Americká krása

"Asi bych měl být naštvaný kvůli tomu, co se mi stalo. Ale je težké zůstat rozzlobený, když je na světě tolik krásy. Někdy cítím, že ji vidím všechnu najednou a je jí tolik, že mi naplní srdce jako balón a chce prasknout. A pak si vzpomenu, že se mám uvolnit a přestat zkoušet se toho držet a pak to mnou procloumá jako déšť a já necítím nic jiného, než vděk za každičkou chvilku mého malého pitomého života. Určitě nemáte ponětí, o čem tady mluvím. Nic si z toho nedělejte...Jednou to poznáte sami." To byl úžasně poetický závěrečný proslov. Jenže vůbec celý film byl skvělý. Možná to vypadá na obyčený snímek s divnejma postavama, ale když se na to podíváte z jiné stránky, zjistíte, že s nimi máte něco společného, a že ten příběh nemusí být vůbec nereálný, že třeba potkal/potká i vás. Film na mě obrovsky nejen emočně zapůsobil, prostě jsem si ho vychutnával, stejně jako suprové hudby, ironického humoru a výborných herekých výkonů v něm. (16.12.2007)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Mendesův mistrovský kus a snímek tak nádherný, jak jen umění může být. Perfektně vystižené vztahy v "normální" rodině. K tomu laskavé červené dveře a duše jako létající sáček. Trailer: http://www.csfd.cz/film/6654-americka-krasa-american-beauty/videa/ (02.01.2009)

Excelentní film. Sam Mendes ukázal jaký je režisér a od tohohle filmu ještě ani jednou nezklamal (aspon mě) Kevin Spacey ze sebe vydává životní výkon (zase) a Mena Suvari...To už snad ani nemusím psát. Konec takový jak má být, prostě film o životě, který není vůbec růžový. My name is Lester Burnham. This is my neighborhood; this is my street; this is my life. I am 42 years old; in less than a year I will be dead. Of course I don't know that yet, and in a way, I am dead already. čistých 5 (20.05.2009)

Přelomový film v dějinách hollywoodské kinematografie. Sam Mendes přesně postihl a popsal fenomén rozpadajícího se narůžovo uměle nalakovaného amerického snu a obsahově vyprázdněného konzumního života spojeného s krizí středního věku a příslušností ke střední třídě, jako to udělal před lety třeba i Elia Kazan ve své Tiché dohodě v roce 1969. Pak ovšem skončila éra květinových dětí a myšlenkové svobody a hollywoodské filmy si za svá ústřední témata vybíraly úplně jiné věci a tenhle životní pocit se odsunul kamsi do kolektivního podvědomí (a do světa filmu nezávislého). Uplynulo však 30 let a Amerika je znovu tam, kde kdysi bývala - na scestí maximálního blahobytu a absurdnosti takového života. Doba se otočila ve spirále času a nutně musel přijít nový Kazan. Bravurní režie původně divadelního režiséra (lokální obdobou je náš Vladimír Morávek a jeho vynikající filmový debut...), geniální herecké výkony (Kevin Spacey si touto rolí zajistil místo v herecké síni slávy), úžasná minimalistická hudba Thomase Newmana, obrovská koncentrace podstatných filmových momentů (zvláště poletující mikrotenový pytlík je nezapomenutelný a signifikantní...) a téma, které naplnilo nejednu sociologickou studii... Americká krása, při odhalování jejíž podstaty mrazí... Podobné filmy: Tichá dohoda, Pan Rosnička, Elementární částice, Ledová bouře, Generace X, Volání o pomoc (03.07.2007)

Nestandardní tragikomedie ze současnosti, kritizující citovou pustinu středostavovské rodiny, osciluje mezi parodií, satirou a realismem. Silné tragické okamžiky se střídají s čirou komikou. Mendesova invenční režie, ve které jsou cítit silné divadelní kořeny, velmi obratně kritizuje typická americká témata. Témata, ve které Američané trvale věří a které věrně ctí, jsou neměnné a nedotknutelné. Jejich velký „americký sen“ ale v rukou britského debutanta znovu pociťuje citelné trhliny. Ukazuje tak po svém některá zásadní témata, především pak americkou posedlost po úspěchu, která dokáže zničit „všechno lidské“. Ale i řadu dalších. Nenávist. Jane svoji matku nenávidí z jejího načrtnutého, do strany nevybočujícího života, otce z jeho pasivity a chování v přítomnosti její kamarádky. Mendes nám zároveň naznačuje, že si dříve byli blízcí a obnovení tohoto vztahu je nyní jeden z Lesterových „nových“ cílů. Homosexualita. Otec, milující svého jediného syna, je schopný jej okamžitě zavrhnout kvůli jeho možné homosexualitě. Úpadek rodinného života. V případě obou rodin. Carolyn se snaží urovnat vztah mezi dcerou a manželem a o to víc propast prohlubuje. Lež. Ze strany Rickyho k vlastnímu otci (ohledně drog), ze strany Angely, která se snaží upoutat veškerou pozornost i za cenu lhaní. Ambice. Nekontrolovatelná honba za úspěchem a zároveň i s chamtivostí. Naprogramované přání, které má většina z našich hrdinů. Závist. Ta je pro změnu vyjádřením touhy lidského ega být tím, čím není. Závist také přiživuje nepřátelství (Angela v závěru může závidět Jane, byť celý film fungoval naopak. I Carolyn pociťuje ke svému vzoru Buddymu závist). Neschopnost komunikace. Ta vede k tomu, že dochází k tragickým nedorozuměním. Nejsmutnější na tom z pohledu postav může být fakt, že všichni do jednoho rozprašují své nepravdy, promlouvají k nám opravdově a jejich pravdivá vyznání pomáhají k odstranění masek, které je tak dlouho tížily. Odcizenost. Pocit, že žijeme životy, nad nimiž nemáme absolutní kontrolu, a veškeré snahy omezit náhodnost výsledků našeho počínání vedou k ještě větším katastrofám. I na pošesté absolutních 100%. (15.12.2007)