Francesca

Tak takhle to vypadá, když fanoušek žánru ví co a jak chce natočit a ještě k tomu má alespoň kapku talentu... Francesca je pocta giallu se vším všudy... Neznámý maskovaný vrah s nezbytnými koženými rukavicemi zabíjí své oběti rozličnými nástroji (i na klasickou břitvu samozřejmě dojde), atmosféra a look jsou vysloveně sedmdesátkové, soundtrack ucházející... Inspirace Argentem a Bavou je očividná a pár odkazů na slavnější díla těchto dvou legend žánru vysloveně potěší... Dnes se moc giall netočí, takže fanoušek by měl být vděčen za jakékoliv alespoň trochu povedené giallo, které se povede někomu natočit... A tohle opravdu povedené je.., (04.09.2016)

Onetti jde ve stopách svých předchůdců, a tak má divák pocit, jako by se ocitl v době, kdy giallo slavilo úspěch. Kamera, barvy (červená hraje prim), smysl pro detail. Přeexponované záběry působí dojmem minulosti - film částečně vybledl. Kotoučový magnetofon. Magnetofonová kazeta. Italská hudba. Chladné zbraně - bodec, břitva, jehla. Kožené rukavice. Černá a rudá. Pro milovníky žánru jistě lahodná připomínka toho, že žánr ještě neumřel. Není to bomba, ale já byl potěšen. (02.10.2016)

Fanouškovská pocta žánru naplňující až s puntičkářskou přesností vše, co k giallu patří. Od barev přes sedmdesátkový look až k vrahovi v rukavicích. Ale je to právě to opájení se idolem, které z mého pohledu zašlo snad až příliš daleko. Ono všeho moc škodí a neustálé mazlení se s rukavicemi na mě působilo spíš jako fetišistický úlet než cokoliv jiného. Vzhledem k tomu, že film je de facto amatérština nemá příliš cenu se zabývat hereckými výkony či trikovou stránkou. Onetti se ale nepokoušel o nic, co by nezvládl s prostředky, jenž měl k dispozici, a to se nedá než pochválit. Kapku nevyrovnaná byla hudební složka, jen místy uchu lahodící, ovšem tady chápu, že ta konkurence je až příliš veliká. Samostatnou kapitolou je ale vynikající finále, které bez obav snese srovnání s největšími žánrovými perlami. Nu, možná nám tu roste nový Argento, kdo ví. Původně jsem chtěl dát jen za tři, ale nakonec alespoň takhle podpořím sympatickou snahu o revitalizaci mého milovaného filmového rybníčku. Čtyři. (24.11.2016)

Celkový dojem: Aj napriek tomu, že giallu veľmi nerozumiem, je to môj veľmi obľúbený hororový žáner. Tento kúsok z roku 2015 (pre giallo aj trochu nezvyčajný rok výroby) mi však veľmi do oka nepadol. Síce ma film parádnu a miestami až "nepríjemne nepríjemnú" atmosféru (ktorú ešte viac znepríjemňuje soundtrack v pozadí), trochu nezvyčajný štýl a niekoľko nepríjemných scén, mne to veľmi nesadlo. Natočený je trochu znepokojujúcim (možno aj trochu experimentálnym) štýlom, ktorý asi má za úlohu trochu znepríjemniť náladu, no čo mi hlava neberie je strih a kamera. Pravdepodobne asi tvorcovia chceli natočiť film podobný giallo snímkam zo 70. či 80. rokoch, no bohužiaľ, každú sekundu strihať scény (pričom sa herci nachádzajú pár metrov ďalej než v predchádzajúcej scéne, či dokonca je jasne vidieť, ako sa záhadným spôsobom po každom zábere po strihu mení osvetlenie v priestore) mi príde dosť nepríjemne a nasadiť do filmu úplne amatérskych hercov (ktorí pravdepodobne nevedia nič iné, len mať otvorené ústa a očividne sa tiež snažia vytlačiť si oči von z dierky), ktorí mi prišli otravní. Nemluvne o tom, že ten koniec je vyhrabaný akoby z nejakej nevtipnej telenovely. Nie, ani keby som silou mocou chcel, Francesce nemôžem dať tretiu hviezdu. Moje hodnotenie: 45% (22.11.2017)

V Ríme začne úradovať tajomný sériový vrah, ktorý za sebou úmyselne necháva malé stopy s odkazom na Danteho najslávnejšie literárne dielo. Inšpektori sú však napriek indíciam bezradní, pretože ich pátranie ich vedie k nevyriešenému prípadu zmiznutia malého dievčatka. Otázkou zostáva, čo má tento prípad spoločné s vraždami, ktoré terorizujú ich mesto. - Môj najmenej oblúbený hororový subžáner Giallo sa v tomto projekte vracia na výslnie pomocou dvoch súrodencov, ktorí sú očividne obrovskými fanúšikmi a snažia sa dodržať každé nepísané pravidlo tohto subžánru. Vizuál sa im podarilo napodobniť a vyštylizovať perfektne, ale obsahovo už to dopadlo slabšie. Mystéria okolo vraha síce funguje, ale postavy dostávajú absolútne minimálny priestor a tvorcovia radšej ukazujú nezmyselné zábery s vrahom. Na zaujímavosti tomu pridával aj taliansky jazyk, ktorý je predsalen v hororoch používaný velmi málo, takže opäť po dlhej dobe pôsobí trochu obohacujúco. Títo súrodenci už chystajú ďalší hororový projekt, takže som zvedavý, či zostanú u tohto subžánru, ale mohli by si zvoliť niečo iné, pretože vela nových myšlienok už zrejme nemajú. (27.12.2016)