Balada o Busteru Scruggsovi

Coeni mají své filmařské léta sice už za sebou, ale oživit polomrtvý žánr a obohatit jej povídkovým stylem je velmi dobrý nápad a rozhodně je z toho fajn zábava. První dvě povídky jsou absolutní masakr a strop Western žánru posledních 10 let, kde se nešetří černo-sarkastickým humorem a slušnou porcí násilí, tak si říkám, že je velká škoda, že zbylé 4 povídky jsou mnohem pomalejší ( 3 a 6 bych vynechal úplně) 4 zaujme nápadem, krajinou a překvapivým finále a 5 má sice pomalejší rozjezd, akční finále je však uspokojující dostatečně včetně nečekaného zvratu. Celkově tedy spokojenost, je to hravé, absurdní, drsné, zábavné i dostatečně inteligentní, aby si to udrželo divákovou pozornost, ale kdyby se celý film držel úvodních dvou povídek, bavíme se zde o nejlepším filmu roku. 70% (27.11.2018)

nejspíše není nejlepší coenovský film, přičemž patří do jejich méně vážné linie, ale povrchnost je záměrná - Coenovi ukazují, že osy, k nimž se pne existenciální zkušenost (smrt, láska, touha), lze nalézt i v šestákové literatuře + hloubka této zkušenosti není přímo úměrná frivolnosti žánru, jinak řečeno, pro zobrazení smrti často stačí jen pimprlata (samosebou jinak velkolepý objev); a že příběhy nemají pointu? ale kdeže! (12.01.2019)

Po více než dvě hodiny tohoto ostře snímaného bijáku jsem nepřestal mít pocit, že se zde nějaký reklamní textař učí vyprávět. A tak, kde se zdála věta řádně rozvíjet, obrazy začínaly rytmicky plynout, přišel zákonitě křiklavý detail, který vše dosavadní popřel, a kde by se slušelo pohlédnout do nitra, rozřinčel se alarm pointy. Režiséři vyjímají z westernové mytologie to zdánlivě nejgrotesknější a v ironickém odstupu z toho skládají panoptikální obraz, který postrádá cokoliv, co může prostý zrak vtáhnout natolik, aby se začal na scéně rozhlížet. A to neozbrojen. Zpívající pistolník v první povídce jen otravuje atmosféru jako jakýkoliv kinetický designový výrobek a nejvíc mu přitěžuje ta pochopitelně nezáměrná, ale přesto neodbytná asociace na nejslavnějšího českého střelce, který při tom všem zpěvu a neuvěřitelně vyvážené distanci zasáhl (často najednou) bránici, srdce i mozek. Hned na začátku jsem tedy začal celou tu krásnou westernovou scénu přeloženou do nestravitelného airbrushového nevkusu, která se postupně ředila do stále interiérovějších kulis, poměřovat svou rozrůstající se zkušeností s Brdečkovým (sebe)ironickým westernem s duší. A netrvalo to dlouho a všechnu tu vykonstruovanost přehlušovala hobousárna Made in Pade, která snad ještě dokonaleji ztvárnila noční můry Divokého Západu nemocného zlatou horečkou. A došlo na třetí povídku, jejíž překomponovanou expozici mířící k rychlé závěrečné reklamní elipse mi zatemnily myšlenky na Člověka krve a Severní nástupiště, jejichž písně odhalují onu generacemi trampů hledanou všední romantiku severoamerických scestí v prostých skvrnách středoevropské špíny. Pakliže předešlé dvě povídky vyloučily emoce, pak ty ryzí pocity, které oba ústřední herci třetí povídky tak skvěle vyjadřují, jsou rámcem filmu zesměšněny. Zajímalo by mě, co si asi myslela ta tvůrčí dvojice, co cítili ti Coen & Coen Company (spíše než bratři Coeni, jak jejich český ekvivalent zní), když do tmy propagačních hesel a neonů včlenili tu nadčasovou, sebe stravující lidskou beznaděj… Snad pro ně byla jen dalším celuloidovým gestem – a to stejně jako poslední tři epizody. Právě kvůli Tomovi Waitsovi, jsem se na tento film podíval a nestačil jsem se divit, jak se i zde naplňuje stejné vyčerpávající reklamní schéma, a nic jiného nepřinesla ani závěrečná konverzační povídka. Ta předposlední, s největším potenciálem, jen exploatovala. Neschopnost tzv. režisérů/scénáristů porozumět síle kontextu, který spoluutváří celek tím, že vede k jeho určitému porozumění, až šokuje. Jejich starší výtvory neznám, ale předpokládám, že se v dnešním meziválečném světě výborně uplatňují. (15.03.2019)

„Nechajte ho, on za to nemôže. Je to Francúz.“ Smutné, hravé, veselé, tragické, tragikomické, správnym spôsobom divné, temné i zábavné. Western nepatrí medzi moje najobľúbenejšie žánre, bratov Coenovcov nijako extra nemusím, poviedkové filmy detto. Ale toto sa mi páčilo, bavilo ma to. Najskôr sa mi do toho absolútne nechcelo, pozretie som odkladal niekoľko mesiacov a chvíľku som premýšľal, že by som tomu dal „len“ 60%. Ale nebolo by to fér. Je to parádička. Nie geniálna, nie srdcovka, ale mnohé z poviedok ma bavili viac než poriadne, herci sú dobrí, vizuálne i hudobne je to skvelé a fantastické. (17.01.2019)

Bratia Coenovci a poviedkový western? Tešil som sa veľmi. Teraz som však trochu zmätený. Niečo je tam strašne super. Atmosféra, herci, výprava, Burwellova hudba, prenádherné exteriéry, bezuzdné násilie. Niektoré nápady sú tak šialené a zvraty kruto nečakané, že som sa smial nahlas (alebo si vravel: "Sakra, tak toto nemuseli!"). Trochu mám však dojem, že sa tu zabudlo na príbeh, jednotlivým poviedkam akosi chýbajú pointy - ak nerátam to, že väčšina hrdinov náhle skape, neraz uprostred vety. Je z toho teda akási absurdná poloartová dvojka pre Milión spôsobov, ako zomrieť na Divokom západe. Ale opakujem, je to zábavné. Miestami veľmi. Najmä prvé dve poviedky sú rozkošné miniatúry plné besného násilia - hneď prvá je westernový muzikál á la Limonádový Joe, akurát tu pri streľbe vybuchujú hlavy, odfrkujú končatiny a krv strieka v mohutných gejzíroch. Druhá je pocta Leonemu a tiež hýri krvavými nápadmi. Ďalšie poviedky sú omnoho pomalšie, rozvláčnejšie, skôr sa hrajú s atmosférou, v príbehu o vozovej kolóne je dokonca funkčná romantická línia. Je to celé skrátka taký guláš nápadov, ktorý drží pokope len vďaka coenovskej zručnosti, štýlu a očividnej chuti baviť (sa). Pre žánrových fanúšikov povinná jazda. (16.11.2018)