Postřižiny

Po prečítaní niektorých pochvalných a odborne vyzerajúcich komentárov ako sa to ľuďom páčilo, čo všetko tam skryl autor, čo je tým myslené a ako sa im páčila hlavná protagonistka budem možno v tomto odvážny, no vyjadrím to jednoducho, pre mňa nezáživný film s nudnou poetikou, no chápem, že pre niektorých je to český film, ktorému treba pozdvihnúť hodnotenie, lebo to majú mnohí spojené so svojou mladosťou, no ja si myslím, že tomuto filmu čas veľmi nepomáha. Pre mňa mnoho nezaujímavostí. (03.07.2015)

Postava Pepina, kterého hraje Jaromír Hanzlík, je nezapomenutelná. Jeho dobrá vůle pomoci byla až nebezpečná. Skoro zmrzačil zaměstnance pivovaru. Pepin byl energický živel. Všude ho bylo plno a ke všemu se projevoval velmi hlučnou mluvou. Jen, co se ráno probudil, začal ze sebe chrlit jednu historku za druhou a skončil až, když si šel večer lehnout. To bylo vážně na zabití. No, a scénu na komíně musí znat každý, když ne z filmu, tak alespoň z vyprávění o něm. (02.10.2009)

Postřižiny patří k tomu nejlepšímu, co režisér Jiří Menzel a spisovatel Bohumil Hrabal společně vytvořili. Hrabalovská poetika laskavosti a všednodennosti zde určitým způsobem dosáhla svého vrcholu! Knížka je výborná a film věrně zachovává jejího původního (lyrického) ducha. Paní správcová pivovaru v podání úžasné Magdy Vášáryové a hlučný strýc Pepin Jaromíra Hanzlíka pro mě představují ikonické postavy díla Bohumila Hrabala. Jeden z nejkrásnějších filmů československé kinematografie, který potěší nejen všechny milovníky piva. (07.06.2021)

Paní správcová si k snídani smaží řízek a popíjí pivo, pan správce má na stole čaj a chléb. Magda Vašáryová je nádherná a scéna u kadeřníka jasně dokresluje Menzelovu poetiku. V hlavních rolích jitrnice, pivo a ženy. Pan Čepek v roli velitele hasičů, byl dokonalý a Jaromír Hanzlík coby Pepin? Škoda mluvit, skvělý výkon. Jedním slovem - klasika. Hasičský sbor, pane správče, je sbor dobrovolných hasičů! To nejsou hasiči z amerického filmu! (02.03.2018)

K tomuhle snímku mám poněkud osobní vztah, a tak se psaní komentáře stále vyhýbam. Děda byl sládek, a i když jsme byl ještě malý kluk, když si ho smrt vzala, tak na dětství v pivováře nezapomenu. Vůně sladu, sešeřelá varna, obří sudy a pivo, kam se podíváš. Mistrně převedená Hrabalova próza, tak jak to snad jen Menzel umí. Krásná M.Vašáryová pijící zlatý mok na jeden zátah tak, že dostanete žízeň, i kdybyste nechtěli. A což šťavnaté bifteky, jejichž vůně se doslova z plátna/obrazovky/monitoru line. Vždy polituji J.Schmitzera pojídajícího jen tvrdé topinky. Všechna ta báječná poetika časů minulých, prodchnutá veselými příhodami, trochou erotiky i odvážnou spank scénou...A pak jistě, strýc Pepin! Nudíte se, kupte si medvídka mývala! A nebo si případně pusťte Postřižiny. (28.05.2011)