Černé roucho

Já tyhle pánbíčkáře nikdy v životě nepochopím. Ty jo, proč se uplně zbytečně cpali do hlav indiánů, kteří si do tý doby v klidu žili svoje spokojený a bohem nerušený životy. Měli toho svýho Manitů a žádnej frajírek v černým rouše jim necpal do hlavy "špiritus sankti", brr. Na film sem narazil z "tagu" lodě, takže sem neměl jediný tušení, že to nebude až tak uplně vodáckej film, nýbrž misionářskej :o). Při všem, co vypustil hlavní hrdina z úst, se mi otvírala kudla v kapse, nic příjemnýho. Poprvé sem viděl ve filmu indiány, který měli místo obyčejných vigvamů opevnění. Netuším, jestli to bylo ve skutečnosti takle, ale něco mi říká, že si to někdo vymyslel, aby to ve filmu líp vypadalo. Po filmu REVENANT už mi nikdy podobný béčka nebudou uplně sedět a budu to vždycky srovnávat :o). Tohle byl slabší průměr. (03.02.2016)

V našich končinách prakticky zapomenutý snímek, který vypráví o misionářské cestě francouzského jezuity do neprobádaných končin. Ten by rád převrátil původní indiánské obyvatele na křesťanskou víru. Pomalu plynoucí snímek Bruce Beresforda konfrontuje dva rozdílné pohledy na lidskou existenci, vnímá jinou mentalitu i vnímání života kolem sebe. Bohužel panenská příroda byla tím zásadním, co mi utkvělo v paměti.. a to asi pro tvůrce nebude ta nejlepší vizitka. (10.01.2010)

Veľká škoda, že tento film takmer nikto nepozná a úplne sa na neho zabudlo. Silné tematicky, príbehovo aj vizuálne. Chýba tomu však "to niečo" čo robí z vynikajúceho filmu výnimočný. Proste nejaká scéna alebo prvok, ktorý by to dokázal vytiahnuť na svetlo z tieňa Misie, Dobytia Raja alebo Nového sveta. Ak považujete menovanú trojicu za tak obrovské pecky ako ja, tak toto vrelo odporúčam Silných 8/10 (02.12.2016)

Něco málo ke čtyřem hvězdám z mého pohledu tam chybělo, ale uznávám, že život jezuitů ve vytvořených misíich na indiánských územích nebyl žádný med a přinášel samé strasti. Dostane se nám sondy do života indiánů žijících v sepětí s přírodou a nepotřebujících k tomu Boha, ani jeho syna Ježíše. A nastávají střety, i když někdy vedené snahou o vzájemné porozumění.Kanadská příroda je překrásná....ale dost studená.-)) (24.05.2014)

Od mala mám ráda indiány. Zde jsou nahlíženi skrze perspektivu misionáře. Kamera krouží, chvíli se dívame na kněze, chvíli na indiány, někdy takřka nevidíme přes sněhové vločky, atmosféra je velmi hutná. Misionář ve mě vyvolával silný soucit. Hledět na svět jeho očima pro mě znamenalo vzdát se romantizujících představ a pohlížet na původní obyvatele Severní Ameriky jako na necivilizované a animální, s krásnými zvyky sdílení a přirozeností žít v přítomném okamžiku. Snad nespravedlivě hroziví jsou Irokézové. U ostatních kmenů (Huroni, Algonquini) barevné líčení, náhrdelníky a ozdoby ve vlasech dodávají jejich příslušníkům na vznešenosti, Irokézové jsou zpodobněni bez osobnosti, posedlí krvelačností. Není spravedlivé vynášet do nebes indiány a zatracovat všechny bělochy, kterým kdy čelili, a je tak škoda, že filmaři nepřekročili rámec nespravedlivě se opakujících klišé beze zbytku a nevěnovali více prostoru též lidské stránce Irokézů. A poznámka na závěr: ve spojitosti s indiány miluji snad nejvíce a sama sebe si tak též představuji, kterak na koni s větrem ve vlasech uháním po nekonečných prériích. Indiáni, symbol svobody. Teprve před pár lety jsem zjistila, že původní obyvatelé Ameriky do příchodu bílých tváří koně vůbec neznali… (24.06.2017)