Indiáni z Větrova

Snímek Indiáni z Větrova jsem viděl jako malé dítě pravděpodobně v kině, když jsme povinně chodili se základní devítiletou školou za korunu na dětské filmy, protože právě do této kategorie přesně zapadá. A protože i Popelka musela oddělit zrno plev, aby dosáhla pěkného výsledku, bylo z něj potřeba při jeho sledování vyjmout několik scének v rámci socialistické propagandy. Pak se již jednalo o milý, lidský a jednoduchý příběh dětí z dětského domova, natočený v krásném prostředí Jižní Moravy, konkrétně Valtic a Pálavy. Tehdy zde ještě na hranicích s Rakouskem sloužili vojáci, kteří měli zabránit tomu, aby někdo náhodou nechtěl odejít za kapitalistickým způsobem života z tehdy socialistického Československa. Pár vojáků se mihlo i v tomto filmu, přičemž jednoho z nich ztvárnil začínající herec Vladimír Dlouhý či jeho velitele výborný Ilja Prachař. Naštěstí moc komunismus nepropagovali a jak se nakonec ukázalo, důležitějším prvkem filmu byl dosluhující pes pohraničník, jehož si na psí důchod k sobě vzali kluci z dětského domova z Větrova. Tato parta dětí různého věku vytvořila jakousi indiánskou skupinu, která sváděla tuhé boje s dětskými nepřáteli z vesnice a zdálo se, že obě party nic na světě nemůže spřátelit. Anebo ano ? Ale důležitější otázka byla, jestli si děti z domova ještě rodiče někdy vezmou domů anebo jestli se ty menší někdo osvojí a domov jim vytvoří. Celý příběh byl celkem jednoduchý a především lidský až dojímavý. Líbila se mi moravská mluva, které dávala autentičnost prostředí, kde se film odehrával. Také jsem v něm poznal spoustu dětských herců té doby, nejvíce mi byl ale sympatický Jiří Strnad, hlavní hrdina filmu, marně čekající na svou maminku. Přiznám se, že je docela těžké po tak dlouhých letech film Indiáni z Větrova ohodnotit, když se na něj dívám již dospělýma očima, nicméně kdy sečtu již zmíněné plusy a odečtu mínusy, k výsledku jsem došel. Suma sumárum, snímek Indiáni z Větrova ode mne získal tři indiánské hvězdy ***. (09.04.2017)

Rodinný příběh o dětech, které postrádají domov, končí spřátelením Větrováků a jejich nepřátel Šímáků, nalezením nového domova pro vysloužilého psa Dana a odjezdem Bystré lišky z domova na Větrově, kterého si do péče vzala jedna bezdětná rodina. Film je natočen podle knižní předlohy Markéty Zinnerové. Markéta Zinnerová byla dramturgyní literárně-dramatického vysílání pro děti. Pracovala také v Domově dětí jako medička, takže dokonale poznala dětskou psychiku a také zde načerpala inspiraci pro své dětské příběhy. Jako malá holka jsem příběhy paní spisovatelky Zinnerové milovala. (14.10.2008)

Kdo v tomhle velice povedém rodinném snímku hledá politiku je totální pačů**k a měl by se jít už fakt léčit. V dnešní době, kdy česká kinematografie je prolezlá debilníma tisíckrát více agitkovejma idiotinama, je tento film víceméně kvalitní a citlivě natočená záležitost. Dnes agitační a supermarketové filmy jdoucí trendami sponzorů se zdá nikomu nevadí, ale u starých filmů tam stačí dát pohraničníka a hned se jedná o agitační film. Který ze současných "dětských filmů" má alespoň takovéto stopy kvality? Zamyslete se! 80% Vyzdvihuji perfektně složenou hudbu! (04.09.2011)

Hodně citová záležitost. V mládí jsme si hráli na všechno možné. Vstupem do dospělosti se všechno mění. Už si člověk nehraje, neskáče jen tak, neplazí se po zemi. Všechno je jakoby složitější, i když to vlastně není pravda. Indiáni z Větrova jsou pro mě citovkou, vzpomínkou na mládí, kdy jsme měli zcela jiné "starosti". No a ten závěr filmu. Achich. (25.03.2012)

Mohlo by se zdát, že tento film je pouze o bojích mezi kluky z dětského domova ve Větrově (Indiáni) a partou kluků z místní vesnice (Šímáci). Ba ne, je zde přece jen ukryto něco víc. Za všechno zmíním situaci, kdy se malý Fanda radí se svým kamarádem a "rudým" bratrem Přemkem, zda odejít z dětského domova do rodiny, která o něj má zájem. (01.10.2011)