Volná noha

Průměrně, i když trochu experimentálně, natočená sonda do reality konce 80tých let v ČSSR. Undergroundově pojatý život saxofonisty Emila a trumpetisty Bena a celkem odvážná režie, dodávají snímku určité, ale stále průměrné kvality. Chtějí dělat kvalitní hudbu podle sebe a rozhodně si do ničeho nenechají mluvit. Taková, řekl bych, revoluční atmosféra v postavě Bena, je skvělým předobrazem událostí listopadu 89. Film má skvělý divadelní humor, který dokáží oba hudebníci zahrát se stejným nadšením, jako jazz na svoje nástroje. (24.08.2012)

Vydržte slabší úvod (asi půl hodiny) a film se vám odmění ve zbylé hodině: Nejen jedna hláška za druhou, ale i dobře vystavěný příběh až do poslední vteřiny. K tomu věci, které jinde moc neuvidíte (let Praha-Bratislava, divadlo u trati, prověřování muzikantů u "kulturní" komise, cikánské ležení hned u nového paneláku), starý Štercl a tehdy ještě vcelku neznámá Lucie Bílá. Oslava svobody, života, jazzu a muziky vůbec. A taky přátelství. (11.06.2011)

Tohle může tvůrce hodně mrzet, když jeho dílo zůstane prakticky nepovšimnuto a zapomenuto ne kvůli umělecké nedostatečnosti, ale protože jeho uvedení převálcuje doba. Stalo se to několika filmům, jejichž výroba začala v roce 1989 a do distribuce šly o rok později, jazzová komedie o jednom donkichotském bohémovi by si rozhodně zasloužila objevení a vzkříšení. (23.05.2021)

Komedie o dvou jazzových muzikantech, které výborně ztvárnili Marián Zednikovič a Jiří Schmitzer. Film obsahuje spoustu skvělých vtipných scének a hlavně je o muzice, o muzice a ještě jednou o muzice. Některé situace jsou opravdu hodně bláznivé a hravé. Úplně jsem rozumněl těm dvěma, o co jim v životě jde, srandu, kterou dělali, prostě ve všem jsem se dost viděl. Perfektní jazzovou hudbu složil skladatel Zdeněk Zdenek. Je obrovská škoda, že tento film úplně zapadnul a žádná televize ho nevysílá (snad jen kdysi běžel na CS filmu). Částečně za to může revoluce, kdy zapadlo více takových kvalitních filmů. Volná noha je toho jasným důkazem. Scénárista Jiří Šebánek se rolí trumpetisty, kterého hrál Marián Zednikovič nechal inspirovat kultovním jazzmanem Lacem Déczim. Příběh se odehrává v době normalizace a muzikanti na volné noze se moc policajtům, nebo výběrovým komisím nelíbily (pár scének stojí za to, hehe). No a abych nezapoměl, Jana Švandová opět rozhoupe dudy! (17.07.2012)

Úsměvná nostalgická vzpomínka na 80. léta. 1) Scénář napsal dobře známý cimrmanolog (Salón Cimrman) 59letý Jiří Šebánek. Pro nepříliš výrazného 46letého mistra sportu (pětiboj) Júlia Matulu to byla poslední režie. Hudbu nahrál tehdy čerstvý vítr v české jazzové hudbě - soubor Naima, jehož první desku z roku 1988 jsem opravdu rád poslouchal. Z hereckého obsazení mě zaujala 23letá Lucie Bílá, štěkli si i Pavel Anděl či Michaela Jílková. 2) Narážky na dobové reálie jsou jemné a opatrné s dvěma výjímkami. Jednou jsou povinné rekvalifikační zkoušky, jejichž úroveň a charakter dobře vystihuje reakce šéfové komise na otázku, jestli zná největšího světového jazzového trumpetistu: K čemu by mi to bylo? Znělka Hlasu Ameriky, která zazní při přelaďování rádia, pak jasně ilustruje dobu vzniku filmu. 3) Neumím rozpoznat, zdali touha po neomezovaném svobodném životě hlavního hrdiny Bena je osobnostní rys anebo výraz politického protestu doby. A tak se mi nejvíce do paměti vryly recese v paternosteru a potom u místní lokálky. (02.06.2011)