Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn)

Jakožto jeden ze dvou lidí na světě jsem byl velice spokojen se směřováním DCEU pod Snyderovým vedením, se Suicide Squad i Jokerem ztvárněným Jaredem Letem. Proto mě hrozně mrzí, že tento film navazuje na Harleyinu linku ze Sebevražedného oddílu, ale také na film, který nakonec nikdy nevznikl (Joker a Harley Quinn). A ten prostředek tu pro mě citelně chybí, stejně tak mi vadí dlouho slibovaná absence Jokera (pouze ústřižky starých záběrů), jež se ukázala jako skutečná. To jediné tu chybí k poníženému pětikvaltu, jelikož jsem se jinak výborně bavil. Čím dál více mi vadí nucená emancipace a angažmá režiséra na základě pohlaví a až posléze talentu. Ačkoliv jsem měl od začátku takové pocity z přefeminizovaného Birds of Prey, vlastně s tím v tomto případě nemám problém, jelikož jsem s režií Cathy Yan velice spokojen a tu určitou videoklipovost po vzoru SS má v malíku. Nejvíce tedy s akčními scénami, kde je na to Margot Robbie ještě sama (75% snímku), akce je přehledná, choreograficky vypiplaná (nedělám si iluze o tom, že mladá režisérka měla k ruce schopné kaskadéry) a velice dobře se na to koukalo. Stejně tak mě opět potěšil Ewan McGregor (Doktora Spánka jsem viděl předevčírem), jež si hlavního záporáka hodně užívá (bůh ví, jestli příval rolí brzy neskončí) a ačkoliv hraje přesný archetyp zlého arcipadoucha, jako fanoušek komiksů jsem přesně toto chtěl a netoužil jsem po nepřiměřeném ohýbání známé postavy. Částečně k němu došlo, stejně tak i u Zsasze, ale Chris Messina je cool, takže pohoda. Velká spokojenost, necelé dvě hoďky utekly jako voda a pevně doufám, že se Harley nějak více zapojí do pomalu se vzpamatovavšího univerza. (05.02.2020)

Po nemastných a neslaných trailerech člověk před návštěvou kina jen doufal, že to nebude takový propadák, jako byl svého času Suicide Squad. A světe div se. Karty se obrátily. Zatímco banda sebevražedných idiotů vypadala v ukázkách nadupaně a následně pohořela, Harley to vzala přesně z druhé strany. Z nulových očekávání se vyloupla poměrně povedená jednohubka, která dokáže zabavit. Hlavní zásluhu na tom má hlavně vyprávění, které "dostala do rukou" právě Harley. Ta s ním skáče tam a zase zpátky, což ve finále filmu přidává na tempu. Díky této struktuře si totiž scénáristé mohou dovolit rozsekat delší konverzační pasáže na více částí, které postupně namixují s "nařachanými" akčními sekvencemi. Věřím tomu, že kdyby byla poctivě dodržená časová posloupnost všech událostí, ve filmu by se určitě našla slepá místa, při kterých by se divák nudil. Filmu však do jisté míry podkopává nohy fakt, že se snaží působit jako týmovka. Ono totiž úplně nefunguje, když z Vtáků (tak totiž zní velice humorný slovenský překlad) nějaký adekvátní prostor dostane kromě Harley snad jen Black Canary. Zahraničními recenzemi opěvovaná Huntress pak má jen minimum prostoru, a rozhodně není tak skvělá, jak ji někteří opěvují. Ale budiž, každý má nárok na svůj vlastní názor. Nic to ale nemění na tom, že vztahy mezi budovaným týmem (jenž je budován asi posledních 15 minut) jsou prakticky nulové. Jako povedené tak můžeme označit alespoň vztahy Harley - Cass a Canary - Sionis. A právě poslední zmíněný charakter je díky Ewanu McGregorovi opravdu skvělý. Je to sice poměrně typický vyšinutý DC mafián, jako asi polovina záporáků z Gothamu, ale je zahraný dobře. V kombinaci s výrazně "degradovaným" Zsaszem (ten na žebříčku padouchů rázem spadl o nějaké to patro níže) ale tvoří pěkně úchylnou dvojičku, kterou byste neradi potkali v potemnělé noční uličce nebo při procházce v parku. Birds of Prey tak stojí hlavně na poměrně jednoduchém humoru, který je místy dost bizarní a stupidní, ale funguje v podobné kvalitě po celou stopáž filmu. V kombinaci se zábavným soundtrackem Daniela Pembertona a přehlednými akčními scénami pěkně tělo na tělo je to slušný film. Na DCEU nadprůměr a 70%. P.S.: Jen doufám, že mě Warner Bros ušetří toho, že by natočil další film čistě s Birds of Prey v sestavě Black Canary, Huntress a Renee Montoya - ta ženská mi pila krev pokaždé, když byla na plátně. (05.02.2020)

#8 DCEU. Dříve Birds of Prey (And the Fantabulous Emancipation of One Harley Quinn), dnes Harley Quinn: Birds of Prey. Vysloveně kongeniální mi přišel trailer na klasickou písničku Björk It's Oh So Quiet. Margot Robbie jako jediná přežila nechvalně proslulý první Suicide Squad, a aby se nenudila, dostala na hraní další tým. Tentokrát holčičí sestavu Birds of Prey. Záporákem je výborný Ewan McGregor a nechybí reminiscence ani na takové šlágry, jako je klasická píseň Diamonds Are a Girl's Best Friend. Nemusím asi vysvětlovat, že v komiksech ty postavy fungují jinak, jinak fungují i animáky atd. Tohle je klasická akční formulka o tom, kterak se z dříve záporné postavy pomalu stává postava kladná. A takové mám nejradši. Hezky si to žánrově hraje, mrká na čtenáře sekvenčního umění (nechybí pan bobr) a na pohodu se to vyrovnává s tím vším, co bylo třeba v DC filmech poklidit a zavřít zase na chvíli do skříně. Dnes už máme v češtině k dispozici i první tři knihy Birds of Prey (z éry Rebirth). (15.02.2020)

Chtělo by se napsat všechno špatně. Jenže by to nebyla pravda, protože celkový dojem je násobně horší o to, že spousta toho špatně být nemusela. Choreografie je nápaditá, hravá a založená na poctivé kaskadérské akci. Jenže nemá žádnou šťávu. Jakože osmdesátková flitrově-popíková wannabe punková stylizace je nedůsledná "deset minut nic a pak dvě minuty na 110 procent", což jde ruku v ruce s nekoncepčně se střídajícím přestřeleným tónem a bezmála až vážnou polohou. Vyprávění je na papíře překotné, plné flashbacků, prostě jak od Ritchieho. Jenže tak tomu bylo možná na tom papíře, ale při převodu do praxe skutek utek. A pak ten casting... Nezadá si to s kultovně špatným castingem Schumacherových Batmanů. Není tu dobře obsazené role. Včetně Margot Robbie. Zdejší Harley je více přepálená, diblíkovská a stylizovaná do odvaru Deadpoola/Gwenpool. Nemá s umírněnější polohou téže postavy ze Sebevražedného oddílu mnoho co společného (navíc tam byla na třetí koleji a ne v popředí) a tuhle polohu Margot nedává. Přitom scény typu "vajíčkový sendvič" šly prodat vtipně (ostatně Deadpool či animovaná Harley Quinn právě na takových scénách stojí). To samé oba záporáci i ostatní; v čele s obsazením bezmála šedesátileté babičkovské Rosie Perez do drsné role z ranku "na tělo napsané pro Michelle Rodriguez, ale neměla zrovna čas". Castingový úlet desetiletky, navíc neumětelsky maskovaný v akci skrze konstantní zabírání zad s parukou. To by bylo na pováženou v amatérském fan filmu, natož v blockbusterové produkci. A ne, nejde o podvratný prvek. Navíc při trefeném obsazení ta postava i mohla fungovat. A takto je to tu se vším. Mohlo to fungovat, ale nefunguje. Bohužel však ne natolik, aby to bylo alespoň nechtěně směšné. Takže je to jen esence nudné nezáživnosti. (28.02.2021)

Už v úvodní namakaný pětiminutovce je kuřba za protislužbu, lidská končetina ohlodávaná hyenou, a blití do kabelky na poslední chvíli, takže s feministkama, slabšíma povahama a hejterama nechutnejch R-ek to nejspíš sekne ještě před první akční scénou (a že jich tu je jak nasr- hodně), ale ti ostatní by se mohli bavit. Hodně. Jako já. Protože jestli sem něco fakt nečekal, tak to bylo sympaticky temňoučký (hihi!) DCčko s barvitou choreografií bojovejch scén, kulervoucím soundtrackem a živelnou směsicí ženských hrdinek, kterejm ten druhej díl přeju co nejdřív. Prča iak sviň! Po druhým zkouknutí nejspíš padne pět hvězd. Ta holka je fakt blázen!! "Nechceš gumičku??" (05.02.2020)