Pět mužů a jedno srdce

"A je po ptákách. Zase o jedno sdrátovaný srdce víc. A svatýmu Péťovi jsme udělali bordel v příchodech." Tenhle film, o němž jsem dodnes neslyšel, mě velice překvapil. Jednak vynikajícím civilním výkonem Josefa Hlinomaze, dále hvězdně zahranou lékařskou partou, fascinujícími reálnými záběry operace i Dietlovým "mozaikovitým" scénářem, který kromě tradičně precizně vykreslených charakterů hercům nadělil i řadu vtipných hlášek ne nepodobných těm z M*A*S*H*e. Je pravda, že bych se obešel bez některých snových scén a že veselý hudební motiv Jana Klusáka, který zněl hlavně při scénách s Vlastimilem Brodským a automobilem, sem taky tak docela nepasoval, ale ve výsledku jsem byl nadprůměrně spokojený a ani jedna z postav a ani jeden z jejich příběhů mi nebyl ukradený. Tři a půl hvězdy. (24.02.2012)

Nesmírně citlivě natočený, byť poněkud nevyvážený film. Bodré postřehy zřízence Cajthamla se s celkovým vyzněním filmu poněkud míjí, stejně jako stylizované "události ze života lékařů", byť jsou samy o sobě vcelku zajímavě aranžované. Trochu méně by v tomhle případě bylo asi více. Nesmírně civilní a přesvědčivé podání operace, včetně toho, že to není žádný "akční trhák" á-la ER, je snad nejvěrohodnějším zachycením medicínského prostředí v českém filmu vůbec, a to včetně přípravy nebo následné pooperační péče. Ocenit je nutné i to, že se dozvídáme něco o "lidech kolem", ale přitom to není žádné uslzené melodrama. Škoda, že Matějovský neudržel v téhle civilní rovině celý film a nechal se zlákat zbytečnými efektními vsuvkami... Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: Karlos80, Mackin, Master19, Brejlil, FireTight PS: Film je dnes mj. i zajímavým dokumentem, ukazujícím stav měšického zámku a zámeckého parku na počátku sedmdesátých let. (24.02.2012)

Námět; Jiří Dietl. Říkám to pořád že málo známé (nekomerční) a zapomenuté filmy jsou jedni z nejlepších, tento ojedinělý filmový pokus, později už jen TV režiséra Matějovského, by měly vysílat přeci jenom častěji. Filmy z nemocničního prostředí mám rád, sice se mi chvíli zvedal pěkně kufr při všech těch skutečných operací, zároveň trochu dlouhých, ale jinak dobrý, stylizované snové scény mi zde docela vadili ale naopak všecky ty osobité komentáře nemocničního zřízence Cajthamla ty byly opravdu výstižné a film nádherně oživovaly. Skvělé herecké obsazení (Hlinomaz, Menšík, Cupák, Růžek, Motlová aj) byla jedna z dalších silnějších stránek. Barrandov mi zas jednou udělal radost, filmu by jsme se na jiných TV stanicích sotva kdy dočkaly. (11.12.2010)

"Zase o jedno sdrátovaný srdce víc. A svatýmu Péťovi jsme udělali bordel v příchodech." 😃 V případě tohoto filmu jde za mě o fakt velký objev. Do dneška jsem totiž vůbec netušil, že takový nápaditý film existuje. On to přitom ani úplně není jeden jednolitý film, ale spíše dva (možná i tři) filmy v jednom. U toho prvního, který lze chápat jako jakousi poctu lékařskému umění, se (při vědomí že jde o film, na němž se scénáristicky podílel Jaroslav Dietl), možná neubráníte jisté reminiscenci na seriál Nemocnice na kraji města (viz precizně pojaté scény z operačního sálu). Tento dojem ve Vás ještě posílí spolehlivý/vtipný glosátor všeho dění Josef Hlinomaz v roli nemocničního zřízence. Neříkám, že je Hlinomaz vysloveně nějak moc podobný Miloši Kopeckému v legendární roli doktora Štrosmajera, ale ten jeho místy až šibeniční humor, ten je fakt výborný. Ale abych přešel k tomu "druhému" filmu. Ten má podobu několika "fantaskních" scén odehrávajících se ve světě fantazie našeho nemocničního zřízence. Ty fantazie se týkají skoro všech členů nemocničního personálu a Josef Hlinomaz se v nich převtěluje do celé řady postav (včetně postavy pána boha). Ze všech těch fantazií mě asi nejvíce zaujala ta s notnou dávkou černého humoru (o autohavárii Vlastimila Brodského a jeho následném pohřbu-Hlinomaz se tu baví jako by se nechumelilo s nebožtíkem a Brodský při tom mj. vysloví přání, aby zatáčka, v níž se zabil, nesla do budoucna jméno o něm). Celkově mě tyhle fantazie přišly velmi osvěžující a velmi jsem si je užíval. Stejně tak osvěžující byla ve scénách, kdy Brodský řídil auto (ve fantazii i v reálu), hudba Jana Klusáka. Někomu to možná při té scéně s havárií může přijít až poněkud nemístné, mě (s ohledem na to, že šlo jen o fantazii) se to naopak moc líbilo. Jako se mi líbil vlastně celý tento film. Na plný počet hvězdiček to rozhodně nebylo (zvláště kvůli pár hluchým scénám tzv. ze života nemocničního personálu-třetí dějová linka), ale jinak velmi příjemný zážitek (01.12.2023)

Jediný počin Jana Matějovského točený do kin jsem už kdysi viděl a pamatoval si, že mi Pět mužů a jedno srdce tenkrát vůbec nesedlo, asi nejvíc tím nevšedním zkombinováním jednou groteskně komediálních scén, jindy zase až nepříjemně autenticky detailních záběrů na operace vnitřních orgánů během stejného děje na nemocničním sálu. Po letech jsem měl už o cosi lepší dojmy, dokážu ocenit režisérovu originalitu v některých nápadech a neotřelých postupech, i když... Drama s rodinnou linií kolem postavy primáře v podání výborného Martina Růžka mi připadalo i přes menší zkratkovist natolik pohltivé, že se vůbec nebilo s jindy humornými scénami, třeba kolem primářova syna a jeho komplice od luxusních aut, v doprovodu hravých hudebních předělů, nebo i vtipných a stylizovaných snových výjevů (černohumorně ironický dialog s nebožtíkem Brodským mě dostal asi nejvíc!). Hodně se mi líbily i pravidelné průpovídky s Josefem Hlinomazem coby jedním z doktorů, který zároveň do kamery glosuje o běžném dni v nemocnici a jejich zaměstnancích. Když se ale pak do filmu ještě přidaly zmíněné dlouhé scény z operací, navzdory technickému zvládnutí jejich zajímavého obsahu s nahlédnutím do náročné a důležité profese v mých očích právě ony svou délkou brzdily jindy slušný spád a tempo filmu. Právě u nich jsem nabyl pocit, že těch střídajících se stylů (včetně takto extrémního protikladu) je tu nahromazeno přeci jen příliš, aby vše fungovalo stejnou měrou. [65%] (12.12.2023)