Predátor

Najde se vůbec někdo, kdo viděl dobrodružství odredovaného vesmírného nimroda s červeným zaměřovacím paprskem, laserem a fetišem na lidské lebky méně než dvacetkrát? Nebo nějaká guma, které by se nelíbilo? Jednoduchý, ale působivý scénář bří Thomasů (Predátor 2, Boeing 747 v ohrožení) s úspornými dialogy kráčí zřetelně ve stopách Vetřelců, po jejichž vzoru také nabízí boj špičkové, těžce vyzbrojené vojenské jednotky s komplexním monstrem, rozdělený na umně budované tajemné ticho před bouři v první polovině a masivní vyvražďovačku v polovině druhé. McTiernanova nabušená režie klade důraz na dusnou atmosféru, exotickou výpravu, parádní akci, výrazný casting a vymačkává z Arnieho jeden z jeho nejlepších hereckých výkonů. K tomu skvělá kamera, která džungli maximálně prodává, a fantastická Silvestriho hudba, která tomu dává neskutečnou atmosféru i koule. Plus lekce zásadního významu, kterou ale naši učitelé na základce jaksi přeskočili, a sice, že když to krvácí, můžeme to zabít. (22.02.2007)

Prostě a jasně řečeno: K posrání dokonalé. Když jsem si Predátora po delší době celého zopakoval, uvědomil jsem si, že patří do té hrdé smetánky mnou milovaných filmových děl, z nichž bych nevyjmul a ani do nich nepřidal jedno jediné okénko. Bez debat nejchlapáčtější snímek historie, kde tvrdí hoši nejprve ostře rozdávají, aby deklamovali svou neohroženost, a následně dostávají na hubu způsobem, jaký bych nepřál snad ani rakovinové buňce na mých nejcitlivějších tělních aparátech. A zakončeno nejvíce strhujícím soubojem jeden proti jednomu, kde člověk tváří v tvář skutečnému monstru přijímá jeho pravidla a coby lovec z dávných časů se zcela upíná na podmínky okolní divoké přírody. Bad Ass Arnold jako tradičně bezkonkurenční, ale tady byli největšími hvězdami určitě Alan Silvestri, jehož soundtrack je nepřekonatelným ztělesněním napětí a konfrontace s tajemným zlem, a režisér McTiernan, který vystřelil celý příběh bez jediného klopýtnutí a zinscenoval tolik kultovních okamžiků, že žádné pokračování už nebude mít šanci tenhle originál překonat (ze všech vypichuji scénu hromadné "přestřelky" s neviditelným nepřítelem, která je pro mě jednou z nejzábavnějších z celých osmdesátých let - tu mohu vidět pětkrát denně, ale Arnoldův výraz při minutové střelbě do prázdna mě nikdy neomrzí). 100% (26.08.2011)

Další z akčních klasik, na které (nejen) mnozí mí vrstevníci vyrůstali a já ji (samozřejmě) neviděl (tudíž opět nejsem „obětí“ nostalgie jako mnozí jiní a dívám se na film střízlivě). Predátor mě pozitivně překvapil. Jeho sci-fi složka je docela dost vymakaná (tedy na konec 80. let), jistě za to může více než slušná technická stránka, kvalitní efekty a samozřejmě svoje dělají i masky/kostýmy (tedy celá propracovaná postava Predátora). Jeho thrillerová (místy až lehce hororová) tvář funguje možná vůbec nejdokonaleji na celém filmu, tolik vhodně dávkovaného napětí jsem opravdu nečekal (čemuž nahrává i známá pravda o tom, že nejvíce se zpravidla bojíme toho, co nevidíme). O něco hůře je na tom akční stránka filmu. Do chvíle, než postřelí Dutche, je to vcelku paráda, pak je však samozřejmě Arnie bez ohledu na zranění stále ve formě a běhá jako kamzík (na což jsem se ale už tak nějak před projekcí připravil a vlastně mě svým způsobem mile překvapilo, že na to došlo poprvé až necelou půlhodinku před koncem). Co mě však poněkud zarazilo, bylo množství chyb ve filmu (nepramenících z akce jako takové). Na to, že to bylo moje první zhlédnutí, jsem si všiml (bez účelu hledat je) většiny z těch ve zdejších Zajímavostech, a to jsem si o nich četl až po projekci. Možná budu za rejpala, ale tohle je podle mě naprosto zbytečná nedůslednost, takové odfláknutí, které kazí jinak velmi dobrý dojem (třeba taková rozstřelená X kompletní hlava vážně nebyla nutná). Na druhou stranu, další z příjemných překvapení byl humor (teda, mám mysli ten záměrný, čekal jsem totiž jeho nechtěnou verzi), některé hlášky opravdu pobavily. Sečteno a podtrženo, slušné 4* (a dát si dát si víc záležet na detailech, mohlo to být ještě lepší). „Jsi raněnej. Vykrvácíš!“ – „Nemám čas krvácet!“ (21.11.2014)

I pronesl onehdy mladý retardant pištivým hlasem: bafte mě! Pak usadil se v kinosál, vnořil úd svůj do nádoby s tepelně upravenou kukuřicí a počal mocně bzdít. I opona se rozevřela, jas elektrických svic pohasl a započaly se díti věci věru zvláštní. Rakouský mistr sportu přizval několik schopných jedinců na výlet do hájů exotických, by tam dobro a lásku šířili, byť spíše za pomoci meče světského než slovem Božím. Protivník pak, jak z hlubin pekla vzešlý, šálil nezemskými šalbami hrdinův zrak, krvácel v barvách reflexních a v štrozoku měl pro moment prohry i nukleární kejkle ukryty. Náš nedovyvinutý jedinec nechal sanici svou poklesnout..... Ok, pár drobnůstek bych mohl uvést na pravou díru. Kinosál byl ve skutečnosti olezlý autobus z roku neplakej, do něhož ruka porevolučního podnikavce nainstalovala video a dvě úzkoúhlé tesly. Já, místo abych držel všech pět palců vítězným disidentům, aby si to tu pěkně poladili k obrazu svému a tak, lozil snad šest dní za sebou na Pridejtra do zmíněného kulturního ráje a chcandil blahem. O pár měsíců později jsem kvality dabéra, který namluvil veškeré postavy svým monotónním hlasem, ocenil i při prvním radostném skouknutí německého fekál porna (při již neveřejné produkci). Jo a popcorn jsem neměl, žvýkal jsem langoše a zapíjel broňou! (17.09.2012)

Po nějakých deseti letech jsem si Predátora pustil znovu. Bez přehánění můžu zkonstatovat, že ten film je dokonalejší, než jsem si myslel. Parta ostrých žoldáků, na něž si uspořádá hon jeden mimozemský lovec lebek i po těch letech uchvacuje perfektní atmosférou, která těží především s plíživé voyeurské kamery a Silvestriho nervózní hudby. Nad tím vším drží pevnou ruku režisér McTiernan, který v 80. letech patřil v akčním žánru k absolutní špičce… a v devadesátých letech se zbláznil. (05.08.2009)