Postřižiny

Možno, keby som mal naštudovanú Hrabalovu tvorbu, možno, keby som toho vedel viac o dobe, v ktorej sa príbeh odohráva, tak by som sa nad Menzelovou adaptáciou intelektuálne rozplýval. Z filmu mám pocit, že je v ňom všetko na svojom mieste, že jeho tvorcovia sú so svojou prácou nadmieru spokojní a majú byť prečo. Lenže pre mňa je český poetizmus podobne obávaným pojmom, ako súčasný laskavý humor. Klasické figurkárčenie, repetetívne obsadenie, čechíčkářství. Stopercentné hodnotenia plne chápem, ale ja sa možno naladím na Menzelovu tvorbu až niekedy v budúcnosti. Ak by režisér po vzore svojich postáv skrátil trochu aj svoj film, asi by som neprotestoval a nedal mu kvôli tomu na holú. Možno po uležaní v hlave zdvihnem hodnotenie. (16.02.2013)

Zajímavé počtení od Bohumila Hrabala, ale jeho tvorba mi neříká absolutně nic. Je to spisovatel, který (pro mě) nepíše záživný způsobem a neumí mě vtáhnout do děje. Je to těžké, když Postřižiny jsou sbírka povídek. Teď k filmu, je záživnější a knížka je hodně podobná, což by měl uvítat každý divák. Jak u knihy, tak u filmu jsem se párkrát zasmál a strýc Pepin je zobrazen ve filmu naprosto skvěle. V knize se to nepozná tolik, ale ve filmu je hodně rozeřvaný, až to není hezké, ale to je účel. Tudíž největší klad jsou herecké výkony všech hlavních postav, což dokáži vždy ocenit... 8/10 = 80% (23.05.2012)

Hudba je čarovná, atmosféra malomesta na prelome republiky a monarchie skvelá, no celé je to afektované, kŕčovité a zastaralé. Chýba tu zmysluplný konflikt alebo aspoň trochu ľudské jednanie postáv. Aspoň náznak toho, že film sa odohráva hoci len v niečom, čo matne pripomína skutočný svet. Postřižiny sú akoby rozpohybované dobové reklamné maľby. Síce štýlové, no neskutočne afektované a gýčové. Toto je ten mýtický láskavý humor? Ak áno, tak prosím pekne nasrať. (14.08.2018)

Herecká sestava je to jistě skvělá, ale to neznamená všechno. Nevím jestli je to nějakým zaujetím vůči Menzlovi, ale jeho adaptace Hrabala se mi prostě nelíbí. Tahle asi nejvíc. Dlouhé prázdné scény čumění do blba, až skoro fanatické zbožňování hlavní hrdinky a samozřejmě to otřesné hulákání! To by jeden vraždil. Dám tomu ještě jednu šanci, ale myslím, že to není film pro mně. (11.06.2012)

Další klasika. Jiří Menzel má sklon si věci idealizovat a takové jsou i Postřížiny. Velmi, velmi naivní a naprosto neodolatelné. Jaromír Hanzlík předvádí nejvyšší školu hereckého umění a nahrávají mu i další rozmanité figurky, stejně okatě literární jako roztomilé. Ani nevím čím to je, ale pokaždé mám po tomhle filmu dobrý pocit a jsem přesvědčen, že tak to Menzel přesně chtěl. (03.11.2005)