v hokejovem klubu je vdecne tema. Bohuzel je to dejove slabe, herecke vykony nevyrazne a kompars typu Zaruba, Hostak, Hasek byla spise usmevna. Film, na ktery se velmi rychle zapomene. ()
Galerie (105)
Zajímavosti (11)
- Herci pomohli hokejistům s herectvím, hokejisté naopak hercům poradili hokejové fígle, díky kterým herci vypadají na ledu přesvědčivě, i když během náročných scén měli samozřejmě dubléry. (ČSFD)
- Na konci filmu hraje song „Smečka" od rappera Renne Danga. (ČSFD)
- Většinu postav mladých hokejistů ztvárňují skuteční hokejisté ze Zlína. (ČSFD)
Související novinky
Finále Plzeň je! Od 25. do 30. září
Ačkoli je podzim, Finále Plzeň je! I přes složité jarní období se organizátoři rozhodli největší plzeňský filmový festival nezrušit, ale pouze přesunout. Během šesti dnů včetně prodlouženého víkendu… (více)
Zlín Film Festival představuje soutěžní filmy
I když se konání jubilejního 60. ročníku Zlín Film Festivalu přesunulo z důvodu situace způsobené koronavirem až na září, jeho dramaturgové mají už dlouho jasno o podobě mezinárodních soutěží, které… (více)
Nechci na ten film být zlý, protože je lepší než KRAJINA VE STÍNU (která bude získávat České lvy). Lepší než poslední Slámův snímek je ovšem i záznam z nepovedené kolonoskopie (esteticky zajímavější a co do vhledu do problematiky přínosnější), a tak to není moc velká pochvala. Zkusím to znovu: celovečerní fikční debut Tomáše Polenského je docela ok televizní poč...kat, ono to jde do kin, a to navzdory střídání pár převážně interiérových lokací a s tak špatným zvukovým mixem? Snad napotřetí se mi to už povede. SMEČKA je dost výlučné dílo, čímž je zajímavá (neznamená nutně dobrá), protože se snaží kombinovat a) teenagerovský biják o dospívání, b) sportovní drama o lůzrech, mezi které přichází talentovaný nový hrač jakožto potenciální záchrana skoro odepsaného týmu, c) film-argument o šikaně. Zatímco v zahraničí jsou uvedená schémata velmi dobře osvědčená, uzpůsobená klasickému vyprávění, u nás jsou poněkud jiné tradice, založené na výrazné epizodičnosti a spíše pasivitě postav. Film, pod kterým jsou uvedeni Polenský spolu s Irenou Kocí jako lidé zodpovědní za scénář (dramaturg/yně buď neexistoval/a, nebo by měl/a vrátit peníze), je na pomezí dvou tradic. Na místo epizodičnosti pracuje s rozsáhlejšími žánrovými schématy, jenže po pár desítkách minut tyto opustí, takže na místo izolovaných jednotek máme větší bloky, jenže celek je stále nesoudržný. Od teen filmu o milostných trablech se přejde k dramatu o šikaně, aniž by se linie z předchozího (přebrání přítelkyně agresorem, potenciální nová dívka) jakkoliv dořešily. A zejména: žánrové, aniž by bylo inscenováno aspoň se základní schopností po naplnění konvencí, převládne nad argumentem, když rozhodující poslední zápas (schéma sportovního snímku) je důležitější než onen argument (snímek o šikaně), protože provázání kvůli náhlé názorové změně některých postav nefunguje. Vede to k paradoxu, kdy mládežnická podívaná proti šikaně je na konec o tom, že šikanu vyřeší leda šikana, protože agresorovi se v hlavě nerozsvítí, dokud nedostane přes hlavu hokejkou (a druhý pěstí přes hubu). Jo, a taky šikanovaní musí být opravdu nadaní, aby byli v týmu nepostradatelní. Dílo-argument vede k paradoxu, kdy nechce souhlasit s postavou otce (zastávajícího tezi, že násilí řeší násilí), ale ve výsledku je stvrzením jeho rady, že šikanátorům je třeba to vrátit, promluva a obracení se na autority výše je k ničemu. Ukázkový Everyday Patriarchy Bullshit, u kterého mě nejvíc zaráží, že se na výsledku jakkoliv podílela jakákoliv žena (jedna postava je mrcha, která z nevysvětlitelných důvodů začne chodit s agresorem, druhá taky funguje jenom jako objekt vztažený k mužskému "hrdinovi" a je z vyprávění eliminována, na matku nikdo nedá a způsobuje jenom problémy, přestože jako jediná má mozek a nebojí se ho použít). Oceňuji tak leda společenský přesah, kdy je ukázáno, že ve Zlíně je to o tom, kdo se narodil do jak privilegované rodiny, kdo má kolik peněz, kontaktů a absentující morálky. Akorát se obávám, že tohle vyplývá mimoděk (a takové jednání není potrestáno, leda na úrovni ega-neuposlechnutí otce, než na systémové rovině). Někde mezi dvěma a třemi hvězdičkami, ale protože to navzdory estetické konvenčnosti a dramaturgické nezvládnutosti míří do kin a ne do televize, přikláním se k lepším dvěma. () (méně) (více)