Skřivánci na niti

Hlavními hrdiny tohoto snímku, který byl mnoho let ozdobou komunistických trezorů, jsou intelektuálové odměnění, díky svému nesouhlasu s politikou strany a vlády, manuální prací v ocelárnách. Jejich hromadná úchylka ve vyjadřování svobodného názoru je nejlepší cestou k pohodové prácičce v uranových dolech, ale než se tam všichni sejdou, tak si ještě stačí mnohokrát nevděčně rýpnout do režimu, který jim dal jedinečnou možnost opovrhovat hmotnými statky. (27.08.2009)

"Víte co z vás bude? Ingoti. Přetaví vás doba. Už jen abych se dožil toho, až budou burziáni v Paříži zametat ulice a pracující je budou kopat do prdele." ___________ Tragikomický snímek Skřivánci na niti je adaptací povídkové knížky 'Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet' od Bohumila Hrabala. Že jde původem o povídkové příběhy zde však ani tuplem nepoznáte. Menzel nejenže fantasticky zachytil poetiku Hrabalova díla, ale zároveň zde bravurně kompozičně prolíná paralelní dějové linky literárního předobrazu, perfektně kombinuje symbolické kontrasty a jednotlivé vypravěčské dílčí nuance. Ty jsou implementovány do poměrně minimalistického měřítka, které je antropomorfizováno do prostředí kovošrotiště. Díky tomu tak Menzel nabízí neobyčejně komplexní studii až panoptikálně archetypálních postaviček, jež jsou vystaveny vůči fanatické ideologii a zatvrzelé antipatii režimu, čímž i vytváří neobyčejně plastický fikční svět . K těmto aspektům je i nutno přičíst nezaměnitelné stylistické zpracování - zejména co se týká famózní práce s kamerou a kontinuálními jízdami, a v druhé řadě estetiky, v níž dominují chladně saturované barvy, které umocňují onen pocit sklíčenosti a kolektivní melancholie, v jejichž bezedných vodách se ony groteskní postavičky snaží pevně chytat stébel sporadické radosti. Skřivánci na niti jsou tak ve výsledku neskutečně malebným a poeticky půvabným portrétem o lidském (ne)štěstí, který je zároveň jedním z vrcholů filmografie Jiřího Menzela. Jo a mimochodem: pasáž s romskou svatbou geniální! .... Zpětné ocenění v podobě prestižní ceny Zlatý medvěd na Berlinale roku 1990, více jak 20 let od uvedení je pouze smutnou připomínkou osudů filmů, jež skončily v útrobách trezorů. (22.09.2020)

Nekonečná poetika zasazená mezi rezivějící kladenský šrot, připravený na přetavení. A s tím také přetavení několika postav na "nové" lidské ingoty se vší absurditou takového konání. Vlajkonoše této bizarní myšlenky geniálně ztvárnil Rudolf Hrušnský, který zcela podlehl rozsahu propagandy a jal se zalévat válečné chřtány naší mírovou ocelí. Ovšem místy působil až jako Bůh, rozhodující, co je a není v naší zemi možné a zároveň jako zvrhlík, kážící "evangelium o hygieně". Právě tyto jednotlivé paradoxy postav složených do celistvého příběhu ukazují zvrhlou dobu padesátých let, ale také to, že sny a ideje nelze přetavit ve jménu jakékoliv diktatury. Krásný film! (07.04.2012)

U nás je i nemožné možným....ale kam sakra zmizl ten mlýkář? Možno ten úplne najodvážnejší antikomunistický film, natočený v dobe komunizmu, aký tu máme. Je to skôr vďaka jeho doslovnosti, pretože tých alegórií na systém so skrytými významami bolo v českej novej vlne viacero. Ale som rád, že mi konečne sadol nejaký Menzelov film a nie je to Vesnička. Výborne tu napríklad funguje romantická linka, ktorá je jednou z najsilnejších, aké som mal kedy možnosť vo filme vidieť. Prostredie, kde sa Skřivánci odohrávajú, pripomína akési bezčasé dystopické sci-fi, čím sa zvyšuje jeho nadčasovosť, pretože hocikedy a hocikde môže niekomu začať chýbať nejaký ten mlíkář... (30.10.2013)

Hrabalova zpověď o podvratných živlech komunistického státu má přesně ten decentní až mýtický humor, který dostanete, když si pustíte jakýkoliv film na námět Hrabala zfilmovaný Menzelem. Skřivánci na niti nejsou o nic slabší, než třeba Postřižiny nebo Slavnosti sněženek. Jen Slavnosti u mě vychází nejlíp, protože lesní prostředí Kerska je pořád o chlup příjemnější než ocelárny v Poldofce Kladno. (01.03.2018)