Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jiří MacákHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský, Jaromír Hanzlík, Josef Somr, Petr Čepek, Miloslav Štibich, Petr Brukner, Rudolf Hrušínský ml., Eugen Jegorov, Bořík Procházka (více)Obsahy(1)
Nezapomenutelný spor dvou mysliveckých spolků nad zastřeleným kancem... Filmová adaptace povídkové knihy Bohumila Hrabala Slavnosti sněženek byla natočena v roce 1983. Jednotlivé povídky jsou vlastně portrétními miniaturami sousedů, s nimiž Bohumil Hrabal žil uprostřed ojedinělé chatové oblasti v Kersku nedaleko Prahy. Většina těchto literárních postav má svůj reálný a živý předobraz. S neopakovatelným vypravěčským stylem spisovatele a skvělou profesionální technikou režiséra se před očima diváků rozvíjí nostalgická, ale především hluboce lidská freska žánrových příběhů lidí a lidiček žijících v Polabí. Znovu tak ožívají pan Franc, Leli, rodina hostinského z Hájenky a nezapomenutelný příběh sporu dvou mysliveckých jednot nad zastřeleným kancem. Ve filmu se snoubí poetično s realistickým popisem, stylizovaná nadsázka s humornou drobnokresbou, události veselé s událostmi smutnými. Za zmínku stojí, že vedle známých herců – Rudolfa Hrušínského, Jaromíra Hanzlíka, Josefa Somra, Petra Čepka a Jiřího Schmitzera, se tu v epizodních rolích objevují kromě autora samotného i dva významní čeští režiséři: Jiří Krejčík jako věčně hladový pan Karel a František Vláčil v roli starého myslivce. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (703)
Mnozí mě budou nenávidět, ale já v tom nevidím to co ostatní. Ony za to také ve velké míře můžou upoutávky, které neustále melou dokola ty samé hlášky a situace, takže když se pak podíváte na film, tak už vám to nepřijde vtipné, ale spíš trapné, chladné, bez známky pohody. No a bez těchto hlášek to je vlastně průměrnější český film. ()
No nekupte to! Zahrádkáři Kersku. Andělíček má uraženou prdýlku. Názorné vyučování - Komenský by měl radost a Dobeš se může jít s reformami bodnout - , když se probírá prase...To neuvěřitelné hrabalovské křišťálové pábení je převedeno na filmový pás s grácií, jakou byste při čtení předlohy nečekali. Po každém zhlédnutí se vracím ke knize a naopak. Je to nekonečný kruh. Vypustil jste nám duše...no, to už tak představitelé státní moci dělávali...nebo snad proboha, že by ještě...? Stokrát proč se tyhle filmy už netočí? Na to by snad uměl odpovědět jen Bohumil Hrabal. ()
Hrabalovské pábení se stalo zhruba od poloviny šedesátých let fenomenem české - a možná nejen české - kultury a doslova životního stylu mladších generací té doby. Do jisté míry bylo únikem, do jisté přesahem doby, která je zrodila. Kersko a osobitost jeho obyvatel je ve SNĚŽENKÁCH povýšena na uměleckou a možná až estetickou kvalitu. Jinak totiž nelze přehršel svérázných postav, osobitých rčení a obratů interpretovat. Ústřední body této mozaiky příběhů jsou dva: spor o kance a Leliho tragický osud (v nezapomenutelném Hanzlíkově ztvárnění). Podobně jako v případě OSUDŮ DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA ale i tady prosvítá skutečná podoba českého průměru, chcete-li české malosti. Scény se zasedacím pořádkem, několikerý vznět, hrozící rvačkou a uhašený náhodou, malost a provincialismus, které z toho čiší (až trapná školní scéna po zastřelení kance s učitelkou Šafránkové jako smiřovatelkou dubových hlav) této zdánlivé idyle propůjčuje až satirický "truchlosměšný" ráz. Schopnost - Hrabalova i Menzelova - vidět věci v souvislostech, poetizovat, ale nikoliv idylizovat nebo vědomě lhát, tvoří monumentální typy a znamená skutečné velké umění. A nadčasové - chcete-li i klasické - hodnoty. ()
Neuvěřitelně laskavě podaná všední realita jednoho spokojeného, klidného místa naší země, kde lidé řeší své problémy a zabývají se svými záležitostmi, a proto nejsou o nic nevýznamější nebo nezajímavější než kdokoliv jiný. Vpravdě lidská historie, nepřekonatelně a přitom neprvoplánově humorná a rozkošná. Ve filmu se spojily plody geniálního spisovatele obyčejnosti Bohumila Hrabala s prací názorově tolik podobného Jiřího Menzla, které nechaly vzniknout jednomu z nejpoetičtějších, nejlidštějších a nejsrozumitelnějších děl. Hlavního účinku dosahuje originální seskupení svérázných figurek, které obývají tuto, přímou, stále trochu zamlženou silnicí, tak dobře charakterizovanou, oblast. Ať jsou to "veliké" postavy jako všemi ženami ve své domácnosti pronásledovaný, ale přitom tak životachtivý Rudolf Hrušínský či nenapravitelný idealista Jaromír Hanzlík, anebo pouze epizodní figurky, jako rozklepaný a poněkud senilní jedlík František Vláčil. Co říci na takové kontrasty, kdy se při štvanici ubohého kaňoura dusíme smíchy, a posléze nám zakončení jeho pobytu ve třídě (S mimochodem tak líbezně nevinnou Libuší Šafránkou.) málem vžene slzy do očí? ()
Další nezapomenutelná zfilmovaná povídka Bohumila Hrabala Jiřím Menzelem. Tentokrát o dvou mysliveckých spolcích a jejich sporem nad zastřeleným kancem. Rudolf Hrušínský, Jaromír Hanzlík, Josef Somr, Petr Čepek, Jiří Schmitzer to je jen výčet velkých herců, kteří zde ztvárnili nezapomenutelné role. Za zmínku učitě stojí Jiří Krejčík představil toho co všechno sežere. Jeden z filmů, který se nesmazatelným písmem zapsal do dějin české kinematografie...... ()
Galerie (24)
Zajímavosti (37)
- Postava akademického malíře Junka (Ferdinand Havlík) je inspirována skutečným umělcem Václavem Junkem (1913–1976), který měl v Kersku chatu. (navabaca)
- Před narážením piva u hospody jeden z trampů hraje na kytaru a zpívá. V jednom okamžiku přestane hrát a potáhne z cigarety, nicméně kytarový doprovod písničky zní bez přestání - žádný další kytarista zde není. (montywalsh)
- Bohumil Hrabal bol s predstaviteľom Franca (Rudolf Hrušínský) tak spokojný, že mu k filmovému kostýmu zapožičal svoj klobúk. (Raccoon.city)
Reklama