Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn)

Konečně po všech těch dnes už úmorně generických rádoby vážných a patosem i umělými CGI pasážemi oplývajících komiksárnách přichází pořádný zábavný biják ze superhrdinského univerza. Přiznejme si, že pouze Nolan dokázal superhrdiny pojmout opravdu komplexně a všichni ostatní jen blafují hloubku. A ten marketingově vycpaný tajtrlík Deadpool se svým jalovým mýtem "krvavého R ratingu" je jen druhou stranou stejné mince, žádnou alternativou. Jako spása naštěstí přichází sólovka Harley Quinn, která je vším, čím komiksy tradičně byly, a současně není tím, čím byly komiksové filmy posledních dvacet let. Máme tu konečně zase šestákovou pestrobarevnou přízemní taškařicí s praštěnými figurami v maniakálním světě. Navíc "Birds of Prey" po těch dekádách, kdy CGI blockbustery (především ty komiksové) vytlačily akční filmy z kin, oznamuje snad už definitivní návrat pořádné kinetické a fyzické akční podívané (čímž završuje trend nastartovaný sériemi "Mission: Impossible" a "John Wick"). Zatímco jiné komiksové blockbustery mají zcela plytkou akci, která nikdy neutkví v paměti, "Birds of Prey" to kontruje hned několika skvostně vypiplanými a nápaditě rozvrženými sekvencemi s úžasnou choreografií, příznačně od Chada Stahelskiho - vrcholem je sekvence z policejní stanice, ale super je i karnevalová fun-house pasáž na konci s estrádní bitkou. Sice si i tento film neodpustí některé úmorně plytké CGI výjevy, ale naštěstí pouze v rovině simulace exteriérů. Naopak hlavní přednost filmu spočívá v klasické dobré analogové práci lidí z oddělení make-upu, kostýmů, výpravy a akční choreografie, ale ostatně také castingu. Moc doufám, že incelovští fňukači nevyhrajou a Harley Quinn dostane další biják, protože tohle je přesně to, co soudobá jednotvárná produkce komiksových bijáků potřebuje: drzou holku, která nezachraňuje svět v dalším unylém spektáklu, ale jen svůj zadek v rozverně brakové a fanfarónsky pestrobarevné báchorce, která se umí ohánět baseballkou i granátometem a hlavně která miluje egg cheese sandwich (což je mimochodem zcela zásadní definiční moment postavy a navíc taky zatraceně skvělý příspěvek do domácí kuchařky). (08.04.2020)

Totálně rozsypaný bazmek, který by hrozně moc chtěl být Deadpoolem pro DCEU, ale nefunguje ani v jedné z poloh. Feminismus z toho sice číší na sto honů, ale nefunguje to jako komedie, jako policejní drama, jako gangsterka, ani jako horor. Mary Elizabeth Winstead je tady špatná a to je všechno, co o tom filmu potřebujete vědět. Ruce pryč! (28.05.2020)

Po nemastných a neslaných trailerech člověk před návštěvou kina jen doufal, že to nebude takový propadák, jako byl svého času Suicide Squad. A světe div se. Karty se obrátily. Zatímco banda sebevražedných idiotů vypadala v ukázkách nadupaně a následně pohořela, Harley to vzala přesně z druhé strany. Z nulových očekávání se vyloupla poměrně povedená jednohubka, která dokáže zabavit. Hlavní zásluhu na tom má hlavně vyprávění, které "dostala do rukou" právě Harley. Ta s ním skáče tam a zase zpátky, což ve finále filmu přidává na tempu. Díky této struktuře si totiž scénáristé mohou dovolit rozsekat delší konverzační pasáže na více částí, které postupně namixují s "nařachanými" akčními sekvencemi. Věřím tomu, že kdyby byla poctivě dodržená časová posloupnost všech událostí, ve filmu by se určitě našla slepá místa, při kterých by se divák nudil. Filmu však do jisté míry podkopává nohy fakt, že se snaží působit jako týmovka. Ono totiž úplně nefunguje, když z Vtáků (tak totiž zní velice humorný slovenský překlad) nějaký adekvátní prostor dostane kromě Harley snad jen Black Canary. Zahraničními recenzemi opěvovaná Huntress pak má jen minimum prostoru, a rozhodně není tak skvělá, jak ji někteří opěvují. Ale budiž, každý má nárok na svůj vlastní názor. Nic to ale nemění na tom, že vztahy mezi budovaným týmem (jenž je budován asi posledních 15 minut) jsou prakticky nulové. Jako povedené tak můžeme označit alespoň vztahy Harley - Cass a Canary - Sionis. A právě poslední zmíněný charakter je díky Ewanu McGregorovi opravdu skvělý. Je to sice poměrně typický vyšinutý DC mafián, jako asi polovina záporáků z Gothamu, ale je zahraný dobře. V kombinaci s výrazně "degradovaným" Zsaszem (ten na žebříčku padouchů rázem spadl o nějaké to patro níže) ale tvoří pěkně úchylnou dvojičku, kterou byste neradi potkali v potemnělé noční uličce nebo při procházce v parku. Birds of Prey tak stojí hlavně na poměrně jednoduchém humoru, který je místy dost bizarní a stupidní, ale funguje v podobné kvalitě po celou stopáž filmu. V kombinaci se zábavným soundtrackem Daniela Pembertona a přehlednými akčními scénami pěkně tělo na tělo je to slušný film. Na DCEU nadprůměr a 70%. P.S.: Jen doufám, že mě Warner Bros ušetří toho, že by natočil další film čistě s Birds of Prey v sestavě Black Canary, Huntress a Renee Montoya - ta ženská mi pila krev pokaždé, když byla na plátně. (05.02.2020)

