Larks on a String
Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský, Václav Neckář, Jitka Zelenohorská, Jaroslav Satoranský, Vladimír Šmeral, Ferdinand Krůta, František Řehák (více)Obsahy(1)
Film Skřivánci na niti natočil v roce 1969 Jiří Menzel na motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet. Dlouhých dvacet let zůstal film uzavřen v trezoru, protože vypovídal o absurdní realitě české společnosti padesátých let, která měla zůstat navždy skryta. Děj satirického filmu se odehrává na šrotišti kladenských oceláren, jež se stalo pracovním táborem pro ty, které komunistická společnost vyvrhla až na samý svůj okraj a zde je hodlala převychovat k obrazu svému. Vedle sebe se tak sešli prokurátor, který nechtěl pochopit, že právo by se mělo podřídit politickým cílům totalitní moci, adventista, odmítající chodit v sobotu do práce, filozof, nehodlající své myšlení vtěsnat do nových pouček, saxofonista, jehož nástroj byl odsouzen coby buržoazní přežitek, živnostník a řada dalších. O kus dál pracují „kopečkářky“, dívky a ženy, jež jediné východisko viděly v útěku za hranice, který se však nepodařil... Každá postava je poznamenaná tragickým lidským osudem, ale pohled Bohumila Hrabala je hřejivě lidský, plný porozumění a hledající v každé beznadějné situaci jiskřičku naděje. Jeho hrdinové, oblečeni do starých hadrů, se sice hrabou ve starém železe, ale zdají se šťastnější než ti, kteří je sem poslali. Do kin se tvrdě zakázaný film dostal až po jednadvaceti letech, premiéru měl v lednu 1990. Diváci jej až zpětně mohli zařadit do sledu zdařilých adaptací hrabalovských předloh, jejichž tvůrcem byl Jiří Menzel. Na Berlinale 1990 získal hlavní cenu Zlatého medvěda. (Česká televize)
(více)Zajímavosti (23)
- Režisér Jiří Menzel ve své knize "Rozmarná léta" komentoval období, v němž film vzniknul a co jím vlastně chtěl říct k systému, který v zemi panoval: "Tvrdý bolševický režim, který panoval v padesátých letech, jsem prožil jako pionýr a pak jako svazák. Jak jsem si pamatoval, byl pro tu dobu charakteristický schizofrenní stav mysli většiny občanů, kteří museli jinak myslet a jinak mluvit. Vyrostl jsem v ní a myslel jsem si, že to tak asi musí být. S odstupem dvaceti let se mi režim jevil jen jako doba směšná - v pitomých zákazech, v nesmyslné a zbytečné krutosti. A řekl jsem si: pojďme si raději z těch padesátých let udělat legraci, jako z něčeho, co bylo a co se už nemůže opakovat. Znamenalo to zachovat úhel pohledu pana Hrabala, jeho ironii a zvlátní druh laskavosti k surovcům, poučenější a účinnější. Ne vyprávět o kruté době vážně, ale popisovat ji s nevinným úsměvem, který krutost lépe obnažuje. Atmosféra v Československu byla v té chvíli taková, že jsem si po sovětské invazi ještě několik měsíců snad ani neuměl představit, že by se mohly opakovat stejné chyby nebo že by snad náš film chtěli zakázat. Dokonce jsem si myslel - tak jsem byl hloupej -, že film bude správně pochopen jako varování před hloupostmi padesátých let, kdy všichni komunisti byli ještě mladí, horliví, zbrklí bezohlední a blbí; že tohle připomenutí padesátých let může mít i pro bolševika užitek. Věřil jsem, že komunisti přiznali svoje chyby a že se z nich poučili. Byl to můj omyl. Bolševici byli a chtěli zůstat stejně blbý. Myslím, že to je Fučíkův výrok: 'My komunisti jsme ukuti ze zvláštní hmoty.' - Rudolf Hrušínský k tomu dodával: 'A já vím z který!'" (NIRO)
- Zatímco při práci na scénáři předchozí adaptace předlohy Bohumila Hrabala, Ostře sledovaných vlacích (1966) prý Jiřímu Menzelovi "pro dramatizaci stačilo přeházet jednotlivé situace, ale tady se musel najít jiný klíč, protože povídky v předloze byly dost nesourodé, spojovalo je jen prostředí a některé postavy." Věděl, že musí nalézt nit, na kterou pak jednotlivé postavy a jejich příběhy navlékne jako korálky. Nakonec nalezl klíč v politickém vtipu z padesátých let, v němž se po politickém školení v továrně přednášející zeptá, zda mají dělníci nějaké dotazy. Jeden vstane řekne: "To je hezký, že máme socialismus a budeme mít komunismus, ale kde je máslo, kde je maso a kde je chleba?" Přednášející zaskočeně odpoví, že o tom bude mluvit příště. Když proběhne následující školení a opět přijde na dotazy, jiný dělník řekne: "To je hezký, že máme socialismus a budeme mít komunismus, ale kde je máslo, kde je maso, kde je chleba a hlavně: kde je ten dělník, co se na to ptal posledně?" (NIRO)
- Jednou z mnoha rozverných kratochvílí, kterými se štáb udržoval v dobré náladě, byla soutěž o to, kdo vymyslí nejlepší verš, v němž by nějakým způsobem figuroval kašpárek. Dle Jiřího Menzela tak vznikla "řada bizarních, většinou neslušných a nereprodukovatelných veršů, jako třeba 'Jak se Kašpar Mařce dvořil, dokud se mu neztopořil' nebo 'Jak Kašpárek v Ruzyni zatoužil i po tchyni.' (...) Ty nemravné verše si Jitka Zelenohorská zapisovala do malého sešitku a maminka jí ho našla." (NIRO)
- Světovou premiéru na Blu-ray měl film 18. července 2022. Blu-ray vydala anglická společnost Second Run, která se specializuje na nezávislou filmovou tvorbu střední a východní Evropy. Disk vychází z nového 4K restaurování Českým národním filmovým archivem v české zvukové verzi s anglickými titulky. Jako bonus je zde: Jiří Menzel: 7 otázek: svérázné zamyšlení nad filmem a jeho historií (natočené režisérem v roce 2011 speciálně pro Second Run), Menzel v diskusi s filmařem Shivendrou Singhem Dungarpurem, Menzelův studentský snímek Umřel nám pan Foerster (1963) a trailer. Vydání doprovází 20stránkový booklete obsahující esej autora Petera Hamese a úvod kameramana Jaromíra Šofra. (lexa.k)
- Režisér Jiří Menzel seděl jednou u Hrabalů v kuchyni a všiml si v truhlíku na uhlí stohu popsaných papírů. Vytáhl je a zjistil, že to je rozepsaný román Bohumila Hrabala, ve kterém už ale chybělo prvních 30 stránek, protože paní Hrabalová si myslela, že je to papír na podpal. Ze zachráněného zbytku použil Menzel do filmu příběh Pavla Hvězdáře (Václav Neckář). (raininface)
- V roce 1958 už byla novela Bohumila Hrabala „Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet“, podle které byl film natočen, připravena do tisku. Byl však odvolán Ladislav Fikar, ředitel vydavatelství „Čs. spisovatel“ a na jeho místo dosazen prorežimní kádr Jan Pilař, který již připravenou sazbu knihy nechal rozmetat. Uplynulo však několik let, doba se změnila a v roce 1963 tentýž Pilař knihu nejen vydal, ale i předal Hrabalovi nakladatelskou cenu. (sator)
- Režisér Jiří Menzel nabídl původně roli ministra Nejedlého (Vladimír Šmeral) herci Stanislavu Neumannovi, který ji nakonec odmítl. (moriaty)
- Při natáčení filmu v kladenských hutích Poldi přišlo na filmaře udání od tamních zaměstnanců, že na jejich pracovišti vzniká protistátní film. (raininface)
- Film byl natočen ve spolupráci s mnichovskou společností Betafilm, jejíž koprodukční vklad spočíval především v dodání barevné filmové suroviny Eastmancolor, na jejíž nákup disponoval Barrandov pouze velmi omezenými devizovými prostředky. (raininface)
- Původní scénář měl název „Skřivánci na nitích“. (raininface)
- Film byl předán Ústřední půjčovně filmů 30. 10. 1969, a protože nebyl schválen do distribuce, uskutečnila se premiéra až v roce 1990. (ČSFD)
- Na filmovém festivale v Berlíně nechtěli věřit, že film je skutečně 20 let starý. Naštěstí byl s Jiřím Menzelem na festivalu i Václav Neckář (Pavel Hvězdář), na kterém byla léta jasně znát. (mchnk)
- Film byl natočen za pouhé dva měsíce v létě roku 1969. Rychlé natočení byl Menzelův záměr, nicméně ani to nepomohlo, aby nové vedení Barrandova film zakázalo. 24. října 1969 se uskutečnila projekce pro nového ústředního ředitele Československého filmu Jiřího Purše, který film v předvedené podobě neschválil. Tvůrci proto provedli několik změn a střihových úprav, ale i tak film putoval do trezoru. (mchnk)
- Dle Věry Křesadlové (trestankyně) si herci natáčení filmu krátili hraním karet, pojídáním kyselých okurek a skládáním sprostých básniček. (JoranProvenzano)
- Režisér Jiří Menzel dostal po dokončení filmu zákaz činnosti až do roku 1974, kdy směl zrežírovat budovatelské drama Kdo hledá zlaté dno. (BoredSeal)
- Ještě než bylo definitivně rozhodnuto o zákazu filmu, museli tvůrci vystřihnout scénu se senilním ministrem Zdeňkem Nejedlým (Vladimír Šmeral). Po revoluci v roce 1989 Jiří Menzel vystřiženou scénu našel a dosadil jí zpátky do filmu, takže v premiéře byl film uvedený bez jakéhokoli cenzurního zásahu. (BoredSeal)
- Václav Neckář (Pavel Hvězdář) si kvůli své roli musel každý den před natáčením ondulovat vlasy. (Kamkon)
- Natáčanie bolo pre Václava Neckářa (Pavel Hvězdář) dosť náročné, nakoľko musel každodenne podstupovať úpravu vlasov, ktorú neskôr nahradil parochňou, lebo mal aj počas nakrúcania filmu vystúpenia so skupinou Golden Kids, kde mal vlasy rovné. (Raccoon.city)
- Názov filmu vychádza z detskej hry. Kúsky chleba sa priviažu na niť a hodia sliepkam. Tie potom chlieb vyzobú a zostanú visieť na nitiach, zviažu sa a zostanú pevne v moci detí. (Raccoon.city)
Související novinky
Zemřel Jiří Menzel
Ve věku 82 let zemřel v sobotu večer český oscarový režisér Jiří Menzel, informaci v neděli prostřednictvím sociální sítě zveřejnila jeho manželka Olga. Světoznámý tvůrce, jenž se v posledních letech… (více)
57. ročník Německého Berlinale odtajněn!
Už před několika týdny proběhla médii zpráva o účasti českého filmového hitu Obsluhoval jsem anglického krále v hlavní soutěži německého Berlinale. Ovšem až včera byl konečně odtajněn officiální… (více)