Postřižiny

Menzel uměl natáčet nádherné filmy a tohle je jeden z nich. "Ostře sledované vlaky" mě asi dostaly o něco víc, ale ta krásná poetika tohoto filmu a hlavně jeho geniální, hrabalovské postavy, jsou prostě natolik krásné, že nejde jinak, než aby vás snímek okouzlil. A přitom je to jen o jednom pivovaru a jedné krásné správcové. (04.12.2014)

Další z mých oblíbených filmů režiséra Jiřího Menzela. Především díky v té době velice pohledné Magdě Vášáryové a bláznivému Pepinovi v podání Jaromíra Hanzlíka. Kurňa toho piva a žrádla co tam bylo – vždycky se mi zbíhali sliny. Je ovšem pravdou, že ne celá stopáž je nabytá zajímavým dějem. Místy jsem se u toho trošku nudil, ale i tak tento film považuji i po letech za nadprůměrnou záležitost. Samozřejmě že je to zapříčiněno i tím, že i já jsem velkým milovníkem dobrého piva a pěkných žen… (04.04.2018)

Možno, keby som mal naštudovanú Hrabalovu tvorbu, možno, keby som toho vedel viac o dobe, v ktorej sa príbeh odohráva, tak by som sa nad Menzelovou adaptáciou intelektuálne rozplýval. Z filmu mám pocit, že je v ňom všetko na svojom mieste, že jeho tvorcovia sú so svojou prácou nadmieru spokojní a majú byť prečo. Lenže pre mňa je český poetizmus podobne obávaným pojmom, ako súčasný laskavý humor. Klasické figurkárčenie, repetetívne obsadenie, čechíčkářství. Stopercentné hodnotenia plne chápem, ale ja sa možno naladím na Menzelovu tvorbu až niekedy v budúcnosti. Ak by režisér po vzore svojich postáv skrátil trochu aj svoj film, asi by som neprotestoval a nedal mu kvôli tomu na holú. Možno po uležaní v hlave zdvihnem hodnotenie. (16.02.2013)

Mládí Hrabalových rodičů je i mládím spisovatelova pábení. V tomto případě ztělesněným půvabnou mladou ženou, která ve své již ne panenské nevinnosti páše věci, příslušející rozpustilým dívkám, pro které je klukovská parta to nejlepší. Nejen strýc Pepin svou živelností, ale i otec Francin hyperkonformností se z tohoto rámce nevymykají. Hravost knihy se mění v bezudnost scénáře a filmového příběhu, který pojednává. Maloměstský pivovar i maloměstský život, kulisa, na jejímž popředí se to víření odehrává, rovněž nezklame. Bizarní solidnost šedivé honorace tvoří působivý kontrast, jakousi vyrovnávající desku řetězu dnes už nesmrtelných scén a obrazů. Nejen komínová scéna nebo chrápající lékařská prohlídka, ale i rozkošné přehození významů v klíčovém slově na závěr filmu, z nějž je počat budoucí spisovatel, stejně nespoutatelný jako jeho rodina, zůstávají v stálé paměti většiny těch, kdo tento nevšední film zhlédli. Čekání na perlu se mění v jistotu rafinované prostoty mistrovského šperku. Hrabalova, Menzelova i Hanzlíkova. (27.08.2007)

Menzel - Hrabal. Dodnes nevím, proč zrovna Menzel získal výsadní právo zfilmovat většinu stěžejních Hrabalových literárních děl. Zkusit to občas taky nějaký jiný režisér, bylo by co poměřovat, ale takhle není s kým. Hrabal byl mistr psaného slova a jeho knihy nešlo ani dost dobře přetáhnout do filmové podoby. Menzel většinu jeho děl úplně zkurvil. Ano, nemám problém použít ostřejší slovo, když je na místě. Dokurvil i tohle dílo. Už obsazení Francina a Maryšky čahounem a ohyzdou, je zoufalé a žádá si o přeobsazení. A Hrabalovu poetiku taky, až na pár výjimek, okleštil, anebo ji v podstatě ani nevystihl. Když byl Menzel v koncích, a za film jsem to vycítil nesčetněkrát, napasoval do filmu idiotsky zrychlené scény, ve kterých hrbatý idiot Hrušínský jako by legračně pobíhá. Jak toto může někdo dát do filmu?! A takových hovadin je ve filmu milion, přitom jsou neústrojné a divné. Hanzlíkova kreace Pepina mě pobavila, ale opět do filmu jako by ani nepatřila, jak křečovitě ji tam Menzel narouboval. Výsledná podoba filmu mě vůbec nenadchla. Film jsem viděl na etapy a skoro jsem ho i vypínal, jak nezajímavě je natočený. Kdykoliv ho někde reprízují, házím ignor. 20% (27.04.2013)