Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn)

// Ten film má jeden zásadní problém. No dobře, má víc zásadních problémů, ten hlavní je ale fakt, že jakmile odejdete z kina, začne vás hrozně štvát. Jo, po čas sledování jsem se ještě celkem bavil, akční scény s výjimkou finále mi přišly tak akorát zábavný, fóry někdy fungovaly víc, někdy zase míň, a na Margot Robbie se prostě hezky kouká. Jenže když jsem opustil sál a začal nad tím trochu přemýšlet, přišlo rázem spíš zklamání než radost z právě viděné comicsárny se střelenou Harley Quinn. Postavy jsou nevyužité, hrátky s vyprávěním jen maskují plochý příběh a že by mě záporák nějak extra děsil, nebo cokoliv v tom filmu alespoň jednou překvapilo či šokovalo, to se fakt říct nedá. A když jsem se rozhodl nechat si to přes noc uležet v hlavě, vlastně jsem přišel na to, že nebylo moc co. Na druhou stranu, furt bych se raději podíval znova na tohle než třeba na takovou Captain Marvel. Což ale upřímně není zase tak velký kompliment, takže tak. 5/10 (05.02.2020)

Jakožto jeden ze dvou lidí na světě jsem byl velice spokojen se směřováním DCEU pod Snyderovým vedením, se Suicide Squad i Jokerem ztvárněným Jaredem Letem. Proto mě hrozně mrzí, že tento film navazuje na Harleyinu linku ze Sebevražedného oddílu, ale také na film, který nakonec nikdy nevznikl (Joker a Harley Quinn). A ten prostředek tu pro mě citelně chybí, stejně tak mi vadí dlouho slibovaná absence Jokera (pouze ústřižky starých záběrů), jež se ukázala jako skutečná. To jediné tu chybí k poníženému pětikvaltu, jelikož jsem se jinak výborně bavil. Čím dál více mi vadí nucená emancipace a angažmá režiséra na základě pohlaví a až posléze talentu. Ačkoliv jsem měl od začátku takové pocity z přefeminizovaného Birds of Prey, vlastně s tím v tomto případě nemám problém, jelikož jsem s režií Cathy Yan velice spokojen a tu určitou videoklipovost po vzoru SS má v malíku. Nejvíce tedy s akčními scénami, kde je na to Margot Robbie ještě sama (75% snímku), akce je přehledná, choreograficky vypiplaná (nedělám si iluze o tom, že mladá režisérka měla k ruce schopné kaskadéry) a velice dobře se na to koukalo. Stejně tak mě opět potěšil Ewan McGregor (Doktora Spánka jsem viděl předevčírem), jež si hlavního záporáka hodně užívá (bůh ví, jestli příval rolí brzy neskončí) a ačkoliv hraje přesný archetyp zlého arcipadoucha, jako fanoušek komiksů jsem přesně toto chtěl a netoužil jsem po nepřiměřeném ohýbání známé postavy. Částečně k němu došlo, stejně tak i u Zsasze, ale Chris Messina je cool, takže pohoda. Velká spokojenost, necelé dvě hoďky utekly jako voda a pevně doufám, že se Harley nějak více zapojí do pomalu se vzpamatovavšího univerza. (05.02.2020)

Jestli se v americkým filmovým průmyslu pohybuje někdo, kdo je neodolatelnej, tak je to Margot. Neřeším, jestli má Harley Quinn dostatečně silný příběh nebo osobnost na to, aby utáhla svůj vlastní film, protože Margot Robbie na to má. A její Harley je sakra koukatelná, dostatečně hustá, a k tomu roztomilá. A navíc v tom nejede tak úplně sama. V komiksových filmech je to stejně vždycky ten stejný scénář, dobří proti zlejm, objasňování minulosti, velká finální rvačka, bum, konec, příslib pokračování. Jestli na ně v tomhle případě dojde, netuším. Každopádně, já si film užila, jsem spokojená s obsazením, střih byl super, hudba mi sedla. Jsou slabší, ale je jich pět. Hvězdiček, myslím. (05.02.2020)

Chaoticky vyprávěná banalita o tom jak se holčička potřebovala vysrat. Margot sice role Harley sedí, ale sólové příběhy o ní nefungují ani v komiksu a ve filmu už vůbec ne. Pozérské hlášky a snaha o generování humoru nejsou legrační. Celé je to navíc obalené podivnou girl-power fazónou, která je ve filmech čím dál tím víc otravná. Naštěstí jsou akční scény hodně dobře natočené a nápadité, takže to za vidění pořád stojí. McGregor tu vypadá trochu jako Bono a jeho "Já chci a to je moje" přístup je poměrně osvěžující pojetí padoucha. Ostatní rádoby hrdinky sejdou z mysli dřív než napíšete komentář na ČSFD. Krást se vyplácí. (24.03.2020)

Naprosto respektuju, že když studio zjistilo, že trainwreck, jakým byla Suicide Squad, dokázal vygenerovat jednu relevantní věc, a sice figuru Harley Quinn, která se stala notoricky oblíbenou hrdinkou fan-fiction a nesmírně se s ní sžily dospívající dívky, tak bylo potřeba na tom nějak vydělat. Tak Hollywood funguje. Takže nejsem nějak pohoršený tím, že existuje film motivovaný zájmen pubertálních holek. Tahle demografie byla vždy démonizovaná a věci tvořené pro ni byly vnímány jako automaticky špatné a nehodné pozornosti. Zatímco produkty motivované oblibou nedospělé chlapecké fascinace jako Ready Player One jsou legitimizovány jako správné a hodnotné projevy cinefilní zalíbenosti a jsou do nich lity stamiliony (ačkoliv jde v důsledku o projevy té samé infantility s toxickým potenciálem, pokud se na ně díváme dospělou optikou), holčičí ekvivalenty jsou většinou direct-to-video béčka pašovaná studii na trh skoro s pocitem ponížení. Takže je vlastně dost fajn, že tu máme takovýhle film. Jde velmi učebnicově po tom, co malé holky na Harley milují, je to přímočará girl power, která je snadno přeložitelná do cosplay. Pokud nechápete, proč ten film kladl v marketingu takový důraz na to, že Harley má hyenu, když ta hyena je ve filmu v pár záběrech, a je to podle vás chyba, tak sorry, ale vůbec nechápete, jak svět funguje, jste staří a brzo umřete. A jakkoliv to není film mluvící primárně ke mně, tak jeho místo na světě mi dává smysl a je dostatečně cool, abych si ho i já užil. Taky je cool, že postava koncipovaná původně jako male gaze ozdoba z milionté dementní komiksárny si žije svým životem. Umím si představit, že kdybych byl třináctiletá holka, tak by mi to dalo vše, co od umění potřebuju a chci. A tahle třináctiletá holka ve mně tedy dává 85 %. (28.03.2020)