"Naštěstí pro mě, dostávám nejlepší nápady, když jsem nalitá." Nemám zrovna moc v oblibě zmalovaný a zlitý blondýny, který občas něco nedomyslí. Ani můj psychiatr však netuší  že když si nazujou kolečkový brusle, vytáhnou baseballovou pálku a rozněžní se nad vaječným sendvičem, tak jsem schopen je i milovat. Tady je to ale jedno, protože s Harley byla docela sranda, ale srdce mi ukradla Black Canary. Od jejího nástupu jsem věděl, že jakmile mi zaklepe na dveře, tak ji oslním svými bicepsy. Pokud je do tý doby najdu. Tohle je prostě film, u kterýho se dá myslet i jiným orgánem, než je mozek. Já jsem to udělal a nelituju toho. Jen jsem nějak nepochytal moc informací. Pouze jsem zaznamenal, že Joker je Koblížek, ale asi s tím nepůjdu machrovat do Gothamu. (23.09.2022)

Chtělo by se napsat všechno špatně. Jenže by to nebyla pravda, protože celkový dojem je násobně horší o to, že spousta toho špatně být nemusela. Choreografie je nápaditá, hravá a založená na poctivé kaskadérské akci. Jenže nemá žádnou šťávu. Jakože osmdesátková flitrově-popíková wannabe punková stylizace je nedůsledná "deset minut nic a pak dvě minuty na 110 procent", což jde ruku v ruce s nekoncepčně se střídajícím přestřeleným tónem a bezmála až vážnou polohou. Vyprávění je na papíře překotné, plné flashbacků, prostě jak od Ritchieho. Jenže tak tomu bylo možná na tom papíře, ale při převodu do praxe skutek utek. A pak ten casting... Nezadá si to s kultovně špatným castingem Schumacherových Batmanů. Není tu dobře obsazené role. Včetně Margot Robbie. Zdejší Harley je více přepálená, diblíkovská a stylizovaná do odvaru Deadpoola/Gwenpool. Nemá s umírněnější polohou téže postavy ze Sebevražedného oddílu mnoho co společného (navíc tam byla na třetí koleji a ne v popředí) a tuhle polohu Margot nedává. Přitom scény typu "vajíčkový sendvič" šly prodat vtipně (ostatně Deadpool či animovaná Harley Quinn právě na takových scénách stojí). To samé oba záporáci i ostatní; v čele s obsazením bezmála šedesátileté babičkovské Rosie Perez do drsné role z ranku "na tělo napsané pro Michelle Rodriguez, ale neměla zrovna čas". Castingový úlet desetiletky, navíc neumětelsky maskovaný v akci skrze konstantní zabírání zad s parukou. To by bylo na pováženou v amatérském fan filmu, natož v blockbusterové produkci. A ne, nejde o podvratný prvek. Navíc při trefeném obsazení ta postava i mohla fungovat. A takto je to tu se vším. Mohlo to fungovat, ale nefunguje. Bohužel však ne natolik, aby to bylo alespoň nechtěně směšné. Takže je to jen esence nudné nezáživnosti. (28.02.2021)