Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn)

// Ten film má jeden zásadní problém. No dobře, má víc zásadních problémů, ten hlavní je ale fakt, že jakmile odejdete z kina, začne vás hrozně štvát. Jo, po čas sledování jsem se ještě celkem bavil, akční scény s výjimkou finále mi přišly tak akorát zábavný, fóry někdy fungovaly víc, někdy zase míň, a na Margot Robbie se prostě hezky kouká. Jenže když jsem opustil sál a začal nad tím trochu přemýšlet, přišlo rázem spíš zklamání než radost z právě viděné comicsárny se střelenou Harley Quinn. Postavy jsou nevyužité, hrátky s vyprávěním jen maskují plochý příběh a že by mě záporák nějak extra děsil, nebo cokoliv v tom filmu alespoň jednou překvapilo či šokovalo, to se fakt říct nedá. A když jsem se rozhodl nechat si to přes noc uležet v hlavě, vlastně jsem přišel na to, že nebylo moc co. Na druhou stranu, furt bych se raději podíval znova na tohle než třeba na takovou Captain Marvel. Což ale upřímně není zase tak velký kompliment, takže tak. 5/10 (05.02.2020)

6/10 Audiovizuální paráda, u které smrdí fakt, že jde o film točený ženskou režisérkou s ženským ansáblem pro ženské diváky. A co hůř, i tak to neplní nastavené předpoklady. Ony témata jsou totiž promarněny až hanba. Postavy fungují v rámci možností dobře (hlavně ty vedlejší - Huntress ftw!) ale ústřední postavy (Harley či Black Mask) jdou až moc na sílu - okatě a nefunkčně. Příběh svou naprostou jednoduchost ukrývá za tunou scénáristických kliček (nespolehlivý vypravěč, flashbacky ve flashbacku z jiného pohledu, rychlostřihy atd...) a jako celek jde o takový mišmaš všeho možného. Má to své momenty a určitě tu byla kupa nápadů, které potěší - jen by to do příště chtělo výraznější rukopis a dotáhnutí linek do zdárného konce. (09.02.2020)

Jestli se v americkým filmovým průmyslu pohybuje někdo, kdo je neodolatelnej, tak je to Margot. Neřeším, jestli má Harley Quinn dostatečně silný příběh nebo osobnost na to, aby utáhla svůj vlastní film, protože Margot Robbie na to má. A její Harley je sakra koukatelná, dostatečně hustá, a k tomu roztomilá. A navíc v tom nejede tak úplně sama. V komiksových filmech je to stejně vždycky ten stejný scénář, dobří proti zlejm, objasňování minulosti, velká finální rvačka, bum, konec, příslib pokračování. Jestli na ně v tomhle případě dojde, netuším. Každopádně, já si film užila, jsem spokojená s obsazením, střih byl super, hudba mi sedla. Jsou slabší, ale je jich pět. Hvězdiček, myslím. (05.02.2020)

Fakt nevím, jestli Birds of Prey chtějí být „ostrým, až kontroverzním filmem“ nebo čímkoliv jiným, ale užíval jsem si to, čím skutečně jsou – svěží, nekomplikovanou, místy vědomě trashovou, rozpustile over the top a infantilní porozchodovou akční komedií se záměrně chaotickým vyprávěním, které se postupně stejně jako hlavní hrdinka usadí a stane soustředěnějším. Girl power není stavěna na odiv tak okatě jako ve Wonder Woman nebo některých marvelovkách (např. bolestivě křečovitá a STRAŠNĚ zbytečná „aby se neřeklo“ scéna v Avengers: Endgame). Feminismus je přirozenou součástí fikčního světa. Všichni chlapi jsou podlí zrádci nebo nebezpečné násilnické svině (což ale neznamená, že by hrdinky byly svaté, ani náznakem - jsou nedokonalé, ale je jim to fuk) a přejeme jim, aby zhynuli strašlivou smrtí. Film je postaven víc na ženském přátelství než na antagonismu Harley Quinn a Sionise. Ten je ve výsledku spíš jen MacGuffinem, přispívajícím k „female bondingu“, překážkou bránící protagonistce vychutnat si vajíčkový sendvič nebo v klidu sledovat Tweetyho. V tom se Birds of Prey liší od standardních komiksových filmů, kde musí být padouch zlikvidován, aby byl zachráněn svět. Jasně, nevadilo by mi, kdyby to byla větší anarchie a drzejší výsměch všem mačistickým komiksovým univerzům, ve kterých ženy slouží jen jako partnerky, záporačky a ozdoby klučičích dobrodružství, ale už Birds of Prey jsou pro některé diváky moc radikálně feministické (ehm, lol), takže zatím asi fakt nelze od velké studiové žánrovky očekávat víc. 75% (07.02.2020)

Epileptická, rozháraná, barevná a zbytečná; taková je celovečerní jízda s Harley Quinn. Je šílené si myslet, že pouhé obsazení ženských postav dokáže zakrýt či rovnou vykompenzovat chabý příběh a nudnou akci – ještě šílenější pak bude, až se ukáže, že to za oceánem možná opravdu stačit může. Samotná Margot Robbie v titulní roli se sice snaží, ovšem její sociopaticky-infantilní póza se po deseti minutách okouká a následně nemá co nabídnout. Zbytek horkou jehlou poskládaného ženského týmu je nevýrazné a příběhy jednotlivých dam jsou až příliš zaměnitelné – především bije do očí, že jediná rovina, v níž se ženy dokážou za něco postavit, je jejich vymezení vůči mužům; víc toho tyto figury nabídnout nemohou. Bohužel ani Mary Elizabeth Winstead nemá dost prostoru, aby něco rozehrála, a tak nejlépe prokreslenou i nejprocítěněji zahranou figurou je paradoxně slizce homosexuální záporák Ewana McGregora. Dokonce ani akce není nijak úchvatná, přestože s choreografií a barevnými efekty zjevně muselo být dost práce. Jenže pod všemi barvami hrajícím pozlátkem je jen šeď a prázdnota, a to je velká škoda. (01.04.2020